Tomáš Halík, katolický kněz, teolog, filosof a v neposlední řadě přítel Karla Schwarzenberga, byl jedním z řečníků při rozloučení ve svatovítské katedrále. Jeho zhruba čtvrthodinové kázání bylo natolik silné, že zastínilo všechny ostatní projevy. I proto jej přinášíme v plném znění.

„Vážený pane prezidente Pavle, paní prezidentko, otče arcibiskupe, rodino zesnulého, vzácní hosté – zde v katedrále, v prostranství před katedrálou i doma před obrazovkou – sestry a bratři. Bylo přáním zesnulého, aby se rozloučení s ním konalo v Praze v akademické farnosti, kde nalezl svůj duchovní domov. Tomuto přání příští týden také vyhovíme, ale je důstojné a spravedlivé, dignum et justum, aby hlavní slavnost poděkování za jeho život byla zde, nad hroby našich světců a králů, poblíž Schwarzenberské kaple i náhrobku pražského arcibiskupa kardinála Schwarzenberga, významné postavy světové církve v době prvního vatikánského koncilu.

Výrazné osobnosti našich dějin dostávají své stálé přívlastky, epiteta constantes. Například František Palacký, otec národa, Tomáš Garrigue Masaryk, prezident osvoboditel a tak dále. Myslím, že by Karel Schwarzenberg měl vejít do naší historické paměti jako vychovatel soudobé české společnosti, vychovatel šlechetnosti. Tento český šlechtic byl šlechtitelem našeho veřejného života.

Jeden z velkých vkladů, které dostávali šlechtici do života, ještě vzácnější než zámky a pozemky, byla výchova. Výchova k odpovědnosti za vše zděděné a svěřené, výchova k věrnosti, duchovním a morálním hodnotám rodové tradice.

Karla Schwarzenberga vychoval k vlastenectví především jeho otec, historik a hlavní autor dokumentu, jímž se česká šlechta statečně přihlásila k věrnosti českému národu a československé státnosti v době nacistického ohrožení, a který se aktivně účastnil protinacistického odboje. Rodina, vystavená šikanám a křivdám ze strany nacistického režimu, poté i československého státu a komunistického režimu, musela brzy po válce opustit svou milovanou vlast. Když se Karel Schwarzenberg po pádu komunistického režimu mohl vrátit domů a byl povolán ke službě vlasti, často se představoval: ‚Jsem lesník a hostinský‘. Lesník je ten, kdo se stará o krásu a zdraví…