Ruský symbol "Z" FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Slavný výrok ruského politika a básníka v 19. století F. I. Tjutčeva o ruských dějinách – „Ruské dějiny před Petrem Velikým byly solidním rekviem a po Petru Velikém kriminálním případem“ – má platnost i pro současnou dobu.
Dějiny Ruska pod vedením Vladimira Putina jsou jednou nepřetržitou speciální operací. Použití provokací, vydírání, diskreditací, kompromitací a tak dále. Čekisté, kteří ovládli Rusko, stejně nic jiného neumějí. Nicméně i to, co umí, zvládnou v nejlepším případě na „tři hvězdičky“. Koneckonců i ona dobře naplánovaná speciální operace je mnohem méně úspěšná, než se od ní očekávalo. Jde o speciální operaci na Ukrajině, která selhala při utajování zločinné války, a jde o vydírání světového společenství hladem. „Prezident Putin zastavuje dodávky potravin a agresivně využívá svou propagandistickou mašinérii, aby odvrátil nebo zkreslil odpovědnost, protože doufá, že tím donutí svět, aby mu ustoupil a zrušil sankce. Jinými slovy, je to vydírání.“
Jedná se o hodnocení ze strany amerického ministra zahraničí Blinkena.
Nyní je však hlavní Putinovou speciální operací snaha dostat své podřízené ze sankcí. Proč si to myslím? Protože pro jeho oddané „SPETSOLIGARDS“ je to jediná věc, kterou v současné době očekávají, že si udrží. Ve všem ostatním už vládce Kremlu de facto přiznal porážku. Tvář prezidenta Putina už tuto vládu strategicky nezachrání. Je jen otázkou, jakou cenu bude muset Ukrajina a Západ za své vítězství zaplatit. Proto se při této speciální operaci snaží nejprve ušetřit své peníze.
Těší mě, že vám prodávám z mrtvých oslích uší. Nerozumíte? Vysvětlím vám to. Před časem, v souvislosti s vydíráním pomocí obilí, nabídli jistí putinovští oligarchové skupině G-7, že si koupí uši z mrtvého osla. Vyměnit PŘEDPOKLÁDANÉ peníze na poválečnou obnovu Ukrajiny za zrušení SKUTEČNÝCH sankcí na SKUTEČNÁ aktiva. A zároveň: Abramovič předvádí zázraky vyhýbavosti. Friedman se snaží získat ukrajinské občanství. Melničenko přepisuje majetek na svou ženu. Usmanov se naopak rozvádí s manželkou.
Kreml hovoří o porušování práv poctivých podnikatelů. „Poctiví“ podnikatelé zase neústupně a nepřesvědčivě popírají své vazby na Putina. Své argumenty dokonce podporují podáním žaloby na Evropskou unii. Samozřejmě bez toho, aby při tom sledovali cokoli osobního. Jen se řídí ústavou atd.
Zaprvé. Pokud jde o občanství a daňovou rezidenci Abramoviče, Friedmana, Děripasky, Usmanova a zbytku Melničenka, je vše jasné.
Zadruhé. Lži přicházející z Kremlu jsou snad již setrvalým stereotypem. Takže když Putin, Lavrov nebo Peskov charakterizují někoho ze zvláštních oligarchů jako čestné lidi, je to odpovídající důvěryhodnost. A oni sami si nikdy nedovolí pochybovat o svých vlastních lžích. Ukazuje se, že Abramovič je pseudopodnikatel, který svá letadla v rozporu s americkými zákony převáží do Dubaje. Daří se mu zároveň distancovat od Kremlu a zprostředkovávat dohody, které jsou výhradní doménou Kremlu. A potvrzuje to osvědčením ukrajinské strany. Snaží se všemi prostředky vykoupit svou pověst za velké peníze a slušní lidé mu na tuto udici někdy skočí.
А. Melničenko také vykládá cosi o absenci vztahů s ruskými úřady a zároveň je přítomen na schůzce v Kremlu 24. února letošního roku a udržuje vztahy s Kremlem v SUEK (ruská uhelná a energetická společnost, největší ruský dodavatel uhlí) prostřednictvím Sergeje Grigorjeva a dalších vysoce postavených čekistů. Zároveň nějakým podivným způsobem den před uvalením sankcí přeregistruje svůj hlavní majetek na svoji manželku. Je možné, že zde byly zapojeny i další vazby. Možná ne po čekistické linii, ale po jiné. I když bývalý poradce britské expremiérky Margaret Thatcherové, který před 14 lety navštěvoval jeho jachtu, je na to zřejmě příliš starý. To je však záležitost příslušných orgánů EU.
Friedman a spol. také tvrdí, že nemají vazby na Kreml, ale nepřesvědčivě. O A. Usmanovovi, O. Děripaskovi a dalších není třeba mluvit. Tito lidé, „poctiví“ ve všech ohledech, dokonce vypínají systémy sledování jachet, porušují sankce atd. Všichni bezostyšně a nestydatě lžou ve shodě se svými čekistickými partnery ve lhaní a s touto taškařicí jdou k soudu. Tomu se říká poctivost. Lidé jsou zarmouceni. Chtějí vyjednávat.
Zatřetí. V Kremlu je označují za obchodníky. Je to pravda? Na sankčních seznamech je něco přes 50 osob. Za předpokladu, že se sankce snaží u soudu EU napadnout asi 40 lidí, si troufám odhadnout, že žáci leningradské školy Sambo a členové družstva Ozero se nepovažují za podnikatele a střízlivě hodnotí své šance u mezinárodních soudů. U ostatních je to trochu složitější. Podnikání znamená především podnikavost, konkurenceschopnost, odpovědnost a riziko. A samozřejmě vlastnictví.
Není pochyb o tom, že to všechno jsme v Rusku měli v 90. letech, a to navzdory mnoha významným problémům. Co z nich však zůstalo po roce 2000 a zejména 2003? S kým soupeřili někteří „poctiví“ podnikatelé a jakým způsobem tvořili svůj majetek? Jaká rizika podstoupili? Jaký podnikatelský duch se projevil? Bylo to zabavení majetku prostřednictvím dekretů nebo manipulace s prostředky Gazpromu? Zápas o rozpočtové dotace nebo daňové úlevy? Jiný podnikatelský duch pro ně v zásadě není typický.
Dovolte mi uvést několik příkladů, které se týkají osob na sankčních seznamech. Nákup u McDonalda byl shledán zvláštním. Jak zjistila britská rozhlasová a televizní společnost BBC, do obchodu mohla být zapojena Sovcombank, na kterou byly uvaleny sankce. Ale ani s pomocí banky bratří Chotimských nemůže to, co vzniká na místě amerického fast foodu, zajistit stejnou úroveň služeb a kvality, ani stejnou úroveň cen.
To platí, pokud jde o rychlé občerstvení. Nyní se pokusím zvýšit laťku. V roce 2013 mně ruská investiční banka VTB Capital nabídla velmi velké finanční prostředky na investiční projekty v oblasti energetické účinnosti, především v severozápadním Rusku. Jednalo se o prostředky poskytnuté skandinávskými bankami na modernizaci energetického sektoru s cílem snížit emise, které se v těchto zemích dostávají do ovzduší. Tyto prostředky činily přibližně jednu miliardu dolarů. Podmínky financování byly mimořádně výhodné. Důsledně jsem předkládal podrobné návrhy strukturám A. Mordaševa, jehož podniky (Karelian Pellet) a další jsou hlavními zdroji škodlivých emisí v regionu. Nic z toho nebylo.
Poté byly podobné návrhy předloženy strukturám R. Abramoviče. Mluvím pouze o podrobných návrzích, které lze předložit u soudu, a proto záměrně nezmiňuji další takové návrhy. Rozhodující je, že nebyl utracen ani jeden dolar. Z jednoduchého důvodu. Byly to skandinávské peníze, účelově vázané a díky této okolnosti nepodléhající přijatelnému respektive podvodnému čerpání těchto takzvaných podnikatelů.
„Nebyli jsme schopni obnovit naše národní hospodářství v dobrých podmínkách a nyní fungujeme v tak kritických, těžkých, polovojenských podmínkách. Ale možná my, Rusové, potřebujeme válku, abychom se takříkajíc donutili k akci? Dobrá, využijme tuto energii, tento impuls, ale musíme být víc než jeden národ, nějak se navzájem podporovat,“ uvažoval přední ruský miliardář Mordašov, který se rovněž nachází na sankčním seznamu Evropské unie.
Za miliardu dolarů bylo možné zrenovovat jeho majetek v hodnotě z roku 2013. Zbavit se drahého a škodlivého topného oleje v Kostomukši, odstranit odpad z těžby uhlí ve Vorkutě a rovněž nezapomenout na zakouřený a silně znečištěný Čerepovec.
Co víc jsem tedy měl udělat, abych ho přiměl k podnikání, a ne k podpoře Putina, v čemž vyniká? A takových příkladů je spousta. A to i v místech, kde jsou splněna všechna kritéria pro běžný podnik založený od nuly. Patří sem společnosti Yandex, Kaspersky Lab a A. Karachinsky.
Kdyby byli svobodnými lidmi, skutečnými vlastníky svého majetku, pak by se podle logiky podnikání a spoléhání na víceúrovňovou, včetně offshore, ochranu majetku chovali jinak.
Kromě toho lze člověka považovat za svobodného, pokud má možnost volby. Každý z nich měl možnost volby, ale ta byla podivně učiněna v rozporu s logikou podnikání ve prospěch vlády, jen aby poškodila jejich pověst, kapitalizaci atd. V důsledku toho měla ochrana majetku v jejich situaci vypadat jinak, a proto s majetkem nemohou svobodně nakládat.
V této situaci tedy oni i Kreml nechrání majetek podnikatelů, ale společně nahromaděný kapitál. V dosud neurčeném poměru. To znamená, že není jasné, kolik z peněz, které formálně patří těmto darebákům, je jejich a kolik Putinovi a jeho okolí.
Putinovci nabízí pro ně obvyklé řešení. Vytvoří problém a nabídnou řešení na úkor poškozené strany. Řekněme, že z hlediska práva některých států bude obtížné zabavit majetek prokremelských oligarchů, a proto nabízejí řešení. Něco, v čem se čekistům nic nevyrovná. Jiný způsob, jak udržet peníze všech těchto lumpů, včetně Putina a jeho kumpánů neexistuje. Domnívám se, že vyjednávání je zde nevhodné.
Napadají mě však historické asociace. V roce 1945 začal norimberský proces. Na lavici obžalovaných se ocitl i německý velkoprůmyslník Gustav Krupp von Bohlen und Halbach. Nebyl obviněn z privatizace státního majetku, korupce nebo praní špinavých peněz pro Hitlera. Byl jako člen NSDAP obviněn ze spoluúčasti na zločinech nacistického režimu. A na tom nic nemění ani fakt, že nakonec nebyl odsouzen kvůli pokročilé demenci. V té době, po válce, byl právní základ pro tuto činnost teprve vynucován. Přínosem procesu byla politická vůle. Vždyť vinou nacistů zemřely desítky milionů lidí a Evropa byla zničena.
Čeho jsme svědky nyní? V současné době byly ve Spojených státech amerických schváleny dva nové trestné činy. Jedná se o vyhýbání se sankcím a korupci při obohacování Putinových oligarchů. To ovšem nestačí, je zapotřebí i třetí corpus delicti – spoluvina na zločinech proti lidskosti. Nejjednodušší způsob, jak toho dosáhnout, je prohlásit Putinovo Rusko za sponzora terorismu nebo fašistický stát na základě právního rámce norimberského a tokijského tribunálu a praxe Mezinárodního soudního dvora.
Pak by vznikly všechny důvody pro konfiskaci VŠECH majetků prokremelských oligarchů.
Tím by se výrazně destabilizoval režim založený na spojenectví čekistů, podvodníků a zločinců. A ne pouličních zločinců, ale zločinců začleněných do mocenské vertikály. Je nepravděpodobné, že by tito lidé byli ochotni v důsledku Putinova dobrodružství ztratit vše, na čem tak tvrdě „pracovali“.
Autor je ruský podnikatel žijící v České republice.
