V dnešní vrcholící krizi, způsobené obavami z pandemie čínského viru, je vidět, že diktátorské řízení země jako osobní firmy jejího vůdce nejenže nefunguje, ale je velmi škodlivé. Náčelník našich furiantů v čele vlády surfuje na své oblíbené vlně spasitele a zachránce, aniž by si ve své omezenosti a nevzdělanosti byť jen na chvíli připustil, jak zhoubným způsobem paralyzuje celou zemi. Je vzteky bez sebe, že se v žebříčcích propadl až za Romana Prymulu a Jana Hamáčka. Proto si tam po svém boku nechává Adama Vojtěcha, aby byl někdo za ním. Bojí se ne o nás, ale o sebe. Je schopen udělat cokoliv, aby si udržel pozici, která mu i v budoucnu zajistí nad vším kontrolu a hlavně beztrestnost.
Vzpomínáte, jak se při třicátém výročí listopadu 89 klaněl odkazu Václava Havla, on, bývalý kariérní komunista a spolupracovník StB? Tehdy ho také někteří názoroví oponenti pochválili, aniž by si uvědomili, že s nimi sehrál pěkně vykutálený tyátr. Podobně se zachoval před nedávnem, kdy kajícně promluvil k národu, když přečetl slohové cvičení svých marketérů a pak se dokonce ve Sněmovně pomodlil. Opět se mu dostalo uznání, které bylo součástí jeho chladnokrevné kalkulace.
Češi jsou mistři v mnoha oborech, ale ve skákání na špek vynikají většinově opravdu mimořádně, i když to u některých může být i ta tradiční normalizační dvojí hra. Babiš jen improvizuje podle momentálních nálad veřejnosti. Odvolává, co slíbil, a slibuje, co odvolal. Dělá to tak často, že už si to občas ani sám nepamatuje. Nevěří nikomu a ničemu a ve své elastičnosti nemá žádné mantinely. Nelimitují ho pro něj zbytečné osobní hodnoty a postoje. Nepotřebuje je, jen by ho zdržovaly a brzdily v rozletu. Génius podprůměrnosti a bezzásadový praktik života. Krizový manažer? Ale kdepak! Jen exponovaný vlkodlak. Obrácený Jánošík.
Vedle bývalého vojenského lékaře a propagátora čínské medicíny Prymuly měli stát další epidemiologové, imunologové a vakcinologové a společně měli hledat optimální postupy, a to v dialogu s těmi, kteří by měli mít základní kompetenci v krizovém řízení. A tento tým nám pak měl říkat, co a jak, a hlavně proč, co se bude dít zítra, za týden a za měsíc. Místo toho na nás střílí svoje nápady chaotický sociopat se svými komparsisty. V zákrytu si navíc hlídá svoje kšefty a svoje zájmy (a svých kumpánů). To není jen nemravné, to je již zrůdné. Jejich dramaticky pronášená slova jsou nezřídka jen přehlídkou žvanění a drzosti.
Babiš se navíc přidal zcela okatě po bok Miloše Zemana (a jeho pročínské party) s adorací Číny a jde naproti poptávce po likvidaci EU a západní liberální demokracie. Ve své bezmezné sebestřednosti nezná mezí. To jeho překvapiví pochlebovači z řad iluzorní pražské kavárny nevidí, anebo již také podlehli smyšlenému „kouzlu“ jeho marketingu a koronavirové hysterii, která pohřbívá samotné základy naší svobody? Sorry jako.
Přestaňme se dojímat nad klecí, do níž jsme byli dobrovolně uvrženi, a začněme si klást zcela základní otázky. Proč? Jak? S kým? Jak dlouho? Za kolik? A co potom? Nebuďme jen pasivními konzumenty jeho her. Už teď bude účet děsivý. Samozvaný zachránce a spasitel pro to bude mít jistě nějaké vysvětlení a asi už má i seznam údajných viníků. Plesl a Léko již píšou své úvodníky (do zásoby). Vedle toho má vůdce připravené black listy svých oponentů. Tak to v těch diktaturách bývá…
Dnes nejde jen o krizi, způsobenou netopýřím čínským virem, ale o fatální krizi důvěry a odpovědnosti, a ta může mít mnohem horší důsledky než COVID-19. Vzpomínáte na počátky normalizace? Pocit národní pospolitosti docela rychle nahradila přehlídka temných stránek českých duší… Potkani vylezli z podpalubí a ovládli scénu. Němě jsme pak zírali na defilující kolaboranty. Všimli jste si, jak se v případě aktuálního čínského viru zaměňuje příčina a následek? Kšeft je kšeft, a to i v režii čínských komunistů. To je totiž to hlavní, oč tu nyní kráčí. Opravdu si to většinová česká společnost takto žádá a přeje, nebo jen netuší, anebo je jí to tak nějak šumafuk? Dnešní dění bude mít dalekosáhlé důsledky. Tohle není jen jedna z mnoha epizod.
Budoucí lídr (protibabišovské a protizemanovské opozice) by měl vědět, že pokud chce vést orchestr, pak se musí otočit zády k davu. Věděl to už klasický řecký filozof Aristoteles, žák Platónův.
