Čím se liší moskevský patriarcha Kirill od běžného putinovského agitátora? V podstatě ničím, jen nezvyklým oblečením a vnějškově trochu jiným jazykem. Jinak je to stejný hlasatel zločinů jako všichni ostatní. Vzhledem ke své oficiální funkci je ale vlastně ještě ohavnější postavička, což je slušný výkon.
Na serveru Pravoslavie.ru se dočteme, co tenhle člověk zase prováděl.
„Dne 9. dubna 2023, na svátek Vjezdu Páně do Jeruzaléma, se na závěr bohoslužby v moskevském chrámu Krista Spasitele konala hostina, na níž k účastníkům promluvil Jeho Svatost patriarcha moskevský a celé Rusi Kirill,“ dočteme se tam.
Když všichni papali, Jeho Svatost patriarcha jim příjemné chvíle vylepšil myšlenkami.
„Okamžik pravdy se blíží a pravděpodobně již nastal, protože vše zapadlo na své místo – masky byly strženy, falešná diplomacie éry détente je pryč. Protože jejich úkolem bylo zmocnit se nás holýma rukama, bez války, oklamat nás, vtáhnout nás do jejich světa, vštípit nám jejich hodnoty. Ale náš lid a naše vedení pochopily, že tyto hodnoty jsou v rozporu s našimi hodnotami, protože Svatá Rus, díky Bohu, zachovává křesťanské hodnoty, které byly zahrnuty do systému národních hodnot,“ vykládal Kirill, občanským jménem Vladimir Michajlovič Gunďajev.
Výrazy jako „náš lid a naše vedení“ nemusíme ani komentovat, je jasné, že by se hodily do doby, kdy v SSSR začal tento hodnostář dělat kariéru. Podezření, že byl agentem KGB s krycím jménem Michajlov, a proto také mohl cestovat na Západ, kde dokonce ve Švýcarsku v 70. letech (značně luxusně) žil, se objevují od počátku 70. let.
V jeho velikonoční řeči z něj padaly skutečné klenoty.
„Když se ukázalo, že nic společného nemáme, vše vedlo k vojenské konfrontaci. A my musíme mít na paměti, že náš současný boj není bojem proti krvi a tělu, ale proti vládcům temnot tohoto věku, proti zlým duchům pod nebem. Říkám to směle a s plnou důvěrou, že Rusko je na straně světla. A lze to snadno dokázat, protože Rusko neusiluje o zbohatnutí, nesnaží se dobýt jiné země ani se nesnaží nikoho dostat pod svou kontrolu. Rusko se prostě snaží zachovat svou identitu, svou víru, svůj hodnotový systém.“
A ještě: „Není to poprvé, co se Rusko dostalo do takové konfrontace, a je velmi důležité, že nás nevede touha po moci, natož po světové moci, ani touha po snadné kořisti. S touto konfrontací nespojujeme nic materiálního a v tom je důkaz správnosti našeho postoje. Stojíme za svou vírou, za svým morálním systémem hodnot. Nechceme, aby existovali rodiče číslo 1 a číslo 2. Nechceme, aby se ztratily rozdíly mezi pohlavími. Nechceme, aby se zhýralost stala normou života.“
Pak ještě něco vykládá, jak se musí zapojit také církev: „Dnes musíme zmobilizovat všechny své síly, ne pro parádu, ale protože na naší práci a modlitbách závisí budoucnost naší země… Chci říci ještě jednou: nebojujeme proti tělu a krvi, ale proti světovládcům tohoto světa, proti zlým duchům pod nebem. A tito duchové neustupují, nevzdávají se, bojují. Měli bychom tedy vždy nezištně sloužit, odvážně hlásat Boží slovo, vzdělávat naši mládež a všechny naše lidi, neměli bychom se bát navštěvovat světské skupiny, které nejsou nijak spojeny s církví, ale které tolik potřebují Boží slovo. To platí i pro naše ozbrojené síly, pro celý bezpečnostní blok, který je dnes církvi otevřenější než mnohé jiné segmenty naší společnosti.“
„Corruptio optimi pessima“, zní klasický výrok. Nejhorší je zkazit to nejlepší. Vladimir Michajlovič Gunďajev s krycími jmény Michajlov a Kirill přesně tohle dělá. Přepadení sousední země, vraždění a mučení lidí, vypalování měst, bezostyšné lhaní – to jsou zřejmě ty tradiční křesťanské hodnoty, za které ruská armáda bojuje. Ve spojení s wagnerovci, kteří jsou sesbíráni z těžkých kriminálníků a kteří jsou schopni někoho umlátit kladivem a natáčet si to. Křesťanské vojsko se skládá také z čečenských muslimů diktátora Kadyrova a buddhistů z dálněvýchodních republik, které k boji povzbuzují místní „vlastenečtí“ šamani.
V čem spočívá přednost Ruska s jeho předčasnými úmrtími mužů kvůli alkoholismu, vysokou rozvodovostí, množstvím „tradičních rodin“ sestávajících z osamělé matky a babičky, také na dekadentním Západě nechápeme. Přijde nám lepší mít dva rodiče, a je jedno, jak se číslují, než mít rodiče jednoho, navíc v rámci běžné sovětsko-ruské praxe druhým a pak nepřítomným rodičem zmláceného, opuštěného a zchudlého. To ovšem nikdo nesmí říct nahlas, a když se nějaký duchovní přece jen ozve proti válce, je potrestán.
Rusko páchá pozvolnou sebevraždu, likviduje své vlastní lidi, a protože se jich už nerodí tolik jako za cara, je používání vojáků jako potravy pro kanóny hluboký zásek nejen do duše, ale taky do těla národa. Jizva po mrtvých, zmrzačených a uprchlých do zahraničí se možná nezacelí už nikdy. Patriarcha a další hodnostáři mohou kázat proti eutanázii, ale sami se na jedné masové podílejí. Eutanázie ovšem znamená doslova „dobrá smrt“, a tahle smrt není dobrá v žádném ohledu.
Zažili jsme už různé podivné verze křesťanství, ale tohle už křesťanství není. Je to jen kult smrti. Tak hlavně jestli všem při slovech Putinova služebníčka chutnalo.