Zatímco většina Čechů pátek netrpělivě vyhlíží, protože po něm následují dva volné dny, některé Rusy naopak s příchodem posledního pracovního dne v týdnu polévá studený pot. Zjednodušeně řečeno je totiž právě pátek dnem, kdy ruský režim účtuje s opozicí, především s nezávislými novináři. Ti tak s hrůzou očekávají, jestli se náhodou neobjeví na seznamu, který z nich fakticky dělá zrádce vlasti.
„Pátek je pro ruskou opozici tím nejkrutějším dnem. V malých přetopených bytech, kavárnách a redakcích novináři hypnotizují obrazovky a čekají, jestli na ně matička Rus nenalepila stigma hraničící se zrádci vlasti,“ píše americká CNN. Skoro každý pátek se totiž na webových stránkách ruského ministerstva spravedlnosti objevuje aktualizovaný seznam redakcí a jednotlivců, které režim označuje jako „agenty cizích sil“.
Pro nezávislé novináře jde o nesmazatelnou poskvrnu. Ruský prezident Vladimir Putin přitom trvá na tom, že tato praxe nemá nikomu nasazovat náhubek nebo ho cenzurovat – prý to je pouze informace pro čtenáře nebo diváky, že některá média, která konzumují, jsou financována ze zahraničí. „Tento zákon nikomu nezakazuje mít vlastní názor na konkrétní záležitost. Jde o to, že někdo získává finanční pomoc během domácích politických aktivit,“ řekl nedávno Putin.
Jenže opoziční novinář Dmitrij Muratov, který letos získal Nobelovu cenu míru, to vidí jinak – podle něj jde jen o další krok Kremlu v kampani, jejímž cílem je zadusit poslední zbytky nezávislé žurnalistiky v zemi a spolu s tím zlikvidovat i zbývající efektivní opozici. „Zatímco v devadesátých letech a na začátku tohoto století byli novináři vražděni, jak se to stalo třeba Anně Politkovské, teď jde s pomocí zákona o cizím vlivu spíše o takové postupné škrcení,“ řekl Muratov CNN. Jako šéfredaktor opozičního listu Novaja Gazeta přišel v průběhu let o šest kolegů, z nichž právě případ Politkovské je nejznámější. Neznámý vrah velkou kritičku Putinova režimu zastřelil před 15 lety na prahu jejího moskevského bytu.
Bývalá kancelář Politkovské aktuálně slouží jako hybrid mezi muzeem a vyšetřovacím centrem. Celou jednu zeď tam pokrývají různé dokumenty a fotografie, možné podezřelé a stopy tam spojuje pavučina černých provázků. „Když je nějaké médium prohlášené za „nežádoucí“, musí se prohlásit veřejným nepřítelem, což v praxi znamená, že musí přestat fungovat,“ popisuje tvrdou realitu ruských opozičních žurnalistů Muratov, který už odměnu spojenou s Nobelovou cenou rozdal mimo jiné dětským charitám.
