Ruský prezident Vladimir Putin (ilustrační foto). FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / „Naše politika ve vztahu k Rusku bylo defilé (přehlídka, pozn. red.) striptýzu našich slabostí,“ řekl mi letos v březnu v rozhovoru europoslanec a bývalý ministr zahraničních věcí Alexandr Vondra. Kolektivní Západ v této chvíli předvádí právě takovou politiku. Ukrajině ústy západních politiků slibuje všechno možné, ale výsledky nejsou vidět a ani neví, co od Ukrajiny chce. Má porazit Rusko, nebo ho hlavně udržet tam, kde je? Mezi tím Ukrajinci prolévají krev a bojují o svoji budoucnost, kterou jim Západ kolektivně slibuje. Nedělá pro ni ale dost.
Přesně to už si právě teď nejspíš myslí i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který krátce po začátku ruské invaze ve vylidněném Kyjevě mluvil o tom, že zůstane v zemi, i když je to právě on, koho se ruské jednotky snažily v lepším případě odvést do Moskvy, v tom horším zabít. Nyní Západu – už v normálně fungujícím Kyjevě – vzkazuje: Pomáháte nám dost, na to abychom přežili, ale málo na to, abychom zvítězili.
A má pravdu. Lídři Evropské unie se v březnu shodli, že do jednoho roku Kyjevu dodají milion kusů dělostřelecké munice. Nyní ale přiznávají, že ambiciózní, možná až historicky významný slib nebudou státy sedmadvacítky schopny splnit. „Můžeme předpokládat, že cíl jednoho milionů dělostřeleckých nábojů nebude dosažen,“ potvrdil v polovině listopadu obavy, které se objevovaly už od října, německý ministr obrany Pistorius.
Západ prohrává s KLDR, jehož spolupráci s Ruskem se vysmíval
Evropa nemá dostatečné kapacity na výrobu a uvolnění finančních prostředků blokují některé členské státy. Evropa tak Ukrajinu zklamala a lépe na tom nejsou ani Spojené státy, kde prezident Joe Biden žádá o poskytnutí 61 miliard dolarů pro Ukrajinu, které mají sloužit k nákupu zbraní i zvýšení výrobních kapacit.
Zatím ale není jasné, kdy tyto prostředky bude Bidenova administrativa mít. Spojené státy přitom vyrábí 28 tisíc kusů munice ráže 155 mm, v roce 2025 by se produkce měla zvýšit na 100 tisíc kusů měsíčně.
Ukrajina přitom v rámci své protiofenzivy vystřelila denně až šest tisíc takových nábojů a v ideálním případě jich chce podle CNN vystřelit více než deset tisíc denně. A i to je jen zlomek toho, co vystřelí Rusko. To na vrcholu své ofenzivy v letošním roce vystřelilo takových nábojů šedesát tisíc denně.
Měsíční výroba Spojených států, státu s nejsilnější armádou na světě, tak nyní vystačí zhruba na necelých pět dní. Evropské dodávky, které v této chvíli dosáhly 300 tisíc kusů, Ukrajině vystačí na 50 dní války. Jenže od historického slibu už uplynulo přes půl roku. Samozřejmě musíme vzít v potaz, že jde pouze o dodávky od západních států, ale celkový obrázek moc optimistický není.
Produkci navyšuje i Rusko, a to navzdory západním sankcím. Vojenská výroba v zemi podle deníku The New York Times překonává i předválečnou úroveň. Zároveň Rusko spolupracuje se Severní Koreou, jejíž pomoc byla podle analytiků pro Rusko rozhodující pro přechod do útoku na doněcké frontě na jihovýchodě a na charkovské frontě na severovýchodě Ukrajiny. Západ tak prohrává se Severní Koreou, jejíž spolupráci s Ruskem se vysmíval.
Ukazuje se také, rozdíl mezi počtem zbraní, které byly letos dodány Ukrajině a těmi, které poslalo na frontu Rusko, je příznivější právě pro Rusko. Ano, západní dodávky nejsou jediným dílkem skládačky. Ukrajina vedla ofenzivu směrem, který Rusové předpokládali, i proto neuspěla. Ale dodávky zbraní jsou jednou z věcí, jakou může Západ přidat ruku k dílu a to se nepodařilo.
Mezi tím Putin zažívá snad svůj nelepší měsíc od začátku invaze. Protiofenziva ukrajinských ozbrojených sil se zastavila, Rusko, jak se zdá, po měsíci pokusů a velkými ztrátami na životech i technice prolomilo obranu u Avdijivky a možná tak linii kontaktu dokáže posunout dále od Doněcku. U Avdijivky se také ukázalo, že jsou ruské jednotky schopné postupovat a čerpat ukrajinské rezervy, které by jinak mohly rozvinout protiofenzivu na jihu. Západ navíc obrátil podle Zelenského pozornost k Pásmu Gazy.
Co vlastně od Ukrajiny kolektivní Západ chce?
Nabízí se tedy otázka, co vlastně od Ukrajiny kolektivní Západ chce. Je to skutečně bezpodmínečné vítězství ve válce za svobodu, osvobození Krymu a mír ve východní Evropě? Nebo šlo od začátku války jen o politické body v době, kdy západní společnosti stály za Ukrajinou? Bojí se Západ reakce Vladimira Putina, pokud začne Ukrajině pomáhat tak, aby byla schopná osvobodit všechna svá území? A je toho vůbec schopen?
O začátku války posloucháme stejná slova. Rusko trpí pod nátlakem západních sankcí. Na pád ruské ekonomiky to ale zatím nevypadá obzvlášť v době, kdy samo Rusko přešlo na ekonomiku válečnou a ve svých pokusech o zabrání Ukrajiny tak očividně zpomalit nechce. Sankce se mu navíc daří obcházet.
Letošní ukrajinská protiofenziva ukazuje jednu věc. Rusové nejsou tak neschopní, jak jsme si mysleli po začátku invaze a dokáží držet dobytá území dlouhou dobu. Ukrajina je sice úspěšná v oblasti Černého moře a Krymu, to ale na osvobození všech území prostě nestačí. Stejný scénář jako vloni v Charkově nebo Chersonu se nekonal. Ofenziva se zastavila, přichází zima a další výrazný postup tak není pravděpodobný. Podle všeho nás čeká dlouhá a opotřebovávací válka. A je jen otázkou, zda je Západ na takový scénář připravený.
Ten Západ, který vedl debaty o tom, zda Ukrajině dodá rakety s plochou dráhou letu a obával se toho, že by je Ukrajina poslala na ruské území, zda dodá stíhačky F-16 a v jakém množství. Rusko mezi tím budovalo obranu, kterou se nyní nedaří prolomit. Západ vedl dlouhé debaty, jak má ukrajinskou armádu financovat, což v Evropské unii blokovalo Maďarsko. Rusko čekalo, co přijde a zaminovávalo kilometry čtvereční ukrajinského území, a čekání se podle všeho vyplatilo.
To ukazuje i zpráva americké televize NBC, která na základě několika zdrojů americké administrativy tvrdí, že Západ mluvil s Kyjevem, jestli není na čase s Ruskem začít vyjednávat. Rozhovory prý zahrnovaly velmi obecné obrysy toho, čeho by se Ukrajina mohla vzdát, aby dosáhla dohody s Ruskem. Západ je už z války unavený. Co ale mají říkat Ukrajinci, kteří denně čelí ruskému ostřelování? Západ sice Ukrajině posílá peníze a dodává zbraně. Ukrajina ale nakonec vždy v boji o vlastní svobodu dodává lidské životy.
Dožije se Ukrajina, jak ji známe, členství v EU?
Evropská komise sice na začátku listopadu doporučila zahájit jednání s Ukrajinou o vstupu do Evropské unie. Šéfka komise Ursula von der Leyenová ocenila reformy, které Kyjev podniká v oblasti justice či boje proti korupci. Návrh unijní exekutivy ale budou ještě muset na prosincovém summitu jednomyslně schválit prezidenti a premiéři všech zemí sedmadvacítky. Maďarsko nebo Polsko už daly vůči Ukrajině najevo výhrady.
Kromě jejich výhrad se ale objevuje další problém. Pokud se Západ nevzpamatuje a nezačne Ukrajině pomáhat – ať už ekonomicky, nebo vojensky – tak, aby mohla Rusko porazit a osvobodit všechna svá území včetně Krymu, jak deklarují mnozí západní i čeští politici, žádná Ukrajina, která by mohla Unii rozšířit, už možná existovat nebude.
A co je možná ještě horší, uběhnou další roky – stejně jako mezi lety 2014 a 2023–, kdy se Evropa a Západ jako celek bude zabývat svými malichernými problémy a kulturními válkami, ale ten nejzásadnější opět opomene. Zapomene na svoji bezpečnost a to, že se Rusko bude opět připravovat na válku proti Západu.
Německá společnost pro zahraniční politiku v listopadu napsala, že od okamžiku, kdy válka na Ukrajině zamrzne a skončí nejtvrdší boje, bude mít NATO a Německo zhruba šest let, aby se dostatečně vyzbrojilo a bylo schopno odradit Rusko od útoku, případně mu bylo schopno přímo čelit. Je otázka, jestli to zvládne, nebo kolektivní Západ opět – jako mezi roky 2014 až 2023 – selže.
