Náš pan prezident Zeman je pověstný tím, že umí svým kamarádům oplatit podporu. Někomu věnuje post velvyslance, jinému křeslo v úřednické vládě, dalšímu státní vyznamenání. Aby se dostalo aspoň trochu na všechny, pozval si na oslavu 3. výročí svého vpádu na Pražský hrad 900 svých kamarádů a podporovatelů. Abychom nebyli nespravedliví, pan prezident obvykle bere při personálních rozhodnutích zjevně v úvahu také odbornost kandidátů a v případě obsazování Ústavního soudu se také radí s jeho předsedou Pavlem Rychetským i dalšími odborníky.

Jedním z jeho nejbližších je bez nejmenších pochybností ekonom Jiří Rusnok, bývalý ministr financí z jeho vlády. Dostal od pana prezidenta funkci premiéra úřednické vlády, která navíc ani neměla vyjednanou podporu mezi poslanci a důvěra jí nakonec nebyla vyslovena. Tedy on to vlastně nebyl konec. Pak ještě skoro půl roku vládla bez důvěry. Jiří Rusnok však ani poté nezůstal dlouho bezprizorní. Za pár dní se stal díky panu prezidentovi členem bankovní rady naší centrální banky a zhruba po dvou letech dokonce jejím guvernérem, tedy šéfem.

Cílem prezidenta Zemana je v první řadě jmenovat takovou bankovní radu, která připraví českou korunu na vstup do „eurozóny“ a zároveň skončí s umělým oslabováním (zlevňováním) koruny. V budoucnu by chtěl vidět v bankovní radě také nějakého zástupce pracujícího rolnictva a dělnictva z řad ekonomů odborářských organizací.

Pan prezident tak záměrně pomáhá, na rozdíl od svého předchůdce Václava Klause, zániku koruny a její výměně za eura v našich portmonkách a prkenicích. Byl by šťastný, kdybychom euro přijali, v současnosti však vidí problém v dluzích řecké vlády a na ně navazujících dalších obrovských problémech Řecka. Jak je možné, že problémy vidí jen v poměrně málo lidnatém Řecku? Copak nevidí prakticky neřešitelné zadlužení italské či španělské vlády? Země špaget i Španělsko mají přitom násobně více obyvatel a výkonnější ekonomiku, tedy i mnohem větší vliv na vývoj v celičké „eurozóně“. Pan prezident tyto problémy nevidí buď proto, že je kvůli zamilování do eura vidět nechce, nebo proto, že ještě nevypukly v plné nahotě. Oběma vládám totiž investoři zatím ještě půjčují a italské banky se zatím bez velkých problémů procházejí po úzkém útesu nad hlubokou propastí. Buďme tedy rádi, že pan prezident Zeman není třeba meteorologem či prognostikem.

I kdyby však v „eurozóně“ neexistovaly vůbec žádné problémy, chce snad pan prezident říci, že po našem případném vstupu do klubu už žádné problémy nastat nemohou? Potom už žádná ekonomika nemůže svými problémy s vládními dluhy či bankovnictvím ohrožovat fungování společné evropské měny? Takže se nemůže stát, pane prezidente, že se budou řešit problémy jiných z našich peněz, které budeme muset po Vámi opěvovaném vstupu do „eurozóny“ zčásti rovnou odevzdávat a zčásti být připraveni odevzdat do společné pokladnice?

Pan prezident si tedy přeje platit eurem a navíc si přeje, abychom museli platit eurem (přinejmenším daně) i my ostatní. Česká národní banka se na přijetí eura také připravuje. Plní úkoly, které dostala zadané právě proto, aby se česká ekonomika ještě s českou korunou přizpůsobila fungování „eurozóny“. Něco se jí však z mnoha důvodů nedařilo. Totiž dosahovat dostatečné míry inflace (růstu cen, ale zároveň také třeba mezd). Naopak přicházela deflace (pokles cen, ale i mezd). Když už si nevěděla rady, rozhodla se jednoho dne, že začne oslabovat korunu prostřednictvím nákupů zahraničních měn. Právě proto, abychom byli připraveni přijmout euro. Tentokrát se nezabývejme tím, jestli to od ní bylo hezké. Důležité je, že jsou probíhající intervence malou ochutnávkou případného fungování naší ekonomiky v „eurozóně“. Celý příběh má však nečekanou pointu. Prezident Zeman národní banku za oslabování české koruny kritizuje. Tak jak to je? Chce vstoupit do „eurozóny“? Kdyby někdo ještě neviděl nepochopitelný rozpor mezi oslavnými slovy prezidenta Zemana na adresu eura a jeho kritickým pohledem na tzv. devizové intervence, bude si muset celý odstavec přečíst ještě jednou.

Jeho kamarád Jirka, který je teď tím guvernérem naší národní banky, se nechal v uplynulých dnech slyšet, že v umělém oslabování koruny se jede dál, až do poloviny roku 2017. Proč pan prezident mlčí? Vždyť za časů minulého guvernéra hlasitě křičel a dožadoval se okamžitého ukončení intervenčních nákupů oslabujících korunu. Nabízejí se dva důvody, z nichž, slovy Jana Wericha z Písně o Golemovi, uvádíme jenom dva a z nichž pravdivé mohou být oba dva zároveň.

První důvod známe. Minulý guvernér nebyl jeho kamarád. Když odcházel ze své pozice, přišel si sice na Hrad s panem prezidentem ťuknout a oslavit s ním, že už konečně odchází, stihl však ještě před televizními kamerami prezidenta Zemana vyškolit ze základních ekonomických pojmů, když mu vysvětlil, že současné oslabování české koruny přece není devalvace, nýbrž tak zvaná depreciace.

Druhý důvod Zemanova překvapivého mlčení by mohl spočívat v tom, že mu guvernér Rusnok slíbil konec intervencí již na přelom zimy a jara 2017. V současnosti má bankovní rada mezi svými sedmi členy ještě stále čtyři „Klausovy muže“, a to zřejmě zrovna ty, kteří pro zahájení intervencí zvedli ruku (avšak tehdejší hlasování bude zveřejněno až za pár let). Pouze ve třech případech jsou jejími členy jednak Zemanův kamarád a jednak dva kamarádi zmíněného kamaráda. Opět pro korektnost dodejme, že se navíc jedná o zkušené ekonomy. V únoru příštího roku končí mandát dvěma ze čtyř zbývajících „Klausových mužů“ a prezident Zeman již s velkým předstihem prozradil na Žofínském fóru, že dalším jmenovaným v pořadí bude významný český ekonom, ale také velký propagátor přijetí eura Oldřich Dědek, jak informovaly Hospodářské noviny. Pak už bude v bankovní radě dostatek lidí na to, aby se vypořádali s oběma Zemanovými protichůdnými přáními. Musí nás připravit na euro (čímž se nemyslí fotbalový šampionát), ale zároveň musí přestat oslabovat korunu, tedy přestat se přibližovat euru.

Do toho všeho se ještě proslýchá, že guvernér Rusnok pak bude muset na přání prezidenta Zemana na jednání rady přijet, ale nepřijet, být obutý, ale bez bot, a přinést dar, nedar. To už by nebylo tak těžké, horší bude vyřešit ty intervence, neintervence.

Pokud by to však bylo opravdu tak, že guvernér Rusnok lhal a připravuje konec všemu oslabování koruny již na přelom zimy a jara, může to mít závažné důsledky. Guvernér centrální banky si může dovolit dělat tajemného. V případě umělého oslabování koruny by tak odrazoval spekulanty, kteří se budou snažit národní bance její snahy ztížit, či dokonce zmařit. Může si také dovolit pod tíhou nepředvídaných vnějších ekonomických okolností důvodně změnit názor. Nemůže si však dovolit lhát. Guvernérům sice většina investorů z principu moc nevěří, ale lhaním by pan Rusnok nedůvěru ještě více prohloubil. Tím by se znatelně snížila akceschopnost banky, tedy schopnost ovlivňovat ekonomiku levně, jen za pomoci slov. Proč tedy ta Jizera tak hučí a proč pan prezident mlčí?