KOMENTÁŘ / Válka na Ukrajině v sobotu vstoupila do třetího roku svého trvání a západní politici toto smutné výročí využili k tomu, aby svým voličům opět připomněli, že Ukrajina bojuje i za nás, a když padne Kyjev, na řadě budeme my. Válka na Ukrajině v sobotu vstoupila do třetího roku svého trvání a i po dvou letech v ní může ruský prezident Vladimir Putin stále pokračovat. Paradoxně je to právě Západ a jeho politici, kdo nedělají dostatek pro to, aby válka skončila.

Jsou to dva roky od začátku války na Ukrajině a situace na frontě se dostala do slepé uličky. Ukrajina v současné chvíli nemá na to, aby došla ke svému předem definovanému cíli – osvobození všech okupovaných území včetně Krymu. Štěstím v neštěstí je, že se ani od Rusů nedá očekávat postup na Kyjev a naplnění cílů Vladimira Putina. Dobytí Avdijivky není strategickým ziskem, který by Rusku zajistil výraznější postup. Ruské síly ale mají na frontě iniciativu.

Političtí ustrašenci by se měli vzpamatovat

Situace mohla být zcela jiná. Pokud by Západ poskytl Ukrajině dostatek toho, co v určité době požadovala, konflikt mohl být v úplně jiné fázi a nemuseli bychom se nyní obávat toho, že Ukrajina opět – jako před zhruba deseti lety – skončí fakticky rozdělená na dvě části, kdy jednu z nich ovládá Kyjev a druhou Moskva. Stejně tak bychom se možná nemuseli obávat toho, že jsme další na řadě.

O tom, že pokud Ukrajina padne, Rusko se na hranicích nezastaví a bude chtít pokračovat dále do Evropy, už otevřeně mluví evropské tajné služby i přední politici. V obavě o své politické kariéry a další volby ale nedělají dost, aby Ukrajina měla šanci zvítězit. Možná ani sami nevědí, co po Ukrajině vlastně chtějí. Měla by porazit Rusko na plné čáře? Nebo by měla jen těsně osvobodit své území? Bojíme se na Západě potupné porážky Ruska a toho, co by to přineslo?

Dále čtěte

Lipavský o možném útoku Ruska na NATO: Scénáře jsou velmi realistické. Z Kremlu opravdu přichází mráz

ROZHOVOR / Scénáře ruského útoku na NATO, o kterých mluví západní politici, ale i německá armáda, jsou podle ministra zahraničních…

Političtí ustrašenci by se místo projevů, ve kterých se ohánějí solidaritou, potřebou dodávat zbraně a munici a floskulemi o tom, jak Ukrajina bojuje i za nás, možná měli vzpamatovat. Otevřeně to říká i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, když v minulosti prohlásil, že Ukrajina dodává krev, zatímco Západ peníze, a druhým dechem dodal, že Západ sice poskytuje dostatek prostředků k tomu, aby se Ukrajina ubránila, ale málo na to, aby zvítězila.

Sami bychom se měli připravovat na válku. Dlouho jsme žili na růžovém obláčku a mysleli si, že válka v Evropě už nikdy nebude, že dějiny skončily. Vladimir Putin ale celou tuto bezpečnostní architekturu vzniklou po druhé světové válce jedním rozhodnutím zničil. Víme o tom, že Rusko dává na zbrojení kolem 40 procent HDP. Některé státy v Evropě ale nejsou s to ani dva roky po začátku války na starém kontinentu dávat na obranu dvě procenta HDP, ke kterým se v NATO zavázaly.

Uvědomujeme si, že válka na Ukrajině je i o nás?

Válka na Ukrajině je i naší válkou. I když se podobná myšlenka objeví ve skoro každém projevu jakéhokoliv západního politika, nezdá se, že by si to dostatečně uvědomovali. Právě na to možná Putin v únoru před dvěma lety spoléhal. Nejspíš kalkuloval s tím, že i kdyby Západ Ukrajinu podporoval, unaví se, rozhádá se a Ukrajina dříve či později zůstane osamocená. To nyní vidíme ve Spojených státech, kde se otázka podpory Ukrajiny stala součástí vnitropolitických bojů. Podpory, kterou Ukrajina tolik potřebuje.

Vzpamatovat by se ale měli především političtí ustrašenci v Evropě. Spojené státy už jí vytrhly trn z paty minimálně dvakrát. Proč by to měly dělat znovu?

Zdá se, že někteří už to pochopili. Česku se podařilo najít 800 tisíc kusů dělostřelecké munice, které pro Ukrajinu může zajistit. Dánská premiérka na Mnichovské bezpečnostní konferenci oznámila, že její země daruje ukrajinské armádě veškeré své dělostřelectvo.

Dále čtěte

„Mír s Putinem v Kremlu si neumím představit.“ Velvyslanci Pech a Matula o Ukrajině a výročí války

ROZHOVOR / Válka na Ukrajině, od jejíhož začátku v sobotu uplynuly přesně dva roky, bude ještě nějakou dobu trvat. V…

Možná ještě zajímavější než prohlášení o tom, že Ukrajina může očekávat velkou dodávku pro své dělostřelectvo, je ale to, co Mette Frederiksenová v Německu řekla: „My, Dánsko, jsme se rozhodli darovat celé naše dělostřelectvo Ukrajině. A je mi líto, přátelé, že v Evropě je stále na skladě munice. To není otázka výroby. Zbraně i munici máme. Máme také protivzdušnou obranu, kterou v tuto chvíli nepotřebujeme.“ Politickým ustrašencům chybí odvaha udělat pro Ukrajinu vše, co potřebuje k vítězství. Ve svých projevech to ale nedávají najevo.

Válka na Ukrajině v sobotu vstoupila do třetího roku svého trvání a generální tajemník OSN António Guterres a více než padesát států vyzvali Rusko, aby ukončilo válku na Ukrajině a okamžitě se stáhlo z jejího území. „Je nejvyšší čas na mír – spravedlivý mír založený na Chartě OSN, mezinárodním právu a rezolucích Valného shromáždění,“ prohlásil Guterres před Radou bezpečnosti OSN. Vladimir Putin je ale kovboj a rozumí jen síle. V Moskvě nyní rozhodně nepřemýšlí, že válku ukončí kvůli podobným výzvám.

V sobotu jsme slyšeli nespočet prohlášení o tom, že musíme Ukrajinu podporovat. To je moc hezké, pro Ukrajince jistě důležité a minimálně pro část Čechů určitě sympatické. Proč ale na Ukrajině může Vladimir Putin stále osnovat své plány a ničit životy lidem jen proto, že se rozhodli odpoutat od ruského světa, který jim nikdy nic dobrého nepřinesl? A proč nemá Ukrajina od Západu, který za ní tak pevně stojí, dostatek zbraní a munice? Jsou to dva roky od začátku války na Ukrajině a političtí ustrašenci by si to měli uvědomit.