Poté, co sociálními sítěmi i médii proběhla skandální fotografie naší „vrchnosti“ usazené v Lánech u plného stolu a nepokrytě se vysmívající předpisům, které pro všechny ostatní vyhlašuje a jejichž porušení trestá, běžela v České televizi na liště zpráva: „Prezident Zeman a ministr vnitra Hamáček podpořili opatření proti koronaviru.“ V souvislosti se zmíněným snímkem to působí jako výsměch. Jako by se nám prostě chechtali do očí. Do vůně dezinfekce zavanul nevábný odér komunistického blbákova, kdy se podobné proklamace musely překládat jako pravý opak a nikdo je nebral vážně. A už je to tu zase.

Někdo by možná na první letmý pohled na obrazovku mohl číst „porušili“ a bezbřehý optimista by si tak dokonce mohl na pár vteřin pomyslet, že je to snad již pojmenováno pravým jménem a že se věc řeší. Ale ne. Bohužel. Pravidla stále platí jen pro někoho. Pro nás. Pro ty dole. Ti nahoře, kteří je vymýšlejí, se nám nepokrytě pošklebují a ještě se u toho fotí. Jen koukejte, co my můžem!

Dělají z nás poslušné stádo, které má tupě spolykat všechno, co se mu předloží, mlčet, nekritizovat, nebouřit se. To už tu bylo. Tuhle ohavnou pachuť z dob socialismu, kdy jsme všichni dobře věděli, že cokoli vládnoucí papaláši vypustí, je lež, překroucenina, žvást a zpupná drzost, si mnozí z nás ještě vybaví. Bylo nám z toho zle nebo jsme si z toho dělali srandu. A to je teď zpátky. Chutná to ovšem stejně odpudivě.

Papalášismu nedotknutelných odpovídají i reakce účastníků. Prezidentův mluvčí Ovčáček, který fotku pořídil a umístil na sociální sítě, byl jako obvykle drzý. Na dotaz médií rádoby vtipně plácal, že jíst se musí. Uzavřel oznámením, že dál už na nic odpovídat nebude. Tedy že nebude plnit své pracovní povinnosti mluvčího, za což je (z peněz nás všech) placen. Podobnou nadutou aroganci – rovněž nepřekvapivě – předvedl Zemanův kancléř „užnavěkybezprověrky“ Mynář, budovatel černých staveb, jehož dotace aktuálně prošetřuje policie. Na dotaz Respektu, jak vyřešili jídlo současně s rouškou, odpověděl: „Správně.“ A dál nereagoval.

Ve stavu nouze vyhlášeném vládou kvůli řádění čínského viru by se každý hospodský, kterého by snad napadlo ve svém podniku podávat jídlo a ke stolu posadit loket na loket víc než deset lidí, prohnul pod pokutou ve výši až tří milionů korun. Účastníci by taky skončili o pár tisíc korun lehčí. Předpisy jsou předpisy, nouzový stav není sranda. Však proto taky policie svědomitě rozhání skupinky u okýnek s pivem, hlídá, jestli tři lidi pohromadě jsou rodina, z laviček vyhání i babičky s berlemi, kontroluje, jestli nosíme roušky na procházce širými lány a nepřibližujeme se k sobě na méně než dva metry. Premiér Babiš by to chtěl nařídit dokonce i dětem ve třídě. Na chudý lid, jak se říká, musí být přísnost.

A do toho všeho ministr vnitra a šéf krizového štábu Jan Hamáček, který chce, aby policisti mohli za uvedená provinění občanům sázet pokuty na místě, vesele zasedne k plnému stolu s prezidentem a vrchností nad oním lidem panující. Vysvětlovat nikomu nic nebudou. Proč taky. Oni přece můžou. Můžou všechno, a vy, chudobo, držte ústa. Jen policejní prezident Švejdar druhý den utrousil něco o tom, že fotka „nepůsobí nejšťastněji“, a ministryně spravedlnosti Benešová vyvolala směs posměchu a rozhořčení nejapnými řečmi o podstrkování sýru pod gumičku.

Jako by se nám tu nad krajinou zase vznášel puch časů totalitních. Smrad aparátčické zpupnosti, prolhanosti a arogance. Cítíme ho, přestože máme nosy zakryté povinnou rouškou. Záleží jen na nás, nakolik ho tu necháme rozlézt a jak moc budeme ochotni ho nabírat do plic. Nebo jestli ho rázně vyvětráme.

Autorka je řadovou členkou TOP 09.