Jsem vděčná, že patřím do generace, ve které úlohy žen ve společnosti nejsou výrazně diferencované od těch mužských. Nicméně lhala bych při tvrzení, že se mi od malička dostalo stejného přístupu. Historie a zvyky na nás mají dopad, jehož velikost bychom si jen ztěžka dokázali představit, a proto se nemohu zlobit, že ve mně viděli spíš učitelku než analytičku nebo ekonomku.

I přesto, a díky vývoji přístupu lidí k postavení žen, ale žijeme dobu, ve které jsme si samy strůjci naší budoucnosti. Pokud máme mluvit o profesních úspěších, které jsou velkým tématem v oblasti rovnosti žen, musíme se v první řadě dívat na odbornost. Zastoupení žen v politice, o kterém se vedou nekonečné debaty, směřující k přijetí kvót, nemusí být problémem toho, že nemají tu možnost. Možná ani nemají zájem.

Zastoupení žen na nejvyšších místech je pouze vrchol ledovce. Přijetím kvót sice vytvoříme prostor pro ženy, ale nemotivujeme je a nevytváříme jim podmínky, aby se staly velkými a úspěšnými političkami. Sedění v parlamentu z vás dobrého politika nedělá, vaše schopnosti ano. Boj o parlamentní židle by měl být mezi těmi nejlepšími z nejlepších, bez ohledu na pohlaví. To, že tomu tak není ani teď, není odrazem politiků, ale lidí, kteří si je volí.

Pokud chceme změnit, jak to vypadá na vrcholu ledovce, měli bychom se zaměřit na podmínky, které k němu směřují. Vlivy okolí v mladém věku na lidech zanechají stopy, které si nesou celým životem. Proto si potřebujeme být jisti, že minimálně vzdělávací systém poskytuje všem stejné podmínky bez ohledu na pohlaví. Nejde jen o oficiální vzdělávací postupy, ale i o nastavení systému jako takového, od přístupu k žákům až po mimoškolní aktivity.

Participace žen v politice a ve všech ostatních profesních sférách života není o kvótách, ale o společenském vnímání úlohy žen ve společnosti a o tom, jak se ženy samy vnímají. Tyto změny se nedějí ze dne na den a ani z roku na rok. V jiných zemích můžeme vidět razantnější posun, kterého se určitě dočkáme i my. Nebudeme k tomu potřebovat ani represivní nástroje a ani zvyšující se nenávist mezi progresivní levicí a konzervativnější pravicí. Ohánění se ženskými právy a stavění si kampaně na boji proti vymyšlenému nepříteli uráží skutečně úspěšné ženy, které si své postavení vybojovaly ne díky, ani přes své pohlaví. Jsou tam, kde jsou, protože si to zaslouží přesně tak jako jejich mužští kolegové.

Sama bych byla ráda, kdybych znala více úspěšných ekonomek a političek, ale vím, že jejich čas teprve nastane. Nebojím se, že by neměly dostatek prostoru ani možností. Čeho se skutečně bojím, je tvoření prostoru pro ženy jen proto, že jsme ženy.