Zeman se těší důvěře poloviny obyvatel s volebním právem, ať už to znamená cokoliv. Nepředpovídá to zrovna s jistotou, že ho budou volit, ale stále je na čele lidové obliby. Když mu ale lidé tak důvěřují, proč se tato důvěra nepřenese také na stranu, která kdysi – až do předposledního debaklu –  dokonce nesla jeho jméno?

Lidé jako předseda Strany práv občanů a zemědělský funkcionář Jan Veleba (bývalý člen KSČ) mají charizma jako sněhulák v pozdním jaru. Zeman aspoň připomíná odkvétajícího zloducha, zatímco šedé zástupy zemanovců jsou asi tak zapamatovatelné jako tváře čínské hliněné císařské armády. Je si snad někdo schopen vybavit podobu a jméno nějakého zemanovce? Pokud to není náhodou někdo v zaskakující roli jako F. R. Čech, toho si ovšem splést nelze, ani na něj zapomenout. Možná ještě někdo zaregistroval jméno sponzora strany Martina Lukoil Nejedlého nebo bývalého předsedy Vratislava Neprověřeného Mynáře. To je tak všechno. Letošní výsledek při volbách do sněmovny (0,36 procenta) je celkem vypovídající. „Váš hlas pro Stranu práv občanů je hlasem pro prezidenta Miloše Zemana!“ tvrdil F. R. Čech. S tímto výsledkem to vypadá, že prezident je poněkud bezhlasý a je to zralé na dabing.

Zeman pořád ještě stačí na svou roli poněkud naftalínového Jánošíka a má také příslušný servis, aby jeho mentální nemohoucnost nebyla tak patrná. Skrývat se ovšem už moc nedá, zvlášť když Zeman rád improvizuje a i na mezinárodním fóru rád mluví spatra, což nemůže dopadnout dobře. To na druhou stranu jeho stoupence možná spíše posiluje, protože jistou neestetičnost svého idolu musí vnímat, a právě proto jim slouží jako nástroj k ponížení všech těch profesůrků a dalších příslušníků zcela jistě poctivě nepracující inteligence.

Tady to může fungovat. Ale že by někdo věřil jeho straně, na to neskočí ani pravidelný účastník zabíjaček všeho druhu. Roli při ponižování médií, intelektuálů a znepřátelených politiků po stranické linii obstará lépe Babiš s Okamurou. Na prezidenta Zeman stačí už jen tím, že je a ani nemusí nic dělat (a taky nic moc nedělá).

To všechno ale neznamená, že by se nemohl najít nějaký „nový Zeman“, klidně trochu elegantnější. Třeba Petr Robejšek. Jeho strana taky nedopadla moc dobře, ale prezidentská kampaň je něco jiného. Snad tu nejsme moc návodní. Ale oni si to v Kremlu vyhodnotí sami, kdo by měl aspoň nějaké šance.