NÁZOR / Můžeme se dohadovat, jak chceme, o tom, zda je Putin antisemita, jak by naznačovaly některé jeho výroky, ale odpověď na tuto otázku bude druhotná, protože Putin je především antihumanista. To je patrné z jeho činů.
Nejdříve ocitujme jednu báseň, která nám může ledacos osvětlit.
Rusko vyčkává, hýčká si sen
na úžasnou zprávu
že konečně našli Žida
který je za všechno zodpovědný.
To jsou verše ruského básníka a spisovatele židovského původu Igora Gubermana, který od roku 1968 žije v Izraeli. Naprosto přesně vystihují současný antisemitismus, který nedávno předvedl ruský prezident Vladimir Putin vůči ukrajinské hlavě státu Volodymyru Zelenskému. Vážení kolegové V. Zaidman, I. Eidman a mnozí další se rovněž vyjádřili k Putinovým antisemitským výrokům. Hodnocení přitom daleko přesáhla hranice etnicity a přirozeně prokázala velkou znalost problematiky. Podle mého názoru jsou však přesto poněkud schematická a mechanická. Schematická v tom smyslu, že rozkvět židovského života za Putina je prezentován, byť ne servilně, ale jednostranně. Schematismus také je, když je rozkvět židovského života v Rusku omezen na prezentaci v podobě tradičních oděvů, cheder a ješiv, otevírání synagog a tak dále.
A mechanický v tom, že se hledá práh citlivosti nebo bod, odkud není návratu. Každému je jasné, že „Volodymyr Zelenskyj je ostudou židovského národa“. Ale není jasné, zda je to už antisemitismus, nebo bychom měli počkat, až bude ukrajinský prezident povýšen alespoň na židobanderovce?
Všichni slyšeli (z úst Putina), že se bývalý místopředseda ruské vlády Anatolij Čubajs (který opustil Rusko a žije v Izraeli, pozn. red.) neoprávněně převtělil do Mojžíše Izraeljeviče. Není však jasné, zda je možné ho naštvat hned, nebo máme počkat na vyjasnění ohledně určitého typu náhubku? Ale ani to nestačí. Existují zásadní aspekty.
Státní antisemitismus existoval v Rusku vždy a byl důležitým nástrojem řízení státu. Na konci 80. let stát tento nástroj odmítl používat, ale jen na velmi krátkou dobu. Něco málo přes deset let. Čím se vyznačoval?
Za prvé, SSSR i Rusko zaplatily vysokou cenu za antisemitismus. Možná menší než Německo za Hitlera, které bylo téměř okamžitě zbaveno své tehdy nejvyspělejší vědy a navždy o tento status přišlo.
Za druhé, toto krátké období se vyznačovalo skutečnou absencí státního antisemitismu.
Ukázalo se to jako velmi zajímavé. Jakmile se uvolnily poměry v Kremlu, na Starém náměstí a v Lubjance, tento problém byl prakticky odstraněn. Tolik k otázce poměru státního a domácího antisemitismu v Rusku.
Za třetí, tato krátká doba byla poznamenána ještě jednou významnou okolností. Židovské období v ruských dějinách prakticky skončilo. Z ruských událostí vyplývá dojemný závěr: že v židovských dějinách ruské období končí dvacátým stoletím. Židovská populace v Rusku k roku 2020 činila 82 644 osob a od té doby se snížila nejméně o polovinu!
Za čtvrté, pokud v zemi existují alespoň minimální záruky lidských práv, a ty byly v tomto období na ruské poměry maximální, pak problém antisemitismu přestává být politický, přesouvá se výhradně do roviny právní nebo se stává předmětem spekulací. I to se stává a neměli bychom před tím zavírat oči. Proto se Putinovi „dobří Židé“, oligarchové Michail Fridman a Petr Aven, snažili zneužít svého židovství při svých pokusech o úlevy od sankcí.
Za páté, v zemi, jako je Rusko, nelze antisemitismus vnímat nesystematicky, mimo univerzální kontext. Můžeme se dohadovat, jak chceme, o tom, zda je Putin antisemita, ale odpověď na tuto otázku bude druhotná, protože Putin je především antihumanista. Proto je jakákoli prosperita v takovém systému a pod patronací takového člověka buď nemožná, nebo s sebou nese značná rizika.
S Putinovým nástupem k moci se státní antisemitismus opět stal důležitým nástrojem vládnutí. Možná dokonce tím nejdůležitějším, uvážíme-li, že podíl Židů v ruské populaci je již nižší než 0,05 procenta. Jenže čekisté si prohodili polarity. Přešli od negativního k pozitivnímu antisemitismu. A to v kombinaci se třemi faktory: kursem na velikost, kursem na korupci, kursem na klerikalizaci státu.
Protože bez Gubermana se v takové situaci lze jen těžko obejít, pak jsou tu jeho další verše.
Zničit ruský stát –
kdykoli se rozhlédnete kolem sebe
– Židé, za účelem plíživé zrady,
obkličují Rusko zevnitř.
Ještě před nástupem Putina do funkce prezidenta to byl právě on, kdo byl spojován s přeskupením židovských organizací v Rusku za účasti R. Abramoviče, L. Levieva a dalších „hodných“ Židů a se zvolením Berla Lazara vrchním rabínem Ruska. Současně byly testovány volební technologie, které byly později rozšířeny na celou zemi. Následně byly do služeb Putinova státu postaveny další židovské organizace, které vznikly v 90. letech jako nezávislá veřejná sdružení.
Hovoříme především o Ruském židovském kongresu (RJK). A to vše se dělo přičiněním nastrčených židovských oligarchů, jako jsou M. Fridman, G. Khan, V. Kantor a další. Putinův pozitivní antisemitismus mu přináší mnohé dividendy.
Do každého okna, na každou verandu,
kde ani nečekají a neptají se,
živý pyl ruského ducha
Židé šíří po celém světě.
V tomto smyslu můžeme uvést obrovské množství příkladů. Tak třeba Putinův dvorní zpěvák Josif Kobzon šířil jed nejen o vítězství a komsomolu, ale i jed kriminální. A cesty Romana Abramoviče? Dovedete si představit, že by normální podnikatel v normální zemi cestoval po světě na příkaz vlády?
A podpora války? Dokonce i docela rozumný a vážený vrchní ruský rabín v Izraeli Adolf Solomonia Šajevič ve svém rozhovoru nemluví o válce, ale o obraně vlasti a chválí jeho Svatost patriarchu Kirilla. Co v takovém případě říci o zkorumpovaných a na všechno připravených Berlu Lazarovi a A. Borodovi? Těžko si představit, co by se stalo, kdyby některý z rabínů řekl pravdu. Jak by ho asi Putin musel obvinit z diskreditace armády a přitom se vyhnout obvinění z antisemitismu. Ale takovou možnost si u něj nikdo ani nehodlá představit.
Putin vidí svou verzi antisemitismu jako zdvihací zařízení, které je schopno vytáhnout jeho režim z bažiny. Zároveň je připraven utratit mnoho peněz, aby získal čas i moc. Další věcí je, že v zemi narůstá vážné vnitřní napětí, které by mohlo značně narušit veškeré preferenční zacházení ze strany Putinova antisemitismu.
Před časem se na mě obrátil jeden z šéfů známé židovské lidskoprávní organizace s návrhem uspořádat diskusi o budoucnosti Židů v Rusku z hlediska možných rizik. Odmítl jsem a své odmítnutí jsem zdůvodnil následovně:
Nemohu vyloučit, že v důsledku činnosti takových židovských politiků, jako jsou L. Sluckij, A. Khinstein, A. Wasserman; takových židovských propagandistů, jako jsou V. Solovjev a J. Satanovskij; takových zkorumpovaných putinovských rabínů, jako jsou Berl Lazar a A. Borod; takových nastrčených osob, jako jsou R. Abramovič, M. Fridman, G. Chan, P. Aven, V. Vekselberg, budou z „konečného řešení ruské otázky“ obviněni všichni Židé, kteří v Rusku zůstali. Národy a regiony Ruska se stanou svobodnými, ale v některé „Moskovii“ nebo některé „Překrásné budoucnosti Ruska“ bude skutečná ruská svoboda označena za pogrom.
A co na to Putin?
V takovém případě Putin jednoduše přesune páku kontroly nad antisemitismem z pozice „PLUS“ do pozice „MINUS“. To se nedávno stalo v případě vůdce wagnerovců Jevgenije Prigožina. Bývalý velitel separatistických vojsk na Donbase Igor Girkin ho obvinil, že je Žid. Putin k tomu mlčel. Prostě se ukázalo, že Putin jménem svého státu předložil účet organizaci, která s jeho státem nijak nesouvisela. Počítal každý cent. A donutil ji jej zaplatit.
Existuje krásná miniatura G. Chazanova – Koncert v továrně. Když v sále panovalo strašné napětí, mohlo se uvolnit jen tím nejpřirozenějším způsobem: „Židé se vysmívali ruskému lidu a tleskali mu.“
Taková reakce je velmi předvídatelná, protože zdroj pozitivního antisemitismu v Rusku se vyčerpá a ještě se prohrou ve válce zhorší, zaplatí za způsobené škody a rozpad země.
Ach, jak bychom nemuseli platit účet. Může za to Žid! Jak krásně to zní pro ruské srdce! V takové situaci není moc na výběr. Pachatelé budou neomylně identifikováni. Avšak v takovém případě bude těžké počítat s podporou Západu.
Autor je ruský podnikatel žijící v ČR.