Proč musí být na některých místech takové nakupení lidí se zvláštní minulostí? Kdyby to byl jeden, to bychom ještě pochopili. Nepostradatelný odborník, změnil názor, a tak dále. Když se někde ale o takové přímo zakopává, už je to poněkud nápadné.

Zatímco někteří lidé vykládají o „dlouhém pochodu institucemi“, který absolvovali různí neomarxisté, studentští revolucionáři jara 1968 na Západě, tak u nás poměrně svižný pochod institucemi (směrem nahoru) podnikly různé „nadějné kádry“ z husákovských dob. Agenti, lampasáci, držitelé obušků, svazáčtí funkcionáři, straníci z Národní fronty, absolventi MGIMO v Moskvě. Jako by v této zemi 30 let po listopadu 1989 nebyl nikdo jiný a kvalifikovaný.

Teď na sebe upozornil pan Rudolf Jindrák, který na Hradě radí se zahraniční politikou. „Odkud se vzal ‚čínský dopis‘, nevím,“ komentuje na svém Twitteru 20. 2. kauzu výhružného dopisu pro předsedu Senátu Jaroslava Kuberu.

Jindrák teď bude se zahraniční politikou radit i premiéru Babišovi. „Vnímám to jako velkou příležitost, ale zároveň ohromnou zodpovědnost. Bude to výzva, již se vynasnažím využít k posílení jednotnosti zahraničněpolitických priorit ČR.“

Tak na to „posílení jednotnosti“ jsme zvědaví.

Kde se pan Jindrák najednou vzal? Ono to není najednou. Působil na Ministerstvu zahraničí už od dob Husákova ministra Chňoupka. Byl velvyslancem v Maďarsku a Německu. Již předtím ale jeho dráha vypadala nadějně. Už jako člen SSM byl navržen na kandidáta KSČ. Na Právnické fakultě UK byl pak v letech 1984-1986, předsedou stranické skupiny. Po studiu nastoupil v roce 1987 na Ministerstvo zahraničí. V létě 1989 podepsal vázací akt jako spolupracovník Zpravodajské služby Generálního štábu.

V posudku měl napsáno: „Osvědčil se v politické práci, ve které dovedl zdařile využít svou dobrou teoretickou průpravu z marxismu-leninismu… Konkrétní politickou prací, charakteristickou individuálním přístupem k funkcionářskému aktivu, prokázal již v mladém věku politickou vyzrálost se smyslem pro nové. Zásady proletářského a socialistického internacionalismu jsou mu vlastní, má vřelý vztah k sovětskému lidu.“ (Z materiálů dochovaných v  Ústavu pro studium totalitních režimů citovalo v roce 2016 Euro.cz)

Jindrák ovšem tvrdí, že o vázacím aktu nevěděl. Je ale zachován záznam ze schůzky z 13. července 1989, o které řídící důstojník píše: „Proběhla 13. července v čase od 10 do 10.30 ve služebním vozidle v ulici Na Náspu na Hradčanech. V průběhu získávací akce byla s typem v konkrétní podobě rozebraná otázka jeho spolupráce se Zpravodajskou službou Generálního štábu. Typ od orgánu požadoval upřesnění s odůvodněním, že z doslechu od profesionálních pracovníků 1. správy federálního ministerstva vnitra, legalistů, zaměstnaných na konzulárním odboru ministerstva zahraničí (lidé, kteří byli pod krytím vysíláni do zahraničí, pozn. red.), má s touto spoluprací špatné zkušenosti, že se nedbá na konspiraci, ochranu spolupracovníka a že úlohy, které jsou vydávané, odporují legálnímu a legendovatelnému poslání a činnosti.“

Jindrák pro Euro pak uvedl: „Tlačili na mne, že nebudu mít žádný kariérní postup, že mě zničí. Nebyl jsem absolventem moskevské školy jako jiní. Byl jsem mimochodem šest měsíců zařazen do spisovny na konzulárním odboru. Neměl jsem šanci se někam dostat. Dvacet let jsem netušil, že jsem závazek v této podobě podepsal. Až poté, co jsem teď viděl spis, mi došlo, oč tehdy šlo. Metody těchto lidí byly odporné.“ Bylo mu 24 let a všechno je prý složitější, než to vypadá ze spisu.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Tak dobře. Všechno je složitější. Na Hradě už máme prezidenta, který je exponentem kremelských a pekingských zájmů. Sedí tam pan Martin Nejedlý, který něco dělal v 90. letech v Rusku, ale přesně nevíme, co to bylo. Pak byl jednatelem LUKOIL Aviation Czech, která dodávala palivo ČSA, ale společnost skončila v likvidaci. Teď je externí poradce Zemana a nepotřebuje na to bezpečnostní prověrku. Je ovšem tak důležitý, že na jednání s Putinem vzal Zeman jeho, a velvyslance Remka nechali postávat venku za dveřmi.

Zemanův kancléř Vratislav Mynář protahoval svou bezpečnostní prověrku, jak se dalo. Nakonec ji nedostal. Zemanovi je to pochopitelně jedno. Mluvčím Hradu je nevelmi bystrý bývalý novinář z Haló novin Ovčáček, který místo své práce v pracovní době na Twitteru nadává liberální demokracii. Premiérem je agent Státní bezpečnosti. Ministrem obrany je Lubomír Metnar, který 19 měsíců sloužil u Pohotovostního útvaru Veřejné bezpečnosti. Ombudsmanem je člověk, který hájil střílení do protestujících Ukrajinců Janukovyčovým promoskevským režimem.

Nemusíme za tím hledat žádné velké spiknutí, ačkoliv za některými těmito lidmi stojí podivné struktury a bylo by zajímavé prozkoumat, kde všude se vzaly některé finanční prostředky na financování kampaní a internetová trollí tažení. V zásadě by to ale tyhle zvláštní figury, které se vynořují jako zombie z husákovských časů, neměly tak jednoduché, kdyby to neodpovídalo mentalitě velké části společnosti. Že tady ta setrvačnost bude, to se dalo tušit. Že ale tahle rezavá mašina pojede tak dlouho, to je skutečně pozoruhodné. Asi není tak rezavá, jak jsme si poněkud naivně mysleli. Asi existují okolnosti, které ji důkladně promazávají.