Ruská vojska se během ukrajinské protiofenzivy uchýlila ke změně taktiky. Vyplývá to z vyjádření bezpečnostních expertů, ukrajinských představitelů a vojenských odborníků pro americký deník The New York Times. Nová taktika spočívá v tom, že se ruské jednotky stáhnou do druhé linie pozic, čímž povzbudí ukrajinské jednotky k postupu, a pak udeří zpět. Známky takzvané pružné obrany na jihu Ukrajiny zaznamenal už dříve americký Institut pro studium války.

„Jednou z neobvykle skličujících překážek pro ukrajinské jednotky je taktika, kterou začaly používat ruské síly – ustupování a následný úder,“ cituje deník The New York Times jednoho z bezpečnostních expertů. Ruští velitelé se prý namísto toho, aby za každou cenu drželi linii zákopů tváří v tvář ukrajinskému útoku, rozhodli používat dlouhodobou vojenskou taktiku známou jako pružná obrana.

Dále čtěte

„Operace osvobození Krymu pokračuje.“ Speciální jednotky se opět vylodily na okupovaném poloostrově

Ukrajinské speciální jednotky se opět vylodily na území nelegálně okupovaného poloostrova Krym. Na komunikační platformě…

Ta spočívá v tom, že se ruské jednotky při ukrajinském útoku stáhnou do druhé linie. Tím povzbudí ukrajinské jednotky k postupu, a udeří, když jsou protivníkovy síly zranitelné – buď při přesunu přes otevřený terén, nebo když dorazí k nedávno opuštěným ruským pozicím.

Takzvaná pružná obrana není ve vojenské strategii žádnou novinkou. Jako jeden z prvních příkladů jejího použití se udává bitva u Kann, jedna z nejvýznamnějších bitev druhé punské války, v roce 216 před naším letopočtem. Tehdy kartaginské vojsko vedené Hannibalem Barkou použilo tento manévr, aby obklíčilo a zničilo osm římských legií. Někteří historikové ale využití taktiky zpochybňují.

Nejlepším moderním využitím taktiky pružné obrany je potom bitva u Kurska během druhé světové války. Během ní Rudá armáda záměrně vtáhla Němce do bitvy v několika dobře připravených obranných liniích, načež zahájila masivní protiútoky po obou stranách. Počáteční německá ofenziva nikdy plně nepronikla do linií Rudé armády. Následná protiofenziva naopak posunula frontovou linii o stovky kilometrů na západ.

Dále čtěte

Jaderný výbuch nad Sibiří. Ruská propagandistka tvrdí, že nic takového nenavrhla, archiv ji usvědčuje ze lži

NÁZOR / Jedna z nejhorších a nejhlasitějších ruských propagandistek, Margarita Simonjanová, se cítí dotčena, že si někdo dovolil kritizovat její prohlášení…

Cílem pružné obrany je zabránění nepřátelským jednotkám, aby se v nově získaných pozicích skutečně uchytily. Podle ukrajinských představitelů a vojenských expertů, jak dodává The New York Times, je používání této taktiky jen jedním z několika faktorů, které brání ukrajinské ofenzivě v postupu. Kromě pružné obrany postup zpomalují i minová pole, zákopy, tankové zátarasy a neochota spojenců z NATO poskytnout Ukrajině moderní stíhačky.

Známky taktiky pružné obrany už dříve zaznamenal na jihu Ukrajiny americký Institut pro studium války (ISW). Situace jižně od obce Robotyne je proměnlivá, neboť některá takticky významná polní opevnění několikrát změnila majitele, psal ISW na začátku října. Geolokační záběry zveřejněné 30. září podle analytiků ukázaly, že ukrajinské síly zasahují ruské jednotky, které se snaží proniknout do systému zákopů asi jeden kilometr jihozápadně od Robotyne poblíž silnice směřující na Tokmak vzdálený asi 25 kilometrů. Záběry zveřejněné v polovině září ale ukázaly, že ukrajinské síly již dříve obsadily segmenty tohoto zákopu. Proto se zdá, že o něj přišly v důsledku ruských protiútoků v druhé polovině září.