ROZHOVOR / Ilja Ponomarjov byl poslancem ruské Státní dumy, v roce 2014 hlasoval jako jediný proti anexi ukrajinského poloostrova Krym, který v té době ovládali proruští separatisté. Neukázněný komunistický libertarián, kterého dříve vedení Ruské federace tolerovalo. Nyní sám sebe přirovnává k Charlesi de Gaullovi a před sebou má jediný cíl – násilné svržení režimu Vladimira Putina. „Je v podstatě odsouzen ke smrti. Je to jen otázka času,“ je přesvědčen. Obsáhlý rozhovor najdete také v měsíčníku FORUM 24+, který je právě na stáncích.
Pochod šéfa soukromé Wagnerovy vojenské společnosti Jevgenije Prigožina na Moskvu z konce června loňského roku, při kterém se jeho jednotky zmocnily Rostova na Donu a ovládly i Voroněž, ležící v půli cesty mezi Moskvou a Rostovskou oblastí, Ponomarjova jen utvrdil v tom, že jeho plán je realizovatelný, že je možné vojensky svrhnout režim Vladimira Putina a změnit ruskou autokracii na demokracii.
„Co nám to ukázalo, je to, že je to dosažitelné. Nemyslím si, že o tom někdo může nyní pochybovat,“ říká. Prigožin tehdy otočil své žoldáky zhruba 200 kilometrů od Moskvy, Ponomarjov ale chce se svými ozbrojenci dojít až do Kremlu.
„Nemyslím si, že byl Prigožin rozhodnutý vyměnit Putinův režim. Chtěl odstranit ministra obrany Šojgua, nikdy nemířil přímo na Putina. Stejně ale dokázal dojít skoro až do Moskvy. Ruskem prošel jako nůž máslem. Ukazuje nám to, že je to možné a že musíme přijít s vlastním plánem, jak odstranit Putina a zničit jeho režim,“ vysvětluje 48letý Rus s ukrajinským občanstvím.
Konec války na Ukrajině podle něj přijde jedině v případě pádu režimu Vladimira Putina. „Buď budou pokračovat boje na Ukrajině, nebo se válka rozšíří do dalších států včetně Pobaltí, Polska, ale nepřestane. Logika Putinova režimu je taková, že válka prostě nemůže skončit. Už do ní investoval moc – ekonomiku převedl na válečnou, do armády přijal tolik lidí a zaplatil jim vysoké platy – že nemůže říct, aby šli všichni domů a že přestanou dostávat plat. To by vedlo k explozi ve společnosti, kterou by vedli lidé se zkušenostmi z armády,“ dodává pro deník FORUM 24 a měsíčník FORUM 24+ (celý rozhovor najdete v nejnovějším únorovém vydání měsíčníku FORUM 24+, pozn. red.).
Jediný, který hlasoval proti anexi Krymu
Zástupcem Rusů ve Státní dumě byl od roku 2007 do 2016. Jeho politická kariéra poslance ale fakticky skončila už v roce 2014, kdy obě komory hlasovaly o zákonu, kterým Ruská federace anektovala ukrajinský poloostrov Krym. Celkem 455 poslanců bylo pro, proti hlasoval jen jeden – Ilja Ponomarjov.
Nyní tvrdí, že ke svému rozhodnutí nezvednout pro anexi Krymu ruku měl tři hlavní důvody. „Tím prvním bylo to, že jsem si byl jistý, že to povede k velké válce. To, co vidíme teď, ukazuje, že jsem měl pravdu. Druhým bylo to, že jsem si myslel, že je to kontraproduktivní, protože jsem si byl jistý, že to povede k mezinárodní izolaci Ruska, rozvázání ekonomických vazeb, kolapsu ruské ekonomiky, mezinárodním sankcím a tak dále. Rusové by v tom případě chudli a chtěl jsem chránit jejich zájmy,“ vzpomíná.
Třetím důvodem bylo, že anexi považoval prostě za nemorální. „Šlo o porušení ruských závazků. Ukrajina se zbavila jaderných zbraní za garanci bezpečnosti svých hranic. Vždy jsme říkali, že Ukrajina je naším strategickým partnerem, máme tam rodiny a známé a vnímal jsem to jako bodnutí do zad. Bylo to velice nemorální,“ dodává.
Samotnému hlasování v ruském parlamentu tehdy předcházelo sporné referendum vyhlášené krymským parlamentem, v němž se obyvatelé ukrajinské Autonomní republiky Krym a města se zvláštním statusem Sevastopol 16. března 2014 vyslovili pro přičlenění Krymu k Ruské federaci. Pro připojení k Rusku údajně hlasovalo více než 96 procent zúčastněných.
„Domnívám se, že Krym by měl být součástí Ruska, že je to ruská země. Nemám žádné pochybnosti ani o legitimitě referenda, které se konalo, ani o vůli drtivé většiny obyvatelů Krymu ani o postoji většiny Rusů k němu,“ komentoval Ponomarjov své rozhodnutí v roce 2014 pro Svobodnou Evropu.
Po deseti letech ale tvrdí, že jde o dezinterpretaci jeho slov, kterou aktivně využívají k diskreditaci jeho postoje. „Není to ale pravda. To, co jsme říkal, bylo, že možná historicky by Krym měl být součástí Ruska, že by možná bylo spravedlivé, pokud by byl Krym součástí Ruska. Je to ale nemorální, nelegální, porušuje to naše závazky, a proto jsem proti tomu hlasoval. Je to jednoduché,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 a měsíčník FORUM 24+ s tím, že pokud si myslel, že Krym je ruský, nehlasoval by proti jeho anexi.
Ponomarjov – národní zrádce
Ještě v roce 2014 se v centru Moskvy objevil obrovský billboard. „Národní zrádce,“ stálo vedle jeho fotografie. V srpnu stejného roku, když byl ve Spojených státech, federální exekutoři zmrazili jeho bankovní účty a oznámili, že mu nedovolí vrátit se do Ruska kvůli probíhajícímu vyšetřování zpronevěry. Do Moskvy, kde se v roce 1975 narodil, se tak už od roku 2016 nepodíval ani jednou.
„Když se ukázalo, že se do Ruska nemůžu vrátit, rozhodl jsem se zůstat na Ukrajině. Pomáhal jsem jí s ekonomickými investicemi v energetice a produkcí zemního plynu. V té době jsem se dal do boje, a když jsem to začal dělat, zbavili mě mandátu poslance,“ odkazuje na kontroverzní zákon z roku 2016, který dumě umožnil odvolat konkrétního poslance. Právě on byl tím prvním, který byl na základě tohoto zákona odvolán. Přestože jeho mandát měl skončit až v září, přišel o něj už v červenci.
Šlo o pomstu Vladimira Putina, který si chtěl došlápnout na neukázněného levicového liberála, jenž svoji politickou kariéru odstartoval v Komunistické straně Ruské federace? Ponomarjov si je jistý, že ano. „Nelegálně mi odepřeli právo vrátit se zpátky, a tak jsem uvízl na Západě.“
Nebyl to totiž první případ, kdy se postavil proti vůli ruského prezidenta. Už v roce 2012 stál v čele protestů po prezidentských volbách, ve kterých získal Vladimir Putin svůj třetí mandát. Protestoval ale i o rok později za propuštění politických vězňů. Od té doby však k podobným masovým akcím v Rusku nedošlo. Nedochází k nim ani nyní, kdy ruské ztráty na Ukrajině atakují hranici 400 tisíc lidí. Ponomarjov, který má stále americké telefonní číslo, protože je prý bezpečnější, je ale optimistický.
„Dojde k nim (protestům, pozn. red.) až po revoluci, ale ne před ní. Přijdou, až se v Rusku změní politická situace. Nyní se lidé bojí a nevidí důvod, nevěří možnosti, že něco změní jen tím, že půjdou neozbrojení do ulic. Jsou racionální a bojí se,“ předestírá bývalý poslanec. Paradoxně je podle něj ozbrojený protest bezpečnější než pokojný a nenásilný.
„Pokud by lidé začali protestovat, je 80procentní pravděpodobnost, že je policie nahraje, identifikuje a to pro ně v běžném životě znamená hodně problémů. Přijdou o práci, pokud studují na vysoké škole, vyhodí je, pokud v tom budou pokračovat, skončí ve vězení. Pokud ale provádí partyzánské akce, neidentifikují je, a pokud ano, což se neděje často – nyní máme pár desítek lidí, kteří se takových akcí účastnili uvnitř Ruska a byly zadrženi – dostanou stejný trest, ale něco dokázali,“ doplňuje po telefonní lince z Varšavy.
Nebojuje proti Rusku, ale proti Putinovi a ruskému fašismu
Kyjev, kde od roku 2016 žije, bránil v roce 2022 – krátce po začátku ruské invaze na Ukrajinu – se zbraní v ruce. „Nebojuji proti Rusku, ale proti Putinovi, putinismu a ruskému fašismu,“ vysvětloval svůj vstup do ukrajinských sil. Své plány na svržení Vladimira Putina ale osnuje v Polsku. Právě ve Varšavě založil Kongres lidových zástupců, který se prohlašuje za přechodný parlament Ruské federace nebo jeho možného nástupce „po nadcházejícím definitivním pádu režimu Vladimira Putina – uzurpátora moci“.
„Soudě podle našich rozhovorů s různými politiky nás už neformálně uznávají. Nyní je to otázka politického soukolí. Všichni se bojí a ne všichni rozumí všem právním aspektům takového kroku (uznání Kongresu lidových zástupců, pozn. red.). Lidé říkají, že stejně budou s Putinem muset v jednu chvíli jednat, a pokud řeknou, že není prezidentem Ruska, jak to udělají. To ale není žádný problém,“ říká Ponomarjov. Stále ho prý totiž mohou nazývat vůdcem Ruska, ruským diktátorem, uzurpátorem moci, vojenským velitelem, velkým náčelníkem nebo jakkoliv jinak.
„Už by ale neměl být uznáván jako legitimní ruský prezident. Není prezidentem podle ruských standardů a ani ruské legislativy. To musí být řečeno nahlas a bylo by to nesmírně užitečné, pokud jde o práci na změně jeho režimu zevnitř země a zabránění rozšíření války do dalších zemí.“ Jeho kongres už vypracoval novou ruskou ústavu a přišel i s novou vlajkou, která nápadně připomíná současný státní symbol Ruské federace. Červený pruh ale nahradil pruh bílý. Podle Ponomarjova jde o ruskou vlajku bez krve.
Kromě Kongresu lidových zástupců, který by v ideálním případě měl podle Ponomarjova nahradit Státní dumu, ale pracuje i na organizaci ozbrojených jednotek, které by mohly provést ozbrojený puč. Stojí v čele politického křídla Legie Svoboda Ruska, která bojuje po boku ukrajinských vojáků a několikrát podnikla i výpad na území Ruské federace. I proto se občas přirovnává k Charlesi de Gaullovi.
Válka se tak podle něj do jisté míry stala pro ruského prezidenta sebevražednou. „Ve stejném smyslu, jako byla druhá světová válka sebevražedná pro Hitlera. Myslím, že pro Čechy by mělo být zcela zřejmé, že pokud by svět Hitlera v roce 1938 zastavil v tehdejším Československu, válka by se nerozšířila do celého světa. Svět ho ale nezastavil a válka se rozšířila do dalších zemí. Nyní jsme ve stejné situaci,“ popisuje Ponomarjov a dodává, že ruský režim ztrácí pevnou půdu pod nohama.
„V jakékoliv válečné situaci dochází k sociologickému efektu, že se lidé sjednocují kolem vedení země. To se stalo i v Rusku. Pokud se ale podíváte do hloubky, uvidíte, že politicky aktivní je jen minorita Rusů. Zhruba 20 procent Rusů je proti válce, 20 procent jich je pro válku a zbytek říká, že to není jejich válka. Nechtějí se do toho míchat, chtějí se soustředit na svoji rodinu a život. To je realita moderního Ruska,“ vysvětluje.
Prezidentské volby jsou pro vojenský puč ideálním načasováním
Ambiciózní Ponomarjovův plán – svrhnout režim Vladimira Putina – se může uskutečnit velice brzo. Sám tvrdí, že březnové prezidentské volby by byly vhodným načasováním. Ve své knize s názvem Musí Putin zemřít? popisuje, že státní převrat následovaný pečlivě řízeným přechodem je nejjistějším způsobem, jak v zemi zavést svobodné a spravedlivé volby. O těch březnových se podle něj dá mluvit jen o jakési volební proceduře.
„Mluví o tom jako o volbách, ale volby to nejsou. Nemůžete kandidovat, nemůžete vést kampaň a hlasy počítají tak, jak chtějí, takže je nemůžete vyhrát. Všechny tyto důvody zabraňují tomu, aby to byly skutečné volby,“ vysvětluje v rozhovoru pro deník FORUM 24 a měsíčník FORUM 24+.
Jediným způsobem, jak tuto proceduru změnit, je, že světové společenství přestane po březnu letošního roku nazývat Vladimira Putina ruským prezidentem, domnívá se Ponomarjov. „Musíme lidem ukázat alternativu. Pokud neexistuje, nikdo nemůže ve volbách prohrát. Nyní ji nemáme pro běžné Rusy ani pro ruské elity. Proto musí tato alternativa vzniknout a jediný způsob, jak toho můžeme docílit, je zvenku s využitím Rusů, kteří skutečně bojují,“ pokračuje.
Je pozdě a je v podstatě odsouzen k smrti. Je to jen otázka času. Nevíme, kdy se to stane, ale určitě se to stane.
Sám je ale Ponomarjov přesvědčen, že pro Vladimira Putina už neexistuje žádná cesta zpět. „Je pozdě a je v podstatě odsouzen k smrti. Je to jen otázka času. Nevíme, kdy se to stane, ale určitě se to stane.“ Stejně tak je přesvědčen, že se do Ruska jednou vrátí. „Všichni se tam vrátíme, ale potřebujeme ozbrojenou hrozbu, abychom to dokázali. To je jediná šance, jak to dokážeme. Aktivně bojujeme a zvítězíme. Myslím, že se to stane spíš dříve než později,“ dodává.
Nyní je ale jeho návrat nemožný a nebezpečný. Před pár dny byl na základě vyšetřování ruské tajné služby FSB obviněn mimo jiné z vlastizrady, účasti v teroristické organizaci a veřejného vyzývání k terorismu. Možná i proto ho při jeho cestách doprovází dva bodyguardi. „Někteří lidé bojují a prolévají krev na frontě a jsou na to připraveni. Já jsem byl připraven to udělat taky, jen v jiné pozici,“ tvrdí Ponomarjov a dodává, že nikdy nechtěl skončit jako někteří jeho přátelé disidenti.
„Jako můj přítel Vladimir Kara-Murza, který se smířil s tím, že skončí ve vězení. To je velice důstojný krok, ale není produktivní, pokud se bavíme o politické účinnosti. V politice byste měli být svobodní a bojovat, i když pracujete v podzemí proti nelegálnímu státu, ale přesto musíte být schopni co nejvíce bojovat,“ uzavírá Ponomarjov.