Vliv silných sankcí na bankovní sektor, které uvalila Evropská unie a západní spojenci včetně Švýcarské konfederace na Rusko, mají dopad nejen na oligarchy, nýbrž hlavně na běžné občany. Protesty proti válce v centru Moskvy, ale i v jiných ruských městech ukazují sílu a zároveň bezmoc obyvatelstva. Samotné vystupování Rusů, kteří mají opoziční názory vůči prezidentu Putinovi, ukazuje, že velké množství z nich má zájem o změnu vlády, protože za předpokladu, že se aktuální vedení udrží u moci, hrozí Rusku hladomor.
Po náročném posledním únorovém víkendu se ruští obyvatelé probudili do jiného světa. Ruská armáda na Ukrajině vede nesmyslnou válku, která je důkazem Putinovy snahy o obnovení Sovětského svazu, a ruská ekonomika se mezitím řítí ke dnu. Po uvalení ekonomických sankcí, zejména zákazu centrálním bankám nakupovat ruské dluhopisy a odtržení východní euroasijské mocnosti od platebního systému SWIFT, se ruský rubl propadl na historické dno.
Předpokladem pro jeho pád mohlo být již známé pozvolné oslabování rublu od roku 2014, kdy Putinova vojska vtrhla na Krym a začala jej okupovat. Zatímco se v ruské propagandistické písni zpívá o tom, že za 1 rubl dostane rusky zpívající slečna 1 dolar, realita je taková, že 1 dolar se prodává za sumu vysoce nad hranicí 100 rublů.
Posilování rublu za každou cenu
Posílení rublu v prvních březnových dnech je způsobeno nekonvenčními postupy ruské vlády. Jediným konvenčním postupem bylo uvolnění zbývajících, nezmrazených devizových rezerv centrální banky. Zlato a čínský jüan způsobily mírné posílení měny, které rozhodně nesplnilo cíl Vladimira Putina, proto se mocný vůdce odhodlal k razantnímu kroku. Dle jeho prohlášení bylo s okamžitou platností zakázáno tamním obyvatelům nakupovat již tak „předražené“ devizy. Exportéři jsou nuceni prodat 80 % svých deviz za účelem umělého vyvolání poptávky po ruském rublu, čímž donutí rubl alespoň krátkodobě posílit. Krok diktátora se vylučuje s jakýmkoliv pragmatickým řešením monetární politiky a lze očekávat, že jakmile exportérům dojdou devizy, rubl bude nadále výrazně oslabovat.
Smrtící koktejl
Export Ruské federace převyšuje její import, to je ovšem dáno vysokým podílem exportu ropy, zemního plynu a jiných komodit. Kdybychom celkový export očistili právě o tyto dvě položky, zjistíme, že země je i z důvodu své polohy čistě importní. Nutnost importu zboží od zahraničních partnerů v kombinaci s výrazně devalvujícím rublem způsobuje smrtící koktejl, který musí obyvatelé Ruska dennodenně pít. Inflace mezi 27. a 28. únorem byla téměř 67 %, ta způsobuje neustále se měnící ceny. Tento jev může být v ruských supermarketech pozorovatelný i několikrát denně, což brzy může vést až k hladomoru. Nejen, že nebude co kupovat, ale i to málo bude nesmírně drahé.
Čína jako dobrý přítel
Izolace od okolního světa a sankční balíček zapříčiní, že do Ruské federace se již nebude dostávat západní zboží, alespoň z tohoto pohledu se pocit obnovy Sovětského svazu podařil navodit. Jediným partnerem, který prozatím neodmítl importovat do Ruska, je Čína. Právě válečná situace na Ukrajině může prohloubit vztahy mezi těmito zeměmi. Nejčernějším scénářem pomsty čínské komunistické strany vůči Západu může být uvalení sankcí a omezení importu na západní spojence, což by dokázalo výrazně omezit průmysl ve vyspělejších zemích světa, ale zároveň by to způsobilo zpomalení hospodářského růstu Číny.
Trh s komoditami, aneb není kam vyvážet
Rusko je největší exportní zemí světa, svým zemním plynem a ropou bohatě zásobuje Čínu, ale především Evropu. Původní tvrzení Vladimira Putina, že EU bez něj nepřežije, je pro něj bohužel neúplné, protože ani Vladimir Putin nepřežije bez EU. Země západní Evropy a Turecko získají až 78 % exportu zemního plynu společnosti Gazprom, zbývajících 22 % míří do střední Evropy. Zemní plyn je pro Rusko klíčovou komoditou k financování jeho nejen válečných aktivit.
Navíc se zde ukazuje neoddiskutovatelná závislost na vyspělých evropských státech. Problémem pro Rusko je však to, že EU může začít odebírat plyn od Norska či států severní Afriky, což povede k ukončení růstu ruské ekonomiky. Ropa je kapitolou sama o sobě, protože díky propracované infrastruktuře na transport ropy je nahrazení dodavatele pro evropské státy jednodušší než v případě zemního plynu, máme tedy další možnost substituce dodavatele a zároveň vyvinutí tlaku na ukončení války na Ukrajině.
Putin vede Rusko k záhubě
Vpád ruských vojsk ukazuje, kdo je skutečným lídrem. Mezitím, co ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj bojuje v Kyjevě o každý metr, a navíc se snaží diplomaticky vyjednávat, šéf Kremlu pouze drancuje cizí stát a vlastní ekonomiku s utopickou vidinou obnovení SSSR. Ruská ekonomika ještě není na dně, protože válka prozatím neskončila a nebyla určena výše případných válečných reparací, které bude muset Kreml uhradit. Nejlepším scénářem pro ruskou i světovou ekonomiku by bylo sesazení Putina ruským lidem nebo jeho uvěznění za válečné zločiny. V případě, že tak nenastane, hrozí Rusku s jistou nadsázkou řečeno návrat až zpátky do dob prvobytně pospolné společnosti.
* * *
Deník FORUM 24 dává prostor mladým ekonomům a nadaným studentům, aby se zapojili do veřejné debaty o současné krizové situaci v souvislosti s koronavirem, jeho ekonomických dopadech, veřejných financích a ekonomice jako takové. Ve spolupráci s Institutem ekonomického vzdělávání (INEV) proto pravidelně zveřejňujeme jejich texty. INEV vytváří zázemí pro výuku ekonomie a financí na středních školách. Motivuje a sdružuje studenty se zájmem o ekonomii a ekonomická témata a podporuje je v jejich činnosti a dalším studiu. Jedním z hlavních projektů INEV je Ekonomická olympiáda – největší ekonomická soutěž v České republice.
