Na téma motivace voličů vhodit do volební urny hlasovací lístek hnutí ANO se už popsaly stohy papíru a zaplnilo se tolik diskového prostoru na serverech, že to může vypadat, jako by nic dalšího k tématu nešlo dodat. Ale přece je tu jedna věc: chápe vůbec typický volič Andreje Babiše, čistě technicky, jak funguje stát?

Ze sociologických dat víme dobře, kdo jsou voliči Andreje Babiše, případně protestních stran typu SPD nebo KSČM. Ne nutně vždy, ale spíš starší lidé, spíš s nižším vzděláním, spíš z menších měst, hodně ze Sudet. Zatím jsme se ale jako komentátoři politického dění soustředili spíš na pohoršení nad tím, jak někdo může být tak… hloupý, navedený, naivní, proruský, pročínský, komunistický, xenofobní na to, aby volil tak, jak volí. Ale co když je to špatná otázka?

Dále čtěte

Také se ptáte, jak z toho ven? Rozšířené vydání Obrany před Babišem nabízí odpověď

Když jsme v roce 2018 vydali knihu Obrana před Babišem, byla rychle vyprodaná a za pár měsíců nakladatelství objednalo dotisk.

Co když ve skutečnosti otázka zní jinak? Co když ti lidé doopravdy nejsou ani tak hloupí, navedení, proruští, pročínští, komunističtí nebo xenofobní, ale zkrátka a dobře jim nikdo v době jejich mládí neřekl, jak funguje parlamentní demokracie a její instituce? Co to je dělba moci? Ano, máme už třicet let od revoluce, ale – schválně si vyjeďte třeba do Británie a uvidíte, kolik lidí, kteří chodili do školy před rokem 1993, bude tvrdošíjně používat pro naši zemi termín Czechoslovakia a když je opravíte, budou si myslet, že tak činíte proto, že nahrazujete politicky nekorektní termín termínem politicky korektním, ale pro tentýž stát. O rozdělení republiky nemusejí mít dodnes ani potuchy. Je to proto, že jsou hloupí? Zlí? Proto, že by třeba nenáviděli Čechy a Slováky? Ani omylem. Jenom se zkrátka nestarají o „velký svět“, dělají si svou práci, mají rodinu, koníčky a o politiku nemají sebemenší zájem.

A není to náhodou s voliči, s jejichž preferencemi si demokratické strany nevědí rady, vlastně podobně? Naše demokracie je postavená na předpokladu informované volby. Že minimálně volič ví, proč, koho a kam volí. Tak schválně – kolik lidí u nás si plete vládu s parlamentem? Kolik lidí chápe rozdíl mezi poslaneckou sněmovnou a senátem? Kdo ví, co doopravdy může a nemůže dělat prezident? A teď vás třeba šokuji tou otázkou – kolik lidí nechápe rozdíl mezi vládní koalicí a opozicí? Kolik lidí chápe věci, jako je třeba menšinová vláda nebo tolerance vlády z opozice? Vsadím se, že to tak dobrá třetina populace chápat vůbec nemusí. Ne proto, že by byla hloupá, ale protože jí to nikdy nikdo neřekl a nevysvětlil, což není tak úplně jejich chyba.

Za komunismu se to samozřejmě neučilo, a i po revoluci občanské vzdělávání kulhalo a dodnes kulhá na obě nohy. Všimněte si jenom, kolik lidí si plete třeba výkon trestu s vazbou.

Když mluvíte s voliči ANO, SPD nebo KSČM, ani u SPD a KSČM nejde často o lidi vyloženě zlé, byť to píšu jako někdo, kdo si na adresu xenofobů nebo komunistů nebere servítky. Vidíte lidi, pro které politika je „svinstvo“, jakýsi neurčitý chumel „těch nahoře“, co jsou tu akorát proto, aby otravovali „obyčejné lidi“.

Chcete porazit Andreje Babiše? To je nás víc. A co pro to jako občané můžeme udělat? Čtěte ústavu. A převykládejte ji vlastními slovy v hospodě, u táboráku, na rodinné sešlosti nebo kdekoliv budete, svým blízkým.

Oni nejsou ani hloupí, ani zlí, jsou jenom neinformovaní. Čekat na to, až je bude informovat stát, je jako čekat na Godota. Tolik času nemáme. Šili jsme jako jeden muž a jedna žena roušky, když stát selhal, tak snad dokážeme své zemi pomoct i takhle, nebo ne?