Když si ruský prezident v polovině února zatrénoval se špičkovými ruskými judisty, nemohlo to skončit jiným výsledkem než tím, že Vladimir Putin s každým, kdo se mu dostal do ruky, praštil o zem. Zapadá to přesně do obrazu, jaký kolem sebe Putin buduje doma i ve světě.

I o tom, jakou pověst o sobě samotném Putin vytváří, ve své knize Příběh ruské geopolitiky s podtitulem Jak se ruská myšlenka zmocnila více než šestiny světa, píše Jaroslav Kurfürst, politický geograf, diplomat, který v minulosti působil mimo jiné na ambasádě v Moskvě, ve Washingtonu či naposledy v Bruselu.
„Vladimir Putin se často prezentuje jako silný vůdce, tento mediální obraz chce vtisknout jak ruské, tak světové veřejnosti,“ říká Kurfürst.

Tuto sebeprezentaci naplňuje i toto v úvodu zmíněné video s Putinem – judistou:

Путин на татами: Спустя два года президент снова вышел на тренировку со сборной России по дзюдо pic.twitter.com/a5kqmFHaOD

— Дмитрий Смирнов (@dimsmirnov175) February 14, 2019

Kurfürst se ale ve své knize zabývá především geopolitikou, současné Rusko a jeho postoje dává do historických souvislostí, které přispěly k tvorbě ruské identity.

„V Rusku se stále opakují stejné vzorce, země tápe v tom, kam patří ve světě. Rusko je nejisté a přesto chce prosazovat své představy o světě. Ten nesoulad je zajímavý,“ podotýká.

Tohle není pro rusofoby

Jeho kniha podle něj ale rozhodně necílí na „rusofobní čtenáře“, už proto, že nabízí širší souvislosti a poukazuje na to, že Rusko dnes nelze redukovat jen na hybridní válku, zastrašování sousedů a šíření nenávisti proti Západu.

„Chování současného Ruska je i důsledkem historicky vytvářené geopolitické kultury a tradic. Nejde jen o mocenský zájem elit. Promítá se tam otřes spojený s kolapsem SSSR, destabilizace identity, země nepřipravená na střet se svobodou a demokracií,“ vysvětluje Kurfürst.

Rusko podle něj rozvíjí koncept měkké síly a usiluje o opětovné sjednocení postsovětského prostoru. „Z toho také plynou ta podezření na ovlivňování voleb, referend, krádeže dat, šíření manipulací, post-pravdy a lživých zpráv. Proto existují trollí farmy šířící nepravdivé zprávy i xenofobii,“ vypočítává.

Rusko podle něj ve světě podporuje populistické strany a antisystémové síly ve snaze „destabilizovat křehký systém liberální demokracie“.

„Oč více se Rusko vzdaluje evropskému chápání mezinárodních vztahů, o to větší by ale mělo být naše úsilí jej pochopit,“ nabádá diplomat.

V postsovětském období lze podle něj v Rusku vysledovat několik geopolitických příběhových linií: odpor k rozšíření NATO, reintegrace v postsovětském prostoru, taktika obrany autokracie, obrana proti barevným revolucím, taktika rozmělňování dominance USA.

„Ruské dějiny jsou plné snah o hledání tmelících prvků různorodé země. Dříve to byl marxismus-leninismus , dnes je to takzvaný civilizacionismus, tedy prosazování alternativních hodnot, legitimizace sféry vlivu a multipolárního světa, izolacionismus a vize Ruska jako ostrova.“

Putinismus, směr pro všechny

Za svého druhu směr lze označit podle Kurfürsta i putinismus. „Ten směřuje k uspokojení množství různých myšlenkových proudů v Rusku, různých etnických skupin, nacionalistů, Rusů žijících v zahraničí, nostalgiků po SSSR, obdivovatelů Stalina. Jde zkrátka o jedinečný systém snažící se oslovit co největší množinu lidí.“

Snahy o vyšší integraci se Západem Rusko podle něj vzdalo v roce 2008, krátce před svým vpádem do Gruzie. Poté zvítězila vize „rusocentralismu a euroasijské integrace“.

„V Rusku převládla teorie, že SSSR se rozpadl poté, co se rozpadla ideologická nadstavba jako tmel národů. A z toho že také plyne rozpad geopolitické struktury. Závěr, který z toho pro Rusko vychází, je, že pokud má země uspět v soutěži se Západem, musí zaútočit proti jeho podstatě, tedy proti tmelu v podobě liberální demokracie,“ popisuje Kurfürst hlavní bod ruské informační války.

Ne vše, co ve vztahu Rusko – Západ sledujeme, je ale podle něj důsledek hybridní války: „Jsou v tom i prvky ruského autentického vidění světa, s Evropou nekompatibilní myšlenkový svět. Naopak Rusko je přesvědčeno, že hybridní válku proti němu vede Západ, což dokládá třeba působením některých neziskových organizací. Nedorozumění mezi Západem a Ruskem má hluboké kořeny a řešení je během na dlouhou trať.“

Převzato z Hlidacipes.org.