NÁZOR / Ve světle aktuálních událostí na Náhorním Karabachu se zdá být více než jasné, co bylo skutečným předmětem jednání ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho tureckého protějšku Recepa Tayyipa Erdogana v Soči. Pod rouškou celosvětové potravinové bezpečnosti se patrně řešil pro obě země palčivější problém, a sice jak zatočit se vzpurnou Arménií a potěšit neškodné Ázerbájdžánce.

Arméni dali již před časem najevo, že by si přáli začlenění do západních struktur. Bývalý svazový stát komunistického molochu jménem SSSR již příliš dlouho pokukoval po sblížení s Evropskou unií i se zeměmi NATO. Není pochyb o tom, že podobné aktivity působily ruskému prezidentovi separační úzkost. Rozhodl se proto zakročit a zakročil chytře.

Není jasné, co přesně si Putin s Erdoganem během nedávného setkání v Soči řekli, pokud tedy nebereme za skutečný obsah jejich jednání přesuny fotbalových hráčů a neschopnost tureckého prezidenta rozlišovat mezi kluby Sparta Praha a Spartak Moskva. Oficiálním důvodem setkání byla údajná Erdoganova snaha oživit obilnou dohodu, méně oficiálním snaha téhož politika namastit si kapsu na ukradeném ukrajinském obilí. Zatímco se ale země třetího světa těšily na pšenici a kukuřici, jak se nyní ukázalo, můžeme považovat za vědecky dokázaný fakt, že plodem tohoto setkání je nová ázerbájdžánská agrese v Náhorním Karabachu.

Turecko se dlouhodobou podporou muslimské zakavkazské země nijak netají. Byly to ostatně jeho zbraně a drony, které při posledním vojenském střetu mezi znepřátelenými zeměmi zahrály útočníkům do karet. Když Ázerbajdžán na začátku týdne udeřil na vojenské síly vzpurného regionu plného Arménů, nechal se turecký prezident slyšet, že „podporuje kroky Ázerbájdžánu k zachování své územní celistvosti“. Úřady Náhorního Karabachu mezitím oznámily, že zemřely desítky lidí a stovky jich byly zraněny. Pak byla obrana regionu podle útočící země prolomena.

Ne příliš překvapivě reagovala ve čtvrtek i Moskva, ústy Putinova poskoka Dmitrije Peskova. „Akce, které ázerbájdžánské vojsko nyní podniká, se odehrávají na území této země,“ prohlásil, čímž potvrdil, že etnické kritérium, či jeho parodické uplatňování, jsou relevantní jen, pokud se Rusku hodí do kapsy. Jako například na Ukrajině. V případě Náhorního Karabachu se podle Ruska jedná o vnitřní věc Ázerbájdžánu.

Ázerbájdžán vede prezident Ilham Alijev a země čelí neustálé kritice kvůli porušování lidských práv. Podle portálu Investigace.cz proslula volebním skandálem v roce 2013, kdy byly výsledky voleb na oficiální mobilní aplikaci pro voliče zveřejněny ještě před otevřením volebních síní. Země je navíc podezřelá z pokusů o korupci evropských politiků.

Na Náhorním Karabachu žije 150 tisíc Arménů. Arméni mají ostatně svou zkušenost s uplatňováním etnických kritérií z počátku 20. století, kdy jich během turecké genocidy zahynulo 1,5 milionu. Obavy o obyvatele Náhorního Karabachu a strach z možných etnických čistek, které již provázely předchozí konflikty obou zakavkazských republik, jsou tedy nyní více než opodstatněné.

Dále čtěte

Arménie, osudová závislost. Rusko bylo vždy jejím hlavním spojencem, výhodné je to pro něj

ESEJ / V předchozích číslech Kontextů jsme se věnovali Gruzii a Ázerbájdžánu, nyní zbývá poslední z ­jihokavkazských republik – Arménie. Arméni Rusko tradičně vnímají…

Putin se může radovat, arménská prozápadní vláda, její premiér Nikol Pašinjan i její sněmovna nyní čelí masivním protestům arménské veřejnosti a země se zmítá v nepokojích. Na nějaké sbližování se Západem může k jeho úlevě zase načas zapomenout. To , že při útoku Ázerbájdžánu zahynul zástupce velitele takzvaných ruských mírových jednotek, vytkněme před závorku. Rusko obecně zbytečnou smrt svých vysokých důstojníků neřeší. Řekněme, že oficiálním důvodem jeho úmrtí by mohla být nemoc z povolání.