Ruský prezident Vladimir Putin a dnes již bývalý ministr obrany Sergej Šojgu FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Ruský vůdce Vladimir Putin v posledních měsících vystupňoval napětí ve vztazích s Ukrajinou tím, že na její hranice vyslal obrovské vojenské síly a zároveň zahájil koordinované „nátlakové“ diplomatické úsilí a stanovoval pro NATO různé nové „červené linie“.
Několik týdnů není jasné, o co vlastně Kremlu jde, jestli měl nějakou představu a upravuje ji podle situace. Spojené státy americké varují před možností invaze, která může nastat „kdykoli“, Rusko to zcela popírá. Smysl nahromadění vojáků u hranic ale nijak přesvědčivě nedokáže zdůvodnit. Jisté je, že přinejmenším psychologická válka je v plném proudu a kybernetické útoky a příval dezinformací jsou realitou.
Timothy Ash, vedoucí státní stratég ve společnosti Bluebay Asset Management v Londýně (nezaměňovat s historikem Timothy Gartonem Ashem), napsal pro web Atlantic Councel článek, kde vypočítává Putinovy zisky a ztráty. Článek vyšel 23. ledna, ale na jeho analýze se nic podstatného nemění.
Ash píše nejdříve o Putinových ziscích: „Vytvořením krize ve východní Evropě se Putinovi podařilo odhalit slabost a rozpory Západu, a to jak v rámci EU, tak ve vztazích Evropy s USA. Zde si všimněte směšné myšlenky Emmanuela Macrona, že Evropa může sama rozhodovat o svých bezpečnostních opatřeních. Jak chce francouzský prezident bránit Evropu proti drtivé konvenční vojenské převaze Moskvy bez amerických vojsk?
Úloha Německa byla rovněž zpochybněna tahanicemi o NS2 spolu s neuvěřitelnými dvojími standardy Berlína, který neposkytl obranné zbraně Ukrajině a brání v tom ostatním.
Současná geopolitická krize mezitím zvýšila ceny energií, což pomohlo zlepšit ruskou bilanci. Toho však bylo možné dosáhnout i bez vojenské eskalace a pouhým omezením dodávek energie do Evropy…“
Krize umožnila Putinovi dát najevo, jaký má vojenský potenciál a modernizovanou armádu. Má to jen tu slabinu, že tuto sílu nepředvedl v žádné ostré akci, takže není jasné, jestli to není pořád ještě jen Potěmkinova vesnice.
Pak jsou tu ale rizika a ztráty: „Pokud ruský vůdce v následujících týdnech nepřistoupí k nějaké formě vojenské akce, označí se to za blufování. Kritici budou nevyhnutelně tvrdit, že sice dokázal přesunout tisíce vojáků k hranicím a vyhrožovat, ale chyběla mu odvaha stisknout spoušť. Budou tvrdit, že měl šanci dobýt Ukrajinu a promarnil ji. V důsledku toho nemusí být jakýkoli budoucí pokus pohrozit velkou eskalací brán vážně. Ustoupením od vojenské eskalace by Putin riskoval, že bude obviněn z toho, že se mu nepodařilo zajistit vážné ústupky na Ukrajině nebo od NATO. Byl by vnímán jako člověk, který hodně mluví a vyhrožuje, ale když čelí tvrdé reakci druhé strany, nakonec ustoupí.“
Putinův tlak nepochybně ukázal, že na Západě panují mezi zeměmi rozpory, ale vedlejším produktem bylo, že se Rusko projevilo jako hlavní hrozba pro evropskou bezpečnost. „Dokonce i v Německu a Francii Putin prohrál PR kampaň a veřejné mínění se posouvá v jeho neprospěch. Západ se sjednocuje kolem myšlenky, že Putin je problém a je třeba mu čelit,“ píše Ash.
„Tato krize a tlak vyvíjený na energetické trhy v Evropě znovu posílí názor, že Rusko je nespolehlivým dodavatelem energie. Bez ohledu na probíhající debatu o plynovodu Nord Stream 2 to urychlí diverzifikaci Evropy od ruské energetiky a ruského obchodu obecně, což oslabí ruskou ekonomiku a zvýší její závislost na Číně. To se Putinovi nemusí příliš zamlouvat, protože Rusko čelí na Dálném východě obrovské dlouhodobé bezpečnostní hrozbě ze strany Číny.“
Zásadní především je, že Ukrajina se pod tlakem Kremlu nezhroutila a naopak se v ní upevnil odpor vůči Rusku. Ukrajina svou armádu modernizovala a je na tom ohledně obrany lépe než před několika měsíci (ani nemluvě o roce 2014, roce ruské anexe Krymu). „Vojenská pomoc USA se zvýšila, zatímco Británie, pobaltské státy, Polsko, Kanada, Češi a Nizozemci vojenskou podporu zvýšili nebo přislíbili. V důsledku toho budou nyní náklady na případné ruské vojenské vítězství na Ukrajině pravděpodobně výrazně vyšší.“ Obraz Ruska je poškozen, není lákavým místem pro investice, hrozí sankce, a to všechno znamená v celkovém dopadu nižší životní úroveň Rusů a větší riziko sociálních nepokojů (ve stylu Kazachstánu). Putin bude pravděpodobně reagovat větší represí.
Timothy Ash uzavírá: „Vzhledem k četným negativním důsledkům, kterým Putin v současné době čelí, si dovolím tvrdit, že pokud nebude postupovat dále, hrozí mu, že ze současné krize vyjde jako čistý poražený. Vidí to stejně? Pokud ano, bude dále eskalovat? V tuto chvíli může mít pocit, že nemá příliš na výběr.“
Ještě aktuálnější je to, co Ash píše na svých stránkách nyní (16. února): „Moje čtení pondělní produkce dramatu Putin-Lavrov-Šojgu je, že Moskva je připravena dát rozhovorům trochu více času, ale ne tak dlouho. Putin se vyjádřil v tom smyslu, že očekává, že Minsk 2 bude realizován TEĎ. A nejsme svědky zásadního vojenského stahování. To, co jsme viděli, jsou slova o vojenské deeskalaci, drobné stažení/přesun vojsk stále v blízkosti Ukrajiny, jen naznačení Západu, co může Moskva udělat, pokud Západ/Ukrajina vyhoví, ale kybernetický útok a hlasování DLR/LPR (o uznání separatistických takzvaných republik, pozn. red.) ve Státní dumě naznačují, že Moskva má stále dost možností, jak s Ukrajinou vyběhnout, a stále existuje spektrum zlovolných akcí, včetně vojenských.“
„Podle mého názor,“ píše Ash, „je datem, které signalizuje úlevu, začátek dubna a každoroční cyklus ruských vojenských odvodů. Po tomto datu budou muset noví rekruti projít přeškolením, což zastaví úroveň vojenské připravenosti. Takže tento vysoce rizikový scénář ještě pár měsíců potrvá, dokud nedojde k nějakému zásadnímu a definitivnímu řešení.“
