„Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš? (…) Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys mohl vytáhnout třísku z oka svého bratra.“ (Lukášovo evangelium, 6, 41–42) Na málokterou situaci se tak přesně hodí toto novozákonní podobenství, jež shodně čteme u Marka i u Matouše, jako na naše odsudky dosluhujícího britského premiéra. Média v čele s Babišovým lžitiskem se předhánějí v útocích na Borise Johnsona na prvních stranách svých plátků. (Podobně budou donekonečna nafukovat kouřovou clonu domácí kauzy Hlubuček, aniž nahlédnou, že právě ta je důkazem fungujících mechanismů právního státu, kde vnitro a justice pracují nezávisle na stranické příslušnosti toho kterého tuneláře: to dřív nebylo ani náhodou.)

Babišomédia se přímo pasou na Johnsonovi, jak ukazují titulky a slogany typu: Prolhal se k moci, prolhal se k pádu; Lež v politice; Člověk, který používal lež jako pracovní metodu; Lhal o svém soukromém životě, o historii, o politice – viz například Babišův mediální zbrojnoš Marek Hudema (Lidové noviny, 7. 7. 2022). A málokdo z našich Savonarolů se odváží svůj ostrovtip obrátit do vlastních řad.

Dále čtěte

Zrod ideologie z ducha revoluce (1.): Hledání nového konsensu

Chceme-li pochopit, co je ideologie a z jakých historických motivů se zrodila, je třeba vrátit se do revoluční Francie osmnáctého století.

Přitom jsme v uplynulém desetiletí žili v zemi, jejíž premiér si na lžích, často vzájemně si protiřečících, vybudoval celou svou ministerskou, premiérskou i mediální kariéru: Čapí hnízdo je mé největší dílo; S čapím hnízdem nemám nic společného; Jsme v covidu premiantem Evropy!; Nechceme skončit jako Italové nebo Švédové.

Tady, jak se chorobným lhářům občas stává, mimoděk řekl pravdu: fakt jsme byli, s obrovským odstupem od Švédska či Italů, premianty Evropy – jenže v počtu úmrtí. Pískali proti mně jen zaplacení demonstranti – teď se za tuto lež má podle pravomocného rozsudku jedné demonstrantce omluvit – zveřejní to vůbec jeho lžimédia?

Samomazací efekt

U Babiše se ovšem už léta úspěšně projevuje „Efekt S“, jak nazývám tzv. samomazací efekt v rámci notorického lhaní. Na jeho vlnách úspěšně plul už Joseph Goebbels, po něm u nás jeho učedníci Klement Gottwald, Gustáv Husák či Vladimír Mečiar a mistr světa je v něm dnes Vladimir Putin: sotva se ve světě provalí jedna lež, už je tu druhá, třetí, desátá, stá a na tu první se zapomene. Jedna překryje druhou. Jak prosté, milý Watsone – a přece to funguje.

Dále čtěte

To vzácné pojmenování domov: O otevřenosti k jiným kulturám a civilizacím skrze vztah k vlastnímu domovu

Letní měsíce zvou k cestám odněkud někam. K cestám naplánovaným do posledních podrobností i k těm, kde se cíl v hrubých rysech vytkne jen…

Opakujme si tedy posté: žijeme v zemi, jejíž premiér a dnešní preferovaný kandidát na prezidenta byl takřka jednomyslně schválenou rezolucí Evropského parlamentu označen za osobu v dlouholetém střetu zájmů, jak zní politicky korektní opis slov „podvodník“ a „zloděj dotací“, určených někomu jinému.

A žijeme v zemi, jejíž minulí ministři v čele s parádivou, rozhazovačnou mediální princeznou, nepochopitelně rozmazlovanou Babišovými bulvárními i veřejnoprávními médii, křičí o „Fialově inflaci“, „Fialově drahotě“ či „Fialově rozhazování státních prostředků“. A přitom vždy opomenou dodat to podstatné. Že to byli právě oni, kdo ve snaze koupit si voliče rekordně zadlužili stát, vybrakovali rezervy a roztočili kola inflace. Další trám ve vlastním oku?

Originální definice lži

Omlouvám se, ale opět tu u exministryně a nezbytné komentátorky českých televizí musím citovat slogan kdysi vtipného prognostika, v politice ovšem od počátku lžipremiéra a lžiprezidenta, který krátce po listopadu 1989 na hořekování komunistů nad stavem státní pokladny řekl: „Tady se upír pohoršuje nad nedokrevností své oběti.“

Doslova a do puntíku tím dopředu charakterizoval také dnešní prezidentskou/neprezidentskou lžikampaň Andreje Babiše a jeho médií. Těch médií, jež dnes tak ráda kvůli lžím kopou do britského premiéra, aniž porovnají nesrovnatelně vyšší politickou kulturu britské a naší společnosti a jejích lídrů, to jest i trámy ve vlastních očích.

Dále čtěte

Kdybys byl mlčel aneb Vzkaz Putinovu poskokovi do Lán

Na nikoho z veřejných osobností neplatí tolik stará latinská sentence „Kdybys byl mlčel, zůstal bys filosofem“ (Si tacuisses, philosophus mansisses)…

My přece nelžeme, jak za všechny řekl po podzimních volbách Babišův místopředseda Karel Havlíček, když zdůvodňoval, proč v kampani proti svým soupeřům opakovaně voličům lhali, že Piráti vám „chtějí sebrat auta a nastěhovat do bytů muslimské migranty“.

A é-velmistr é-demagogie Karel Havlíček opravil redaktora: „To nebyla lež, to byla jen marketingová strategie.“  V principu se tento geniální opis lži neliší od „speciální operace“, jak říká Putin válce. A není v tom originální – už Hitler vlastně nevyhlásil Rusům válku, prováděl jen „operaci Barbarossa“. To Stalin byl originálnější – vtrhl do zad Polákům (a napadl Finy), aniž by se zdržoval názvoslovím…

Prof. PhDr. Vladimír Just, CSc., je teatrolog, divadelní historik, mediální kritik a esejista, přednáší o divadle, filosofii a médiích na FF UK.