„Uvědomujeme si, že je nyní kampaň k opatřením a situaci nedostatečná. Proto je zájem to rozšířit více do médií. Jsme například v situaci, kdy 20 procent populace považuje roušku za vynucené opatření,“ postěžoval si v úterý médiím končící ministr zdravotnictví Roman Prymula v rámci prezentace komplexní komunikační kampaně svého ministerstva k vysvětlování opatření proti šíření koronaviru, na kterou vláda čerstvě vyčlenila 50 milionů korun.

Akceptování nařízené povinnosti přijde panu ministrovi málo? Co by si tak představoval? Že se z roušek stane nové náboženství, lidi si je zamilují a začnou je se svazáckým nadšením nosit z pilnosti i doma v posteli? Ať si pan prof. Prymula jako imunolog udělá nejdřív jasno ve svých odborných názorech. „Běžná rouška nemá prakticky žádný význam. Ale měl by ji nosit ten, kdo chřipku má, aby ji dál v rodině neroznášel. Rouška jako preventivní ochrana před viry ale smysl nemá,“ tvrdil v roce 2009. A na jiném místě říkal: „Roušku bych doporučoval především už nakaženým a nemocným lidem, aby virus nešířili dál. Není ale nutné, aby si roušku nasazovali zdraví lidé, navíc někde na ulici. Tam je to bezpředmětné.“

Navíc, nošení roušek zkrátka je vynucené opatření, ať už vynucené epidemií, nebo vládou, a je dost jedno, za jaké je kdo považuje. Sám pan prof. Prymula je ostatně taky zcela jistě považuje za vynucené, vzhledem k jeho privátním praktikám ve chvílích, kdy jde stranou vynucené pokrytectví.

„Já myslím, že lidé na to kašlali doposud,“ vysvětlil Prymula v úterý, proč jeho nařízení nepřinesla takový efekt, jaký předpokládal a sliboval veřejnosti. Ani ho přitom nenapadlo zmínit, že důvody můžou být i jiné. Vládní zdůvodnění, a bohužel nejen vládní, je takové, že za pokračující masivní rozvoj epidemie mohou nedisciplinovaní občané. Dokázat se to nedá, vyvrátit taky ne, a pan Prymula si ostatně může myslet, co chce. Už na tom vlastně ani moc nezáleží.

Pravda je taková, že současná vládní a ministerská „opatření“ jsou marketingově přikrášlená a nafouknutá z nouze ctnost, metoda pokus-omyl, předstírání iniciativy, když si vláda se situací absolutně neví rady a nezvládá ani své základní povinnosti, jako je shromažďování a kvalifikované vyhodnocování statistických informací, zajištění efektivního testování a trasování v reálném čase a pro každého, pokud možno bezplatně, ochrana klientů veřejných zdravotnických a sociálních zařízení, jakož i vlastních (státních) zaměstnanců, účinná pomoc poškozeným i sociálně slabým, podpora výroby a zavádění moderních ochranných prostředků a technologií atd. A v neposlední řadě samozřejmě elementární slušnost vůči veřejnosti.

Zdůrazňuji, že si nemyslím, že Andrej Babiš a vláda přímo zavinili rozšíření epidemie např. tím, že v srpnu nenařídili povinné nošení roušek nebo že připustili standardní začátek školního roku. Podobná hysterická či politicky motivovaná obvinění jsou jen spekulace a nejsou pro ně žádné exaktní důkazy, jsou tu jen dílčí indicie pro a proti. Andrej Babiš a vláda zde ale vytvořili atmosféru všeobecné nedůvěry, nespolupráce, nedobré vůle, strachu, hysterie, skepse a beznaděje. A to pan Prymula ani nikdo jiný žádnou svou osvětovou mediální kampaní nezachrání, spíš naopak ještě prohloubí.