Jaroslav Lorman je výkonným ředitelem organizace Život 90, která se stará o seniory. Obvykle provozuje například odlehčovací centrum nebo organizuje dobrovolnické programy. Nyní je ale doba úplně jiná, daleko složitější. V domovech pro seniory se stále málo testuje a pro mnoho klientů by bylo lepší, kdyby si je jejich rodiny vzaly domů. Situace má ale i pozitivní stránky a Lorman říká: „Tohle je krásné na práci v nezisku – že je velmi flexibilní a vstupuje do problémů, které státní systém nezvládá řešit dobře, nebo je neřeší vůbec. A spolupracujete s těmi, kterým to dává smysl.“
Na mnoha místech v Česku došlo k nákaze seniorů přímo v domovech. Jak by se tato situace měla řešit?
Předně bych chtěl říci, že domovy pro seniory mají připravené krizové plány. Nezbytné je ale včasné a rychlé testování, a to všech zaměstnanců i klientů. Následují opatření, jako jsou oddělené prostory pro karanténu a izolaci. Klíčová je zdravotnická podpora. Domovy pro seniory jsou sociální zařízení a nemají dostatečné zdravotnické znalosti. Praktičtí lékaři do pobytových zařízení zpravidla jen docházejí. Nemoc COVID-19 může mít těžký průběh, na který zařízení bez náležitého zdravotnického vybavení nestačí. Je proto nezbytné, aby zdravotnická zařízení měla náležité počty lůžek pro případ převozu klientů z pobytových zařízení.
Doporučujete, aby si lidé, pokud jim to situace dovolí, vzali seniory z domovů k sobě do rodin?
Zcela určitě. Domácí prostředí je dnes to nejbezpečnější. Je mi jasné, že takový převoz a péče doma znamená velký zásah, že všechny rodiny nemusí být schopné tuto odpovědnost převzít. S péčí jim ale dané pobytové zařízení jistě poradí. I my jsme schopni pomoct nejen radou, ale na území Prahy i praktickou pomocí buď našich zaměstnanců, nebo vyškolených dobrovolníků.
V pobytových zařízeních je navíc řada seniorů, kteří jsou opravdu osamělí a které si nemá kdo vzít domů. Ze zkušenosti ale víme, že blízcí a rodiny si seniory domů často neberou, a to ani na Vánoce. Občas přemýšlíme nahlas, jak bychom se chovali na místě dětí. Myslím, že bychom byli mnohem angažovanější v jejich ochraně.
Jaký dopad na psychiku seniorů má fakt, že se teď nemohou s nikým vídat, jsou zakázány návštěvy v domovech i nemocnicích a tak dále?
Tato doba je na psychiku vůbec velmi náročná, a je jedno, jestli jste doma nebo v domově: lidé jsou v permanentním stresu, opatření karantény se navíc dotýkají jejich každodenních kompetencí (když se jim například radí, aby nevycházeli ven a nenakupovali si). Zákaz návštěv je velmi citelný, protože taková návštěva v dobrém narušuje zaběhlý rytmus času v takovém pobytovém zařízení. A teď o takové narušení přicházíte.
Je to veliká výzva pro zaměstnance, aby spolu s klienty, s respektem vůči jejich individualitě a jedinečnosti jejich sociální situace, vynalézali způsoby, jak je motivovat, jak je propojovat s těmi, kteří jsou jim milí…
Na vašem webu lze najít mnoho způsobů, jak Život 90 kontaktovat. Co seniory nejčastěji trápí? Jaké informace jim chybí?
Nejčastěji se na nás v dnešní době lidé obracejí s otázkami ohledně roušek a nákupů. Jsou to tedy praktické otázky, které lidé řeší. Ptají se například, kde dostanou roušky. Současně s tím se zněkolikanásobil počet hovorů na naší lince důvěry Senior telefon. Tam volající projevují často úzkost z toho, co se děje. Doléhá na ně samota a bezmoc.
Jak se změnilo fungování Života 90 v době pandemie nového koronaviru?
Vlastně nijak i velmi výrazně zároveň. Život 90 má podporu seniorů ve složitých poměrech ve svém genetickém kódu. Specializuje se na těžké mise, proto řeší a zdvihá téma násilí na starých lidech, jejich zneužívání a diskriminace. Věnuje se také otázkám porušování práv u LGBT starých osob. Proto poskytuje tísňovou péči (technologická služba zajišťující pomoc seniorům, když jsou sami doma, bez fyzické blízkosti osoby, která může zasáhnout, např. pokud upadnou) a již zmíněnou linku důvěry 800 157 157.
Na druhou stranu se naše fungování proměnilo skoro úplně. Naše komunitní centrum na Starém Městě, kudy denně projdou desítky seniorů, je zavřené. Stejně tak Divadlo U Valšů nebo odlehčovací centrum. Na pandemii jsme zareagovali už 11. března tím, že jsme zřídili dobrovolnickou linku i linku pomoci seniorům, které obě dnes provozujeme s pomocí Magistrátu hl. města Prahy a Českého červeného kříže a které dodnes vyřídily přes 7000 hovorů. Řadu zaměstnanců jsme převedli na jinou práci: pracovníci denního centra obsluhují spolu s dobrovolníky linky pomoci, pracovníci divadla natáčejí videoprogramy pro seniory, kteří jsou osamělí doma nebo v domovech, pracovníci odlehčovací služby koordinují sbírku pro testování klientů v domovech pro seniory, které se chtějí izolovat.
Jaké finanční dopady pro vás situace má?
Finanční dopady pro naši organizaci jsou veliké, jako asi pro všechny organizace nebo podniky v této situaci. Samozřejmě nám schází příjmy z našich běžných činností (kurzy, divadelní představení…).
Na druhou stranu jede řada našich služeb naplno (pečovatelská služba, tísňová péče, linka důvěry, chatové poradenství). Jsme dobrá parta lidí, takže lidé naskočili tam, kde je potřeba, a ani se neptali, jestli za to dostanou zaplaceno. Ale mají spoustu přesčasových hodin, které by bylo hezké jim proplatit. Odměnit je za to. A v tom je velký rozdíl mezi firmami, které usilují o zisk, i když svou činnost zaměřují na sociální oblast, nebo třeba příspěvkovými organizacemi, které počítají s třináctými platy pro své zaměstnance. V nezisku je situace jiná a jakoukoliv korunu pro zaměstnance navíc musíte třikrát obrátit v ruce. Donátorům nebo sponzorům nevysvětlíte, že byste rádi dali zaměstnancům odměnu před Vánocemi nebo je pozvali na pěkný koncert, takže tuto prosbu zpravidla odmítnou.
Život 90 dlouhodobě pracuje s dobrovolníky. Co je momentálně jejich nejdůležitější činností? Hlásí se vzhledem ke krizi více lidí než dříve?
Koronavirová krize zdvihla velikou vlnu solidarity. Dosud se přišlo registrovat přes tři a půl tisíce dobrovolníků, kteří nosí nákupy, vyzvedávají léky nebo odpovídají na dotazy na lince pomoci. S dobrovolníky pracujeme od samého počátku Života 90. Ten byl ostatně v prvním roce své existence výhradně dobrovolnickou organizací. Jsme přesvědčeni, že pomoci druhému člověku je schopen každý. A proto jsme rádi, když se do dobrovolnické práce zapojují i naši klienti – třeba tím, že napíší pohled pro někoho druhého, kdo je sám.
I mimo současnou krizi zajišťují dobrovolníci řadu našich činností – někteří z nich vedou kurzy pro seniory, jiní chodí na odlehčovací centrum se seniory třeba na procházky nebo na výlety, další se zaměřují na návštěvy, takže chodí osamělé seniory navštěvovat domů… Výbornou zkušenost máme i s firemními dobrovolníky, takže jsme vyklízeli nebo malovali se zaměstnanci České spořitelny, tradičně několikrát za rok se potkáváme se zaměstnanci jejich Penzijní společnosti, můžeme se spolehnout na podporu pracovníků JTI a jiných.
Mají vaši dobrovolníci a pracovníci k dispozici ochranné pomůcky?
Ano, mají k dispozici stejné pomůcky jako zaměstnanci, takže mají roušky, rukavice, dezinfekce a teď už i respirátory či ochranné štíty.
Spolupracujete v této situaci se státem, případně s hlavním městem Prahou? Pokud ano, v čem?
Ano, spolupracujeme velmi úzce s Magistrátem hl. m. Prahy, který zareagoval na vzniklou krizi velmi rychle a dobře, takže pro naši první linku pomoci zřídil bezplatné číslo 800 160 166 a dal nám k dispozici prostory, kde jsme mohli zřídit dočasný dispečink. Do organizace a propojování dobrovolníků přizval Český červený kříž, který úžasně a profesionálně spolupracuje. „Naši“ dobrovolníci dnes nepomáhají jen seniorům, ale také lidem bez domova ve stanových městečkách nebo rodinám s dětmi s postižením.
Tohle je krásné na práci v nezisku – že je velmi flexibilní a vstupuje do problémů, které státní systém nezvládá řešit dobře, nebo je neřeší vůbec. A spolupracujete s těmi, kterým to dává smysl.