Vladimir Putin FOTO: Wikimedia Commons
FOTO: Wikimedia Commons
NÁZOR / Vladimir Putin svou lhavost, licoměrnost a pokrytectví potvrdil již nejméně tisíckrát. Přesto považuji za vhodné připomenout i jeho poslední lži a překrucování faktů, protože kazetová munice je veřejnosti podezřelá. V řadě států je zakázaná. Takže Putinovy lži o ní můžou padnout na úrodnější půdu než jiné nesmysly z jeho úst.
Rusko používá kazetovou munici od počátku války, útočilo s ní například na Charkov. Přesto jsou ruská oficiální místa zděšena a pohoršena tím, že stejnou munici dodaly Spojené státy Ukrajině – a tak se Putinovi vojáci dostali pod palbu stejných zbraní, jaké oni sami používají proti civilistům. Takže se pojďme na to Putinovo pohoršení podívat z technického hlediska.
Dvě a půl procenta nevybuchlých náloží
Připomeňme si nejprve princip kazetové munice. Je to jakýsi „velkoplošný čistič výbuchem“. Střela s kazetovou municí je kontejner, který doletí nad cíl a tam se rozpadne na jednotlivé segmenty. Má jich třeba šest. V nich jsou uloženy (relativně malé) „granáty“, submunice, kterých je dohromady třeba sedmdesát. Když se střela rozdělí a kontejnery se osamostatní, každý letí trochu jinam a pak se rozdělí i ty kontejnery. „Rozpráší“ submunici, ty „granáty“, co jsou v nich uložené, a ty po dopadu vybuchnou. Takže jedna kontejnerová střela může „pokrýt explozí“ plochu třeba o velikosti fotbalového stadionu a vybít a rozbít tam vše živé i neživé včetně vojenské techniky. Jako základní námitka proti používání kazetové munice proti vojenským cílům je nesporná skutečnost, že nějaké množství submunice po dopadu nevybuchne.
Takže nejen po skončení palby, ale dokonce i dlouho po skončení vojenského konfliktu může nevybuchlá submunice zabíjet kohokoliv, kdo na ni šlápne. Včetně civilistů. Spolehlivost výbuchu submunice dodané Spojenými státy Ukrajině je podle výrobce 97,5 procenta – nevybuchne a jako past na chodce zůstane číhat dvě a půl procenta z rozprášené submunice. Z jedné kazetové bomby – střely s kazetovou municí – tedy zůstanou dva či tři nevybuchlé „granáty“ ležet na zemi. Přesto její dodání Ukrajině Putina pohoršilo. „Chci říct, že Rusko má dostatečné zásoby kazetové munice různého typu. Doposud jsme to neudělali, nepoužili jsme ji, neměli jsme tu potřebu,“ tvrdí podle agentury Interfax Putin. „Samozřejmě že pokud bude použita proti nám, vyhrazujeme si právo provést reciproční kroky.“
Miliony min
Ano, dvě a půl procenta nevybuchlé munice z kazetové střely je jistě bezpečnostní problém. Ruská armáda, které je Putin de facto majitelem, však celou linii fronty, dlouhé stovky kilometrů, při přípravě na ukrajinskou ofenzivu zaminovala. Po celé délce fronty Rusové vytvořili 5 – 15 kilometrů široký pás zcela zaminované krajiny. A zcela zásadně porušili všechny zásady použití min, především označení minového pole. „Putin nastražil na Ukrajině miliony min. Staví i falešné zákopy plné výbušnin,“ říká titulek článku na Seznam Zprávách.
Píše se v něm: „Minová pole položená ruskými silami chrání další minová pole, improvizované výbušné systémy a různé druhy pastí. Při znovudobývání území musí ukrajinští vojáci překonávat kilometry otevřených polí posetých tisíci minami různého typu a určení: protitankovými, protipěchotními, improvizovanými výbušnými zařízeními a řadou nástražných výbušných systémů. Řadu těchto typů lze obvykle najít na jednom místě: ruské síly totiž chrání protitanková minová pole zároveň protipěchotními minami, které mají za úkol zranit ženisty, již by miny odstraňovali. Pod protitankovou minou je v zemi položena ještě menší mina, která se spustí při odstranění miny nad ní. Jindy pokládají nad sebe více protitankových min. Cílem nejsou ženisté, ale vybavení určené k mechanickému odstraňování min, speciální radlice. To odrhne svrchní miny, ale přitom odhalí spodní, které ho pak poškodí či zničí.“
Toto zaminování je dnes hlavní překážkou rychlého postupu ukrajinské protiofenzivy. Ruské jednotky jsou chráněny pětikilometrovým (anebo až patnáctikilometrovým) pásem následkem zaminování zcela neprůchodné krajiny.
Všechna tato minová pole – miliony min – budou představovat zcela zásadní problém pro civilisty ještě možná padesát let po skončení konfliktu. Dlužno připomenout, že protipěchotní miny nejsou zkonstruovány tak, aby zabíjely, ale aby utrhly končetinu. Když by mina vojáka zabila, přijde útočící jednotka o jednoho muže. Pokud mu utrhne nohu, tak je vyřazen z boje nejen on, ale i dva další vojáci, kteří jej nesou do týlu ke zdravotníkům. Ten princip je zrůdný, ale válka je zrůdný jev. Protipěchotní miny jsou navíc většinou plastové – aby je nebylo možné vyhledat „minohledačkou“, detektorem kovů. Odminovávání krajiny zaminované protipěchotními bombami probíhá centimetr po centimetru za pomoci „čichačů,“ vycvičených psů nebo laboratorních potkanů, kteří plastovou minu vyhledají podle zápachu. A odminovat takto zaminované území trvá často ještě desetiletí po skončení války.
Lež jako princip
I v případě kazetové munice Rusko potvrdilo, že má lež jako základní princip komunikace. Samo systematicky a v obrovském rozměru zaminovalo tisíce kilometrů čtverečních ukrajinského území. A nyní protestuje, když použitím kazetové munice proti ruským vojákům může vzniknout o několik řádů menší ohrožení pro civilisty, než jaké vytvořili sami ruští vojáci. A ty ruské miny na Ukrajině už denně zabíjejí. Putinovy protesty proti dodávkám kazetové munice Ukrajincům jsou jen další z řady jeho nestoudných propagandistických lží.
