Rusko drží smutek. A zuří. Jeho atleti nepojedou na olympijské hry v Riu. Kvůli skandální dopingové aféře, do níž jsou zapleteny i ruské vládní úřady, neunikli kolektivnímu trestu. Přes šedesát sportovců neuspělo ani v odvolání. A má být ještě hůř, jelikož Mezinárodní olympijský výbor chce jednat o vyloučení kompletní ruské výpravy. Důvodem jsou praktiky ruského ministerstva sportu, které prý pět let kryje sportovní doping a ruku v ruce s tajnou službou dokonce zaměňovalo kontrolní vzorky.

Že celá aféra zůstává věrná tradicím a letitým pořádkům v zemích pod rudou září, je nasnadě. Státem řízený doping nebyl nic nevídaného ani u nás nebo v sousední NDR, o SSSR nemluvě. Sportovní bafuňáři propracovali pod kuratelou komunistické strany odporný systém dopingové péče, do něhož bylo zařazeno deset sportovních odvětví. Kdo by si nevzpomněl na extrémy ve vzpírání či atletice, které vzbuzovaly údiv a leckdy i ironické poznámky nad socialistickými golemy něžného pohlaví.

Na rozdíl od československých sportovců se ti východoněmečtí dočkali spravedlivé tečky. Za zdravotní problémy z dopingu, který jim často a pod nátlakem vnutily komunistické sekretariáty v NDR mezi lety 1965 až 1989, teď díky spolkové vládě Angely Merkelové obdrží odškodnění.

Kancléřka zamířila rovnou k jádru věci, užívání stimulujících prostředků pro dosažení extra výkonů podle ní odporuje nejen sportovnímu duchu a je oprávněně považováno za podvod, ale především poškozuje zdraví. Nevytváří navíc žádnou další energii, jen potlačuje únavu a sahá až na dno lidských sil. Politrukům sportu to bylo fuk. Žádná oběť pro vítězství nad „zápaďáky“ jim tenkrát nebyla dost dobrá.

Aktuální výrok tyčkařky Jeleny Isinbajevové, podle níž se všichni báli ruské síly, a proto teď pohřbili ruskou atletiku, budí trpký úsměv na rtech. Nejedná se tu ani o princip kolektivní viny, kterou mají ruští sportovci za nespravedlnost. „Není to o trestání některých sportovců za činy druhých. Je to o Ruské federaci, která nedokáže dodržovat světový antidopingový kodex,“ vysvětluje ke skandálu ředitel antidopingové komise Craig Reedie. Za stejné chování by byly bezesporu postiženy i jiné země. Politika tu nehraje prim, jak teď světu alibisticky tvrdí Moskva. Fair play ale ano. Stačí přitom jen málo, třeba zalistovat v Biblické Knize Přísloví. „Pýcha předchází pád,“ dočetli by se z ní konečně i v Rusku.

Autor je římskokatolický kněz.