Ruský prezident Vladimir Putin, ilustrační foto FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Rusko potkalo v roce 2000 velké neštěstí. Deprimovaná společnost se po komunistickém vymývání mozků nedokázala vydat cestou ke slušnému státu. Místo toho se její elity upnuly na technokracii moci, jak ji ovládala tamní „státní bezpečnost“ neboli KGB. A následně si tuto formu vlády zamiloval i ruský lid.
V roce 1999 se v centrále KGB, v legendární moskevské Lubjance, kde ve sklepech komunistická moc mučila a vraždila své oběti, konala oslava. Ruští estébáci slavili výročí založení své zločinecké organizace. Byl zde také Vladimir Putin, do té doby ředitel této firmy, jehož právě tehdy upadající prezident Boris Jelcin jmenoval premiérem. Putin zde pronesl mezi agenty a důstojníky slavnostní přípitek s humorným bonmotem: „Hlásím, že se nám podařilo infiltrovat vládu Ruské federace.“
Nebyl to bohužel pouze vtip. KGB se skutečně spolu s Putinem dostala v Rusku k moci. V této rozvrácené a zoufalé zemi byla totiž KGB ve skutečnosti jedinou funkční politickou stranou.
Po předchozí vládě jelcinovských oligarchů neboli zlodějů v prostředí totálního státního monopolu se v Moskvě ke kormidlu dostali takzvaní „silovici“. Lumpové, kteří ukazují svoji sílu. Policajti, lampasáci a hlavně estébáci.
Vladimir Putin je vůdce smečky. Určující vlastností, která stojí za jeho ambicemi, je to, že prožil v Leningradu frustrující dětství jako ukřivděný prcek, který se pral na dvorku. Máma ho ovšem dala pokřtít a pravoslavné povědomí se u něj spojilo se sovětskou mentalitou. A navíc se mu vepsal hluboko do duše letitý pohled na imperiální petrohradské paláce a také sledování seriálu Sedmnáct zastavení jara o ruském agentovi Maxi von Stierlitzovi. Už od puberty Vladimir toužil být estébákem, protože to považoval za samotný vrchol ruské existence a ruského vládnutí. Vždyť i jméno „Vladimir“, které je slovanskou obdobou vikingského Valdemara, znamená „vládce světa“. Pod slovem „mir“ přitom tito slovanští nadlidé pociťují zejména svůj russkij mir, který jim splývá s carskou říší i Sovětským svazem.
Nyní je Vladimirovi už sedmdesát let. Pravoslaví, komunismus a judo z něj udělaly chlapa, který překonal Gagarina. Nepije vodku, nemlátil své ženy, zato objal tygra, když mu ho předtím uspali injekcí. Jezdil svlečený do půl těla na koni a jako potápěč archeolog vylovil na Krymu z moře řeckou vázu.
Někdejší americký ministr zahraničí Henry Kissinger měl pro Vladimira Putina jistou slabost. Kdysi se morálně obrnil při debatách s Mao Ce-tungem, a tak mu připadal Putin jako sympaťák. Zalichotil mu větou, že každý pořádný politik pochází z tajné služby. Vědomě tak před Putinem udělal absurdní rovnítko mezi CIA a KGB. Kissinger miluje moc a ruská samoděržavná moc je jistě pro milovníky imperiální vlády okouzlující. Putin ale dokázal spojit svoji estébáckou kompetenci, pravoslavnou víru a sovětskou mentalitu s něčím, co fascinuje. S klidným, promyšleným a téměř pokorným vystupováním. Dává třeba okázale najevo, jak respektuje zákony. Bývalý americký prezident George Bush na to načas skočil a pochvaloval si, že vidí v očích Vladimira Putina upřímnost. Senátor McCain se do těch očí ovšem zadíval také a našel v nich podle svých slov jen tři písmena: KGB.
Obrovská tragédie, obrovský zločin a obrovská katastrofa, které Putin způsobil ukrajinským válečným tažením, odhalují vlastnost, která daleko přesahuje vyjmenované charakteristiky. Pohled kluka z leningradské ulice na imperiální paláce, pohled petrohradského estébáka, který okupoval městskou radnici a její příjmy, pohled chalupáře z vesnice Solovjovka u Ladožského jezera. Tou klíčovou charakteristikou Vladimira Putina je mindrák malého člověka, který chce být veliký. Představa Velkého Státu, Velkého Vítězství, Velkého Osudu, to všechno jsou jen projevy zakomplexované malosti někoho, kdo se pere na dvorku a pak má úspěch v judu a tolik touží být v Německu agentem Stierlitzem, až se stane estébákem, který v Drážďanech pěstuje síť udavačů a škodí lidem.
Obrovské zlo, které způsobil Ukrajině, Rusku i celému světu zloprcek Putin, je důsledkem zakomplexovanosti a estébáctví. To, že rád cituje věty z evangelia, je jenom přitěžující okolností. Když hrál v Kremlu na klavír a zpíval Blueberry Hill před Kevinem Costnerem, Sharon Stoneovou, Gérardem Depardieum a Monicou Bellucci, tak v tom byl instinkt zločinců, kteří zakrývají svoji zločineckou podstatu, a možná i tragická touha patřit mezi velké lidi. Když dozpíval, zavraždil Litviněnka. Krutost logicky patří k základní mentální výbavě správného čekisty. Neboli estébáka.
Tento příběh může inspirovat k různým úvahám. Byl Hitler Hitlerem i předtím, než se stal masovým vrahem? Mohl se Vladimir Putin stát slušným člověkem? Mohl Kim Ir sen dát lidem svobodu? Zdá se, že je to jakási nutná determinace, že tito lidé upadli do své zločinnosti. Ale morální zodpovědnost za sebe nesou stoprocentní.
Putina neomlouvá, že je malý. Jeho zločiny jsou naprosto strašné. Můžeme jen konstatovat, že jeho osobnostní vývoj k jeho zločinům logicky vedl. Estébácká minulost je zásadním znamením, že jde o křiváka. Český lustrační zákon byl jedním z nejlepších opatření polistopadové éry. Stejně jako vznik demokratických politických stran nebo svobodných médií. Ruská říše Vladimira Putina je zrůdná proto, že tyto dobré výkony tam nezavedli.
Mějme toto na paměti vždy, když nám hrozí kopírování ruského scénáře. Babišovo zmanipulování médií, Zemanova pomstychtivost a nekulturnost a Okamurova služba Moskvě jsou odrazem putinovského zla. Toto zlo musí být poraženo. Sláva Ukrajině!
Poznámka autora: Tento článek byl napsán dříve, než dorazila zpráva o výbuchu na Kerčském mostě. To je skutečně ten pravý a vhodný dárek Putinovi k narozeninám. Doufejme, že se doba jeho vlády chýlí k logickému závěru.
