Lidstvo nedělíme na bílou, černou a šikmookou rasu. FOTO: Jiří X. Doležal
FOTO: Jiří X. Doležal
Nedávno jsem zastihl – v souvislosti s nepokoji po smrti pana Floyda – ve facebookové polemice několik velmi vážených, humanitně vzdělaných a všeobecně respektuhodných občanů při diskusi na téma „lidská rasa“. Pokoušel jsem se vysvětlit, že termín „rasa“ je z předvědeckého období lidského poznání, kdy byli dováženi do Evropy mouřeníni benátští, aby nám tu rdousili Desdemony. Z toho období poznání, kdy se svět skládat ze čtyř elementů – vody, vzduchu, země a ohně. Nebo nějak jinak, je to jedno.
Od té doby, co přišel Mendělejev se svou periodickou tabulkou dnes 118 prvků a my jich v přírodě dohledali více než devadesát čtyři, už víme, že realita je složitější než čtyři elementy. A že elementy jsou součástí mýtu, ne vědy, a v mýtech na detailu nesejde. Také v palbě genetických poznatků dnes s naprostou jistotou víme, že nic jako „lidská rasa“ v přírodě neexistuje. Že jde o mimořádně zjednodušenou sociokulturní konvenci a že ohromující lidská variabilita se skutečně nenatěsná do tří šuplat podle barvy pleti – bílí, černí a šikmoocí.
Šnekem proti rasismu
Udělal jsem tedy takový malý test – či jsem si zatrollil, račte si vybrat. Dal jsem na svůj facebook tuto fotografii s dotazem, kolik druhů šneků na něm je. Ne „ras“, což mělo být členění mnohem detailnější a skrytější než „druh“ (species). Takže ve srovnání s dělením lidstva na rasy je to řádově jednodušší úkol, protože u těch šneků se mění jen kresba a barvy. Lidské populace se liší v desítkách okem viditelných a stovkách vědecky zkoumatelných znaků, nejen v kresbě. A lidé rovněž, na rozdíl od těch šneků, nemají všichni stejně tvarovanou ulitu.
Pojem „lidská rasa“ se opakovaně pokusily zneužít nejrůznější totalitní režimy, nejdále v tom došel německý nacismus. Ovšem již první skutečně kompetentňy rasovy odborňyk Adolfa Hitlera sklidil hrubý nevděk. Jmenoval se Hermann Gauch a jeho teorie nordické rasy byla tak vyspělá, že se jí řídil i ptačí zpěv. Ti nejkrásněji zpívající ptáci totiž měli – jak jinak – nordické, árijské zobáky. A to bylo tak blbý i na nevalný intelektuální potenciál Herr Adolfa, že byla v Říši Gauchova kniha o rasách zakázána. Jeho nástupce, další nacistický rasový teoretik Günther, byl ve svých závěrech střízlivější a jen dovodil, jak má správný nordický rasák vypadat. Ale ani jeho teorie se neuchytla.
Především – vzhled velkého Vůdce odpovídal spíše poněmčenému srbsko-českému míšenci, či dokonce Italovi ze Šluknova, tedy rasám méněcenným. A ideálu, dvoumetrovému germánskému nordickému blondýnovi s modrým okem, v nacistické věrchušce odpovídal jeden jediný, Reinhard Heydrich – který také jediný z nacistických vůdců nebyl zbabělý sráč. Jinak pigmentace vedení Hitlerova režimu odpovídala spíše obyvatelstvu středních Čech než severských hvozdů. Napsat v režimu vedeném přičmoudlým rachitickým prckem Hitlerem, co Herr Günther v díle Etnologie německého národa, byl v podstatě hrdinský čin: „Mužský zástupce nordického plemene je nejen nejtalentovanější (Hitler nedokončil ani střední grafickou školu – pozn. aut.), ale také nejkrásnější ze všech. Máme před sebou štíhlé mužské tělo vypěstované v nebývalé míře do triumfálního souzvuku kostí a svalů (Göring – pozn. aut.), se širokými, mocnými rameny (Hitler – pozn. aut), mohutným hrudníkem (Goebbels – pozn. aut.) a štíhlými boky (a zase Göring – pozn. aut.). Rysy mužovy tváře jsou pevné a ostře řezané (a zase Göring – pozn. aut). Je to ta nejvznešenější rasa.“
Hitlerův ideolog Alfred Rosenberg vysvětlil německému národu, že nordická rasa „byla stvořena Bohem v severním centru stvoření, které, aniž bychom nutně postulovali skutečně potopený atlantický kontinent, můžeme nazývat Atlantida“. A to bylo moc i na rakouského vesničana Adolfa. Velký Vůdce vyvodil důsledky. Od roku 1939 začal ve svých emotivních veřejných projevech pod vlivem pervitinu užívat místo „germánská rasa“ frázi „německý národ“.
Když odhlédneme od pokusů o politické zneužití, bylo chytřejším antropologům už před sto padesáti lety jasné, že je to složitější, a tak vznikaly (dnes už zapomenuté) další „rasy“ – negrité, australité… No a pak přišla genetika, a morfologičtí taxonomové šli domů. Taxonomie – nazývání a kategorizace bytostí – se v předvědecké době odvozovala od vzhledu, šlo o taxonomii podle fenotypu. Podle těch znaků, které se z našeho genotypu – v DNA zakódovaných informací – vyvinuly díky prostředí, hormonům matky, výživě a desítkám dalších faktorů.
V DNA je však informací mnohem více, takže stejně geneticky vybavený jedinec zrající a vyrůstající v jiném prostředí bude vypadat jinak, někdy i velmi výrazně. Nejjednodušší příklad: syn dvoumetrových švédských rodičů – veganů vyroste kvůli bezmasé dietě v období růstu do 160 cm, a bude rád. Když věda umožnila zkoumat DNA lidského plemene a srovnávat, tak se ukázalo, že velmi mnoho populací, které vypadají podobně, nejsou příbuzné, a zato velmi mnoho populací, které nevypadají podobně, si příbuzné jsou. Když už jsme u těch šneků s domečkem – jak šneci, tak slimáci bez ulity jsou vzájemně příbuzní plži.
Hned jak jsem si dovolil vyslovit myšlenku, že termín rasa je středověký, byl jsem obviněn, že napadám protistranu za rasismus, a řada diskutérů jasně a zřetelně vyslovila názor, že rasy samozřejmě existují, ale že bílá není nadřazená těm ostatním. A já už se ani nesnažil vysvětlit, že „nadřazenost“ nějaké populace – podobně jako její „užitečnost“ – jsou sociokulturní pojmy a nemají s biologií nic společného.
Kromě nadřazenosti v potravním řetězci – ale s tím se již po vymýcení kanibalismu u našeho druhu nesetkáváme. Zato však na základě vědeckých (a nejen genetických) poznatků dnes zcela jistě víme, že rozdíly mezi lidskými populacemi jsou propastné. A že některé populace vůbec nemají šanci se v naší civilizaci 2020 uchytit a přežít. Střetnutí s naší kulturou pro takové populace znamená konec, protože z vynálezů naší civilizace oceňují především tři velká K: kouření, kořalku a kalašnikov. A jak si je osvojí, vymřou.
Toto poznání je tak pevné, že je v řadě zemí, kde se ještě netechnologické kultury nacházejí, zcela oprávněně zakázán kontakt s nimi, abychom je tím kontaktem neohrozili. Byť třeba jen nákazou chřipkou. Takže v Brazílii je (či do nástupu dnešního podivného tamního režimu bylo) trestné navštívit nekontaktované pralesní indiánské kmeny. Když to nějaký šikovný badatel udělal, šel sedět. Podobně – do tsunami po přelomu tisíciletí – chránila Indie velké a malé andamanské národy. Na jejich ostrovy běžní turisté nesměli ani za příslib pěkného úplatku (zkoušel jsem to). Jihoafričtí „Křováci“ – přesněji Sanové – z pouště Kalahari si najali právníky a vyvzdorovali si zákon, že jim stát nesmí přikazovat se usadit, protože chtějí dál žíznit v poušti jako lovci a sběrači, živit se sarančaty a krtky a na hlavě proti sluníčku nosit vysušenou staženou kůži veverky kapské i s hlavičkou. A v Austrálii nyní vracejí posvátný kámen Uluru Aboriginejcům, protože uchování původního stylu života je jedinou nadějí pro přežití jak jejich kultury, tak celého etnika.
Dnes dává smysl genetický pojem „haplogrupa“ čili „haplotyp“ – základní geneticky příbuzné skupiny – jejichž krásný strom vzniku a šíření pronikl i na Wikipedii.
Pak dává smysl termín klad, anglicky clade, mezi genetiky kláda. Potomci posledního společného předka. Graf vzniku a šíření lidstva a kladů je moc hezký na Encyclopedia Brittanica.
A „superstrom“ diverzifikace lidské populace hezky a jasně vysvětlili grafem v Nature. Ale je pravda, že pokud ukážete a začnete tento graf vysvětlovat osazenstvu nádražní restaurace v Pyčobaňy, dostanete po pyči.
Všichni jsme klad „mitochondriální Eva“, celé lidstvo je potomkem jedné jediné ženy. No a pak, opakovaně, v nestejných časových intervalech, vznikaly mezi sourozenci drobné genetické rozdíly, a vznikly další, mladší klady. Mnohý se po nějaké době zase rozdělil. A zase byly dva klady navíc. Lidstvo tímto postupem dosáhlo ohromující variability. A když si to nakreslíme jako graf, vychází nám strom s mnoha a mnoha nestejně dlouhými větvemi, na jejichž koncích vyrůstá křoví. A jeden každý stonek toho křoví je nějaký kmen, Germáni, Malinke, Udehe, Hotentoti či Češi. Kmen je definovaný, má biologický obraz – určitou výjimečnou, jinde než u dané populace se nevyskytující posloupnost jednotlivých „písmen“ v sekvenci DNA. Ovšem je tu problém: Jak náš druh opravdu rád souloží, s kým může, tvoří většinu dnešního lidstva míšenci. A v Čechách jsme na tom zvlášť blbě. Zatímco osoby geneticky germánského původu tvoří asi 33 procent populace a židovského původu 11 procent populace, tak Čechů, po kterých se to tady jmenuje a jejichž jazykem ti počeštělí Němci a Židi mluví, je v populaci jen deset procent. Takže by měli dostávat dotace na děti za udržování národního genofondu. A teď k těm šnekům:
Ti obrácení břichem nahoru jsou páskovky keřové, Cepaea hortensis, původní ve středních Čechách. Ti, co sedí, jak šnek sedět má, jsou páskovky hajní, Cepaea nemoralis. Druh ze západní Evropy, jehož přirozený výskyt končil někde v západních Čechách, ale teď se nám rozlezli po celé republice. Ti označení červenou tečkou jsou také Cepaea nemoralis, ale z této fotky nejdou určit – není vidět to důležité.
Rozdíl mezi oběma druhy, který je zapsán v genotypu a vyjádřen ve fenotypu, se totiž neprojevuje zbarvením ulit, ty mají oba druhy vysoce a velmi podobně variabilní, a barvu ovlivňuje mimo jiné teplota prostředí. Genetická rozdílnost se ve fenotypu těchto šneků projeví tenkým tmavým páskem na obústí ulity (to je ten okraj kolem díry). Nemoralis má, hortensis nemá. Obústí je na první fotce vidět u všech ulit kromě těch dvou s červenou tečkou. Ale na fejzbůčku, když jsem tam tu první fotku dal, na ten rozdíl z dříve aktivních rasologů, rasopravců a rasoznalců nepřišel ani jeden.
Lidstvo nedělíme na bílou, černou a šikmookou rasu. Lidstvo dělíme na vzdělané, nevzdělané a tupé. To jsou ti, kteří jsou nevzdělaní, jsou na svou nevzdělanost hrdí, a na jejím základě vytvářejí na fejzbůčku hluboce vědecká nevyžádaná poučení jako ta o rasách všem, kteří je dosud nezabanovali.
