Demonstrace komunistů FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
NÁZOR / Zatímco někteří lidé mají jakýsi pocit viny, že se nedostatečně vciťují do odpůrců demokracie a fanoušků putinovského Ruska, z druhé strany to na nějaké přílišné vciťování nevypadá. Na stránkách iportal24.cz, kam se stáhli autoři ze zaniklých komunistických Haló novin, se kromě komunistů objevuje i skvadra pisatelů z takzvané „vlastenecké scény“. Pokud bychom se chtěli připravit na setkání s mimozemskými civilizacemi a obtížnou komunikaci s jinými světy, mohli bychom to trénovat na komentátorech z těchto stránek.
Kromě hvězd, jako je veterán z dob Rudého práva Jaroslav Kojzar, se tu setkáme s názory veličin, jako je nepochopený sjednotitel české levice Jiří Paroubek a noční vlk z SPD Jaroslav Foldyna, a taky se tu objevují i malé hvězdičky, které ale důrazností názorů nijak nezaostávají.
„Ekonomiku zase postavíte na obě nohy, když ji znárodníte a svinským krokem odsud vyženete spekulativní zahraniční kapitál,“ píše jakýsi Jan Čech. „Kladu důraz na adjektivum ‚spekulativní‘, protože takového je u nás v polistopadové době většina (proto jsme vykradení)… Tohle všechno se v jisté časové etapě dá zvládnout,“ píše dále 9. února na iportal24.cz.
Skoro by se zdálo, že světlé zítřky, které pominuly, než po čtyřiceti letech stačily vůbec nastat, mají ještě šanci. Autor ale hned všechny staříky a stařenky, co už mysleli, že celý život snad věřili bludu a že se to nakonec přece jen povede, vyvede z omylu. Jsou tu překážky. Jak záhy pochopíme, hlavní překážka by se dala nazvat „lidi“.
„Horší je to ale s myšlením polistopadových lidí. Tady se nedá dělat vůbec nic. Lidé, kteří prošli polistopadovým systémem vzdělávání (školstvím) a jsou v bezpočtu dávkách infikováni (otráveni) demokratickými procesy, ti jsou, žel, nereformovatelní, neobnovitelní, nenapravitelní. Jsou beznadějní,“ dělí se o svou tíseň Jan Čech.
Pan, nebo soudruh, by je i rád poučil, jenže lidé postižení školstvím po roce 1989 nebudou jeho myšlenkám přístupní.
„Chci tím sdělit tolik, že mě už nebaví psát. Pro ty, kteří vědí, jsou mé komentáře zbytečné, neboť jim nic převratně nového nepřinesou, a pro ty, které jsem právě popsal, jsou ony komentáře zbytečné rovněž, poněvadž oni si před nimi a přede mnou odplivnou. Já bych s nimi diskutoval, jenže oni jsou v tom bludu už natolik zajatí, že jakoukoli diskusi nejenže odmítají, oni ji vůbec nepřipouštějí,“ líčí své pocity, které by se snad mohly přirovnat k dojmu faráře, který chce něco vysvětlovat na schůzi místní buňky KSČM.
Nechtěnou pointou je, že na konci cituje kapitalistického magnáta Henryho Forda. „Myšlení je nejtěžší práce, jaká existuje. To je pravděpodobně důvod, proč tak málo lidí myslí,“ pravil zakladatel pásové výroby automobilů. Nejde ani tak o to, že Ford byl velkokapitalista, to dneska nevadí ani soudruhům, když obdivují asociální kapitalistickou Čínu a našli pochopení pro miliardářského oligarchu Andreje Babiše. Ford se ovšem věnoval myšlení tak, že se domyslel až k fanatickému antisemitismu a vydal podvrh carské tajné služby Protokoly sionských mudrců. Antisemitismus, maskovaný jako antisionismus, v komunistických státech ale dost kvetl, tak to třeba tak nevadí.
Hrůzami demokracie stíhaný Jan Čech má dojem, že „nereformovatelní lidé si totiž myslí, že myslí“, jenže podle něj nemyslí a „jen papouškují systematicky očkované proklamace, které za výsledek vlastního myšlení pouze vydávají“. Je to o to horší, že „si toho nejsou vědomi“, a proto „se jejich vědomí nachází v bezvědomí, byvše napojeno na podpůrné myslící přístroje – na média, školní výuku, vládnoucí establishment – na společenské prostředí obecně“, končí pisatel svou komunistickou psychoanalýzu společnosti.
To je ale krásné neštěstí, jak se dnes říká.
My, co jsme ještě postiženi náboženskými předsudky, se v sobě s jistou silou vůle pokoušíme vzbudit pocit lítosti. Přece jenom bychom nějaká slova útěchy najít mohli. Můžeme připomenout, že tu máme celou řadu bývalých soudruhů, kteří sice navenek utekli z oddílů zformovaných pod rudým praporem, ale ve skutečnosti si stále uchovávají leninského ducha a tvůrčím způsobem přistoupili k akumulaci kapitálu. Při tom dělají, co mohou, aby narušili fungování západní nepokrokové buržoazní demokracie a zachránili co nejvíce hodnot z dob, kdy ještě byli členy svazu mládeže a mladými komunisty.
Je pravda, že teď už jsou poněkud v letech, ale to je výhoda. Zhoubné procesy demokratického školství se na nich nemohly projevit a jsou právě v tom vhodném zralém věku, aby se mohli chopit řízení státu a zachránit, co se dá. Stačí se trochu snažit a opřít se o zdravé síly v Moskvě, Pekingu a Severní Koreji, a společenské změny mohou přijít. Bude to náročné, ale dlouhý pochod institucemi se po desítkách let může konečně vyplatit. Stačí jen pár procent hlasů a pak nastane nová ekonomická politika a taková svoboda slova, že bude Lenin v mauzoleu na své nástpce hrdý.
