Jan Keller, sociolog, europoslanec, guru mládeže 90. let, lidi štve. To ale ještě není důvod z něj dělat neznámého hlupáka. Není ani neznámý, ani hlupák. Internet je plný nadávání, a to od lidí, co mají pravdu a jsou slušní, i od těch, co mají pravdu a nejsou slušní atd. Nemá cenu to rozebírat všechno. Nejhorší varianta je sprosťák, který pravdu nemá, ví to a ještě píše.

Pokud jde o Jana Kellera, jeho názory vzbuzují emoce z obou stran, od fanoušků až po tvrdé odpůrce. Nikdo mě asi nemůže podezírat, že bych Kellera a jeho názory uctíval, ale přece jen je tento autor jiná kategorie než třeba pověstný normalizační psavec Kojzar, který straší na Haló novinách dodnes. Už jsou dokonce dva, ono jablko…

Když jsem tuhle zkritizoval Kellera, napsal jeden ze čtenářů: „Kdo je Keller a proč by měl být brán jako berná mince. Pro redakci: u takto ‚významných a všeobecně známých‘ osob bych uvítal u článku box vysvětlující, kdo to je…“

Jen na okraj, my, co pamatujeme články ve stylu „Kdo je…“ (třeba Václav Havel), otázky touto formou už neklademe. Keller je autor mnoha knih, mnohasetstránkových, zásadních, studenti se z nich učí, sám jsem se z nich učil, není ploditel nějakých brožurek.

Jako komentátor Práva je „všeobecně známá osoba“ víc než já, takže ta otázka, kdo je, a požadavek, abychom připojili box, není na místě. Když o Kellerovi řekneme, že je komunista, netýká se to stranické příslušnosti. Byl kdysi členem KSČ, což bonmotem omlouval tak, že se choval pravicově a myslel jen na sebe. Z tohoto výroku je třeba vymazat to ideově podbarvené, že se choval pravicově. On byl komunista v době, kdy ti pravicově smýšlející byli za katrem, nebo na okraji společnosti, takže z toho zbývá jen to, že „myslel na sebe“. To lze pochopit, ale na oslavu to není.

Pořád to samé…

Jednu věc je ale třeba Kellerovi přičíst, jeho názory jsou kontinuální. To také není ctnost vykládat pořád to samé. Záleží na tom, co a jak. Miloš Jakeš také celý život mele to samé. Keller ale přece jen hodně věcí zná a je inteligentní, na rozdíl od zdegenerované mocenské elity KSČ v 80. letech. Proč se dá člověk do služeb lidí, kteří stojí hluboko pod ním, to musí vědět on sám.

Názorově se Keller jeví jako neomarxista a nezdá se, že by se v průběhu času nějak názorově posunul. Neomarxismus není hřích. Dal nám cenné myšlenky o odcizení moderního člověka, masové kultuře, autoritářské osobnosti. Nebýt neomarxistů, byl by svět chudší a můžeme rovnou říci, že v mnohém horší. Jakmile ale tito lidé vybočí do oblasti světové ekonomiky, stávají se z nich slepí proroci. Věří v to, že jsou bohatá centra a chudé periferie, přičemž boháči vysávají bohatství z chudých. Svět je složitější, bohatství se dá i vytvářet. Chudé bývají země, které leží na přírodním bohatství, bohaté ty, kde se myslí. (To je zkratka, neplatí stoprocentně, jako ale stoprocentně neplatí skoro nic.)

V pojetí světa se Keller mýlí. Není tu prostor rozebírat, v čem všem, snad jindy. Je to ale bystrý člověk, který toho dost zná a – podle mě – dospívá k nepravdivým závěrům. Ptát se ale, kdo to je, s podtextem, že je to nula, není na místě. To je právě ten problém, že autor tolika knih a intelektuální guru mnoha lidí, především mladých, není nula. Ale to je jádro věci, názory můžeme přemoci jen lepšími názory. Jak říkal už svatý Maxmilián Kolbe, když chcete druhého přesvědčit, musíte být chytřejší než on.