Proč tak vadí, když nějaká země má družici a jaderný program? Někdy to vypadá jako podle starého úsloví, že co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. KLDR vypustila na oběžnou dráhu satelit a vzbudilo to nevoli sousedů a Spojených států a OSN. Írán měl zase jaderný program a vedlo to k rokům trvajícím sankcím.
Země jako Írán se ještě pokouší nějak komunikovat a vysvětluje, že chce jen to, co mají ostatní. Severní Korea se ani s nikým nebaví a rovnou si dělá, co chce.
Je postoj zbytku světa k podobným zemím spravedlivý? Ve Spojených státech si už družice vypouštějí soukromníci a Rusko a Čína mají svůj jaderný a kosmický program a nikdo ani necekne. Rusko je přitom autoritativní režim, který napadá sousední země a zabírá jim území, vraždí se tam opoziční vůdci a porušuje svoboda projevu. O Číně škoda mluvit.
Je to samozřejmě dnes trochu složitější, než to to bývalo za Brežněva a Maa. Někoho zavřou za to, že moc mluvil (rozuměj: mluvil normálně, ale z hlediska režimu „nevhodně“), jiného nechají volně pobíhat a vykládat, co se mu zlíbí. Dvě dámy z Pussy Riot nejdřív zavřeli, dnes je zase nechají spílat Putinovi. Až budou chtít, zase zavřou. Troufne si snad někdo říci, že by se Rusko mělo vzdát jaderného programu? Nenechte se vysmát.
Proti velmocem se jen formálně protestuje. Pokud je to velmoc, ale jinak ohledně ekonomické síly momentálně jen rozvojová země, kde se rozvoj zastavil, tedy třeba Rusko, dojde i na nějaké sankce. S Čínou to nikdo ani nezkouší, protože ta není ekonomický trpaslík.
Problém KLDR a Íránu je v tom, že na jednu stranu nejsou demokratické, na druhou stranu to nejsou úplně malé země a nějakou hrozbu mohou představovat. Nejsou ani moc silné, ani moc slabé.
Nikomu nevadí, když satelity vypouští Indie. V Indii totiž tušíme, že tam vládne někdo, koho zvolili ve volbách a nebylo to 99 procenty. Aspoň víme, na čem jsme. I v Rusku jsou volby, sice zmasakrované režimními médii, ale konec konců poslední slovo mají voliči. Také tam aspoň víme, kdo z vedoucích činitelů země je ještě naživu. To se o Severní Koreji jen proslýchá.
Tak například teď Kim Čong-un údajně nechal popravit bývalého náčelníka generálního štábu své armády Ri Jong-kila. Podle nejmenovaných zdrojů agentury Jonhap „obeznámených s děním v KLDR“ byl popraven tento měsíc. Důvodem byla prý korupce a „honba za vlastními zisky“.
Severokorejský režim zprávu nepotvrdil, jako vždycky. Že generál Ri upadl u Kima v nemilost, se soudilo už od roku 2014. Ri Jong-kil už nebyl ukazován v médiích a pozornost se soustředila na jeho zástupce. Jak píší agentury, „pokud se zpráva o popravě potvrdí, stane se Ri Jong-kil jedním z nejvyšších popravených severokorejských představitelů od popravy Kimova vlivného strýce Čang Song-tcheka v prosinci 2013“. V tom je právě ten vtip, „pokud se zpráva potvrdí“. Není normální, aby nebylo jasné, aby se o zemi, která vyrábí jaderné zbraně, nevědělo, jestli je tam naživu šéf armády.
To je také v pozadí debat o tom, zda má Západ takzvaně vnucovat své hodnoty nedemokratickým zemím. Vnucovat jim nic nemusí, ale to ještě neznamená, že je takovýto stav žádoucí. Není to totiž bezpečné.
V Německu a Japonsku se po druhé světové válce „vnucování“ demokracie povedlo a vyplatilo. To bylo ovšem po vyhrané válce, kdy v poražených státech nebyla opozice, která by vývoj mohla zvrátit. Už se nedovíme, jak by probíhal vývoj v Iráku, kdyby USA nerozpustily iráckou armádu a nevyrobily tak vrstvu frustrovaných důstojníků, kteří si ve službách teroristů našli nové uplatnění. Vyhraná válka a prohraný mír je varování do budoucna, jak se to nemá dělat.
Může se ale stát, že se některé režimy zhroutí i bez přímého zasahování Západu. Pak se objevuje otázka, co bude následovat. Co když dynastie Kimů jednou skončí nějakým převratem? Co bude po Putinovi, až nějaká klika dojde k názoru, že Rusko dovedl ekonomicky na pokraj zhroucení a odstaví ho? Nebo až Putin veden pudem sebezáchovy odloží demokratickou masku a vezme to do ruky ještě silněji?
Problém světa není v přílišném počtu zemí, které mají jaderné zbraně. Je v tom, že jde o země, kde je příliš málo demokracie, nebo žádná. Nic lepšího, než je vysmívaná západní demokracie, nemáme. To je potřeba si – vzdor různým přátelům Ruska a Číny – připomínat.
