Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Žijeme ve zvláštní schizofrenii. Na jednu stranu se neustále strašíme vidinou nastávající ekonomické krize a drastického chudnutí obyvatelstva. Na druhou stranu nakupujeme, jezdíme a létáme na dovolené, na silnicích jsou kolony a v supermarketech vidíme ve frontách nákupní vozíky plné zboží. Co se tedy opravdu děje?
Opozice a řada médií prezentuje současný život v Česku jako děsivou spoušť. Někteří experti se navíc vyžívají v temných předpovědích a zejména veřejnoprávní média nám v posledních měsících servírují pravidelnou porci lidového zoufalství. Editoři si možná myslí, že v tom tkví jejich služba veřejnosti.
A tak se pravidelně díváme v České televizi na reportáže o tom, jak na Čechy dopadá drahota. Ukazují nám třeba stařenku před lékárnou, která vypráví, že už nemá peníze na léky. Takový obrázek přitom můžeme natočit kdekoli a kdykoli na světě. V Českém rozhlase zase redaktoři zavedli sledování dopadů zvyšujících se cen na život domácností v průzkumném projektu, který nazvali „Česko 2022 – život k nezaplacení“. Tím vlastně už dopředu rovnou prezentují výsledek průzkumu. Jedním slovem, je to zlé. Tento převládající tón přitom určuje vrstva silně levicové mladé inteligence, která obecnou chudobu vyzdvihuje zejména na twitteru.
Nárůst cen energií a poměrně drsná inflace rozhodně vyvolávají obavy a řadu lidí již dostaly do problémů. Zvýšení plateb u hypoték má na řadu rodin citelný dopad. Nebylo by vkusné takové případy, jež vidíme kolem sebe, nějak bagatelizovat či shazovat cynickou hláškou, že „mejdan skončil“. Je ale nutné přitom zachovávat střízlivé hodnocení situace a hlavně smysl pro proporce. Česko ve skutečnosti prožívá nejbohatší období svých dějin, jen se nyní dostává do výkyvu, který pro většinu obyvatel zatím není nijak drastický. Že za to ani trochu nemůže současná vláda, je jasné každému, kdo má všech pět pohromadě.
Jsou tu navíc pádné argumenty proti šíření alarmismu.
Za prvé je třeba říci, že v Česku se opět snížila míra nezaměstnanosti, a to až na 3,2 procenta. Průměrná nezaměstnanost v Evropské unii je přitom přes 6 procent a české firmy mají značné problémy s hledáním zaměstnanců. Vývoj hrubého domácího produktu je kladný, poslední známé číslo činí 4,8 procenta. Třebaže inflace dosáhla 16 procent a je oproti průměru v EU dvojnásobná, tak bychom se měli vážně zamyslet, případně se ptát seriózních ekonomických odborníků, zda skutečně takto vypadá krize či dramatické chudnutí obyvatelstva. Omezování spotřeby, které se projevuje ve snížení maloobchodních tržeb o 6,9 procenta, je samozřejmě již citelné, ale počítá se ze zvýšené základny v minulém roce. Jasně to ukazuje na to, že část společnosti prožívá obavy a část již musí šetřit. Jen to ještě není drama.
Za druhé si také řekněme, že mezi naše lidská práva nepatří nárok na automatické zvyšování životního standardu. Když zjistíme, že na něco nemáme, tak je prostě třeba se buď uskrovnit, a nebo zvýšit své příjmy. To druhé platí samozřejmě na všechny, kteří k tomu mají možnosti a podmínky. Ale těch je vždy dost. V naší společnosti nemáme oproti jiným národům nejlepší kulturu práce a zodpovědnosti za sebe sama. Část společnosti je pasívní, děti v rodinách mnohdy nejsou vedeny k letním brigádám, řada lidí neví, že je to právě jejich zodpovědnost, jaké místo na slunci si zařídí.
Výzvy od opozice adresované současné vládě, aby se více „starala o lidi“, jsou absurdní. Stát, který se příliš stará o lidi, bere lidem iniciativu a podporuje pasivitu. Vláda Petra Fialy rozhodně nepředstavuje žádnou pravicovou aroganci. Naopak zde stojí otázka, zda pod dojmem sociální citlivosti nepřispěje rozdáváním peněz k další inflaci, jejíž míra je přitom otřesným dědictvím vlády bývalé.
Válka na Ukrajině může způsobit zhoršení poměrů, Putinovo vydírání plynem a ropou může přinést další otřesy. Je dobré se na ně připravit. Když si ale uvědomíme, že zločinné vládě v Rusku svými platbami za energie financujeme vraždění nevinných lidí na Ukrajině, tak by bylo mnohem lepší, abychom už měli odtržení od ruského plynu a ruské ropy za sebou. Jestli k tomu dojde, pak prostě musíme umět to skutečné zhoršení ekonomické situace vydržet. Je třeba se tomu postavit čelem a uspět. V tom tkví naděje, že se ze současných potíží dostaneme. A mysleme na lidi na Ukrajině, kteří mají neskonale větší trápení a problémy než my tady.
