Uprostřed prosince v New Yorku na ulici zastřelili výkonného ředitele jedné z největších amerických pojišťoven UnitedHealthcare Briana Thompsona. Když se po několika dnech podařilo policii dopadnout jeho vraha, šestadvacetiletého Luigiho Mangioneho, stal se virálním fenoménem na sociálních sítích. Na TikToku se objevily tucty videí oslavujících jeho vzhled, doprovázené hashtagy jako #LuigiMangione a #InnocentUntilProvenGuilty. S romantizací zločinců se ale nesetkáváme poprvé. Ukázkovým příkladem je Ted Bundy. V Česku se podobně můžeme dívat i na případ Jiřího Kajínka, jemuž do vězení posílaly obdivovatelky dopisy. True crime, tedy skutečné příběhy zločinců, se v posledních letech staly obrovským hitem popkultury. Fascinace vrahy a jejich činy má jak psychické, tak společenské motivace.

Za romantizací Luigiho Mangioneho stojí několik faktorů. Kromě atraktivního vzhledu a motivace jeho činu pocházející z jakéhosi hledání občanské spravedlnosti hraje klíčovou roli způsob jeho prezentace v médiích. Kromě důrazu na vzhled jej totiž vykreslují jako občanského hrdinu, který se svým činem postavil na stranu boje proti movité vrstvě, jež bohatne na běžných Američanech. Část veřejnosti tak Luigiho vnímá v pozitivním světle.

Tento fenomén lze přisoudit kromě sympatií s činem samotným i psychologickému efektu známému jako haló efekt, kdy atraktivita jednotlivce ovlivňuje naše vědomé i nevědomé hodnocení jeho morálního charakteru, což nám brání vidět skutečnou povahu jeho činů, a místo toho se zaměřujeme na estetickou stránku nebo zdánlivě charismatickou osobnost. Sociální sítě přitom tuto dynamiku ještě více podpořily a zrychlily, protože vizuální atraktivita a emocionálně laděné příběhy zde dominují.

Dále čtěte

Malá vítězství roku 2024. Odlesňování Amazonie zpomalilo, oceány i zvířata mají svá práva

Průměrná roční teplota v roce 2024 překročila hodnoty z předindustriálního období o více než jeden a půl stupně. Ani Česko neuniklo…

Podle analýzy z roku 2022, publikované v Heritage Herald, média selektivně zvyšují přitažlivost určitých pachatelů na základě jejich vzhledu, intelektu a dalších charakteristik. Tento selektivní přístup může vytvářet iluzi, že určité druhy násilí jsou společensky přijatelnější, nebo dokonce fascinující. Pokud je někdo pohledný, předpokládáme, že je také dobře naladěný, inteligentní, nebo dokonce morálně bezúhonný. Lidská mysl má navíc tendenci hledat logiku a vysvětlení i v případech, kdy je chování jedince naprosto zásadně zvrácené.

Změny vědomí o vině a trestu mohou ovlivnit soudnictví, zvětšovat empatii k viníkům na úkor obětí a deformovat hodnoty společnosti. Mediální obraz a populární kultura zde hrají klíčovou roli. Tento fenomén připomíná, jak snadno lze manipulovat s vědomím společnosti prostřednictvím vzhledu, médií a kulturních vzorců. Ačkoli případy jako Luigi Mangione mohou působit jako neškodná fascinace, významně upozorňují na nutnost kritického myšlení a etické odpovědnosti veřejnosti.

Charismatický sériový vrah

Představa, že někdo atraktivní může být vrahem, vyvolává kognitivní disonanci, kterou lidé řeší buď jeho omlouváním, nebo hledáním okolností, které by jeho jednání ospravedlnily. Dalším důležitým faktorem je charisma. Historicky vzato měla značná část významných zločinců schopnost manipulovat veřejností a získávat sympatie.

Americký vrah Ted Bundy, který se přiznal k zabití třiceti žen, měl v průběhu svého soudního procesu tisíce fanoušků. Jeho vzhled a schopnost okouzlit okolí způsobily, že média o něm psala jako o vášnivém a nepochopeném. Během svých soudních procesů mistrně využíval svůj intelekt i charisma. Působil jako pohledný a inteligentní muž, což zcela kontrastovalo s brutalitou jeho zločinů. Svým chováním u soudu se snažil ovlivnit veřejné mínění i porotu. Při vlastní obhajobě vystupoval sebevědomě, což v některých pozorovatelích vyvolávalo sympatie.

Navíc svým šarmem manipuloval nejen veřejnost, ale i některé soudní úředníky a ženy v soudní síni, které mu psaly dopisy a nabízely podporu. Tato taktika přispěla k vytvoření jeho mediálního obrazu jako nepravděpodobného vraha a zároveň posílila fascinaci jeho příběhem. V Česku můžeme pozorovat podobný fenomén na případu Jiřího Kajínka, jehož příběh inspiroval filmy, knihy a širokou debatu o spravedlnosti českého soudního systému. I jemu do vězení chodily obdivné dopisy od žen.

Láska k vrahům v popkultuře

V této problematice hrají nezanedbatelnou roli kulturní vlivy. Hollywoodská produkce a popkultura často glorifikují záporné postavy a obhajují jejich trestní chování. Filmy a seriály vykreslují tyto jedince spíše jako komplikované osobnosti než jako zločince, což lze pozorovat například ve filmech o gangsterech nebo v dokumentech o sériových vrazích, kde je kladen důraz na jejich lidskou stránku.

V současnosti je tento fenomén umocněn nárůstem digitálních médií a tvorbou zaměřenou na true crime, od knih po podcasty a televizní seriály. Například v Česku vyhrává anketu Podcast roku již několik let pořad s názvem Opravdové zločiny. Tyto formáty nejen udržují zájem veřejnosti, ale také vytvářejí prostor pro romantizaci pachatelů, zejména sériových vrahů. Co nás však na těchto příbězích tak fascinuje? Odpověď na tuto otázku lze najít v psychologii, společenských vlivech a evoluční historii.

Touha po pochopení

Jedním z nejzásadnějších důvodů, proč lidé vyhledávají true crime obsah, je jejich touha po pochopení lidské psychiky. Podle odborníků z University of North Carolina se lidé snaží porozumět motivacím a procesům myšlení, které vedou ke zločinům. Zajímá je, jakými vnitřními konflikty či životními událostmi musel pachatel projít, aby spáchal něco tak extrémního.

Psychologové také zdůrazňují, že true crime poskytuje příležitost cítit vzrušení a napětí v relativně bezpečném prostředí. Sledování dramatických zápletek a odhalení případů uspokojuje naši potřebu adrenalinu, aniž by nás vystavovalo skutečnému riziku. Tento fenomén je obdobou toho, proč lidé milují hororové filmy nebo adrenalinové sporty. Poskytují totiž útěk od každodenní rutiny a zároveň stimulují smysly.

Evoluční a společenské kořeny

Z evolučního hlediska může být naše fascinace zločinem spojena s přežitím. Příběhy o nebezpečí a pachatelích slouží jako varovná ponaučení. Sledujeme-li, jak zločinci jednají a jakých chyb se jejich oběti dopustily, můžeme si osvojit užitečné strategie, jak se v obdobných situacích chránit. Tato forma sociálního učení nás podvědomě motivuje k tomu, abychom byli ostražitější a bdělí.

Dále čtěte

Internetová láska ženu připravila o více než milion. Podvodník je stále na svobodě

Milostný vztah přes internet stál ženu z Jihočeského kraje nejen zlomené srdce, ale také více než milion korun. Kontakt mezi…

I když je true crime často vítanou formou zábavy, nese s sebou i etické dilema. Zpracování skutečných zločinů může být bolestivé pro rodiny obětí, které jsou často nuceny znovu prožívat tragické události. Kritici také upozorňují na možné zkreslení reality ve snaze vytvořit poutavý příběh. Je proto důležité, aby jeho tvůrci postupovali citlivě a s respektem k zainteresovaným stranám.

Vrazi častěji fascinují ženy

Výzkumy ukazují, že ženy mají větší tendenci vyhledávat obsah zaměřený na true crime než muži, přičemž jejich zájem často souvisí s příběhy ženských obětí nebo strategií přežití. Podle studie Ell Johnsonové z City University of New York z roku 2020 může fascinace žen sériovými vrahy pramenit z potřeby emocionální regulace a zpracování traumat. Jedním z klíčových faktorů je mechanismus opakování traumatu, takzvaná repetitivní kompulze.

Tento psychologický proces umožňuje jedincům, kteří prožili trauma, se s ním symbolicky vypořádat prostřednictvím bezpečných a kulturně přijatelných forem, například sledováním true crime obsahu. Ženy mohou v příbězích sériových vrahů nacházet paralely s vlastními zkušenostmi s násilím a znovu prožívat strach a úlevu, když je pachatel dopaden.

Další vysvětlení nabízí koncept identifikace s agresorem, jak jej popsal žák Sigmunda Freuda Sándor Ferenczi. Tento obranný mechanismus umožňuje obětem násilí nalézt určitou kontrolu tím, že se psychologicky ztotožní s agresorem. Ženy fascinované sériovými vrahy tak mohou nevědomě přebírat jejich perspektivu, což jim poskytuje iluzi porozumění a bezpečí.