Báječné česko-čínské vztahy berou zasvé snad rychleji, než se hladová panda stihne zakousnout do šťavnatého bambusu. Vypadá to, že „nepotopitelná letadlová loď“ pro čínské zájmy v Evropě, jak nazval Českou republiku servilně prezident Miloš Zeman, dostala zásah pod čáru ponoru.
Poslední ranou byl návrh vedení hlavního města vyjmout z partnerské smlouvy s Pekingem klauzuli o tom, že Praha uznává politiku jedné Číny.
Peking o ničem takovém nechtěl ani slyšet (ostatně politika jedné Číny je i součástí české zahraniční politiky), v reakci začal rušit vystoupení hudebních souborů z hlavního města; včetně Pražákova kvarteta pouze pojmenovaného po zakladateli Josefu Pražákovi.
Čínský velvyslanec pak musel na kobereček k ministru kultury Lubomíru Zaorálkovi, který setkání poněkud nediplomaticky ukončil tak, že práskl dveřmi s tím, že řeči pana velvyslance už nemohl dále snášet.
Spor se vyšponoval až do fáze, kdy partnerskou smlouvu s Prahou vypověděl Peking a velvyslanec Čang Ťien-min pohrozil, že „Praha pocítí újmu svých vlastních zájmů“.
Tvrdík do manažerské rakve
Číňané prý plánují některé nedávno halasně otevřené přímé lety do Prahy přesměrovat raději do Chorvatska. Pokud to bude znamenat, že dorazí méně čínských turistů, Praha (a Český Krumlov) si možná spíše oddechne. Z přílivu turistů stejně do značné míry těžily opět čínské firmy.
V rámci odvety má být prý ovšem zastaveno financování fotbalové Slavie Praha. Tak aspoň pravil ve věcech čínských obvykle dobře nabrífovaný český prezident.
„Slavia byla nejúspěšnější čínská investice v republice. Bohužel jedna z mála úspěšných, čehož lituji. O to více jsem ale obdivoval vzestup klubu a jeho úspěchy,“ řekl Zeman ve své talkshow u Jaromíra Soukupa v televizi patřící téměř z poloviny Číňanům.
Ano, čínským investicím se tu vedlo asi stejně bídně jako Spartě v lize. Spíše ještě hůře. Vzývaná CEFC se ukázala býti prázdnou skořápkou jedoucí na dluh, který nedokázala splácet. Skutečné investice se nekonaly.
Pokud Čína skutečně stopne podporu Slavie (a při pohledu na odchod čínských sponzorů z americké NBA je o důvod víc s tím počítat), bude to i poslední hřebík do rakve neslavného pročínského manažerského působení Jaroslava Tvrdíka.
Fiasko CEFC, zmizení Zemanova čínského poradce Jie Ťien-minga v Číně, skandál s vyhnáním zástupce Tchaj-wanu z recepce na českém Ministerstvu průmyslu, kauza Huawei, lživá interpretace toho, že se premiér Andrej Babiš na schůzce s čínským velvyslancem za varování NÚKIB Číně omluvil, zrušené Česko-čínské investiční fórum, uzavření Institutu Nové hedvábné stezky… To jsou kameny v mozaice rychle chřadnoucí vztahů.
Stačila pak jedna nechtěná věta ve smlouvě mezi Prahou a Pekingem a upachtěně sestavený česko-čínský domek se rozsypal.
Obavy v Home Creditu?
Do výčtu toho, co se nepovedlo, patří i zcela komunikačně i obsahově nezvládnutá smlouva o spolupráci mezi Univerzitou Karlovou a Home Creditem, z níž po široké kritice rychle sešlo. Roli v odporu veřejnosti hrály i obavy z toho, že by soukromá firma mohla chtít tímto způsobem omezit kritiku ze strany sinologů sdružených v projektu Sinopsis.
Když Evropskou třídu v Praze před třemi lety lemovaly čínské vlajky a prezident Miloš Zeman vítal čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a sázel s ním strom přátelství, vypadalo to, že to bude s Čínou na věčné časy a nikdy jinak. Stačily tři roky a jeden pirát a vše je úplně jinak.
S ohledem na to, že sem Číňané nic nepřinesli, Česko jako takové mnoho ztratit nemůže (ostatně i český export do Belgie je dvakrát vyšší než do celé Číny). Tedy s výjimkou fandů Slavie. A dost pravděpodobně s výjimkou firmy PPF, respektive Home Credit, které s ohledem na obor svého podnikání v Číně nezbytně potřebují politickou podporu, českou i čínskou.
Naštvaný Peking, to znamená pro Home Credit v tvrdě regulovaném odvětví nebankovních půjček v Číně (která je pro firmu klíčovým trhem) potenciálně značný problém, bez ohledu na to, že firma má oficiálně své sídlo v Nizozemí.
