Bývalý premiér, pak prezident, pak zase premiér a nakonec jen jakýsi místopředseda Rady bezpečnosti Ruské federace se poslední dny rozepsal na sociální síti Telegram. Co příspěvek, to hláška jako z nějakého politického kabaretu. Je to jeden z nejtrapnějších způsobů, jak trávit politický důchod.

V pátek Medveděv přispěl touto myšlenkou: „Ty, kteří prostě odešli, nebudu morálně hodnotit, protože neznám motivy žádného z nich. Jak se říká, nesuďte, abyste nebyli souzeni. Pokud chtějí, ať se vrátí. Ti, kteří se nevrátí, si zvolili sami. Existuje také kulturní kodex, který je společný téměř pro všechny země. Ve své zemi můžete kritizovat, co chcete, ale pokud jste odjeli do zahraničí, není správné nadávat na svou zemi.“

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM: Strašlivé číslo 86 a reportáž ze Lvova, kde „chce každý bojovat s Rusem“

To „strašlivé“ číslo je 86 a je tak vysoké, že dosáhlo až na titulní stánku nového vydání našeho týdeníku, které…

Pokud jde o návraty, Alexej Navalnyj poté, co se ho ruské tajné služby pokusily otrávit novičokem a musel se léčit v Německu, přijel zpět do Ruska. Zatkli ho hned na letišti. Předtím úřady nechaly odklonit let letadla, aby ho nikdo nemohl vítat. Soud probíhal na policejní stanici, ne v soudní síni. Další následný soud se konal v trestní kolonii. Takzvaný soud byl fraška, která by nestála za řeč, kdyby si někteří zmatení lidé dodnes nemysleli, že v Rusku je právní stát a že se mají třeba brát vážně mezinárodní zatykače vydané na podnět Ruska. Medveděv ať si morálně hodnotí, co chce. Má to stejnou hodnotu jako kvákání žáby v rybníce. V rybníce, odkud soudná bytost uteče, nevrací se tam nebo se připraví vnitřně na nejhorší.

Ten samý den se politický trafikant Medveděv zamyslel nad problematikou stáří a slušnosti: „Čas od času slyšíme naprosto udivující slova, ale my jsme slušně vychovaní lidé a nikdy se nepouštíme do osobností. Nikdo například nemluví o tom, že existují lidé, u nichž se jasně projevují známky stařecké demence nebo kteří jsou již na cestě ke stařecké demenci. Nikdo se nezmiňuje o dědečcích, kteří upadnou na rampě letadla, kteří nemohou najít správný směr, jak se dostat do své kanceláře, a jdou někam do křoví. Nikdo o tom nemluví, protože jsme slušní lidé a snažíme se takové věci si nepřipomínat. Ale je to otázka kultury a výchovy.“

Tak to je od Medveděva hezké, že nerozebírá slábnoucí mentální schopnosti svého souputníka Vladimira Vladimiroviče a jeho paranoiu z lidí a covidu.

V sobotu nabral Dmitrij Anatoljevič novou energii a zabrousil do oblasti geopolitiky: „Cíl jednání s Ukrajinou je jasný – stanovit neutrální status Ukrajiny, její demilitarizaci, odmítnutí používání nacistických ideologických zákonů, které byly v této zemi přijaty. No a celá řada dalších pozic, které Ruská federace považuje za nejdůležitější pro sebe.“

O Medveděvovi se říkalo, že má rád elektronické hračky. Možná si doma (v některé z těch dač, rozuměj paláců, co o nich točil Navalnyj) hrál často počítačové hry. Tam se dá hodně věcí vyřešit kliknutím. Už asi měsíc se zdá, že Rusko sice kliká myší, ale ta není k ničemu připojena. Svou pověst ruská armáda na pláních Ukrajiny už ztratila. Místo „kolos na hliněných nohou“ se teď bude moci říkat „kolos na čínských pneumatikách v ukrajinském bahně“. To není zrovna „pozice“, kdy by Rusko mohlo nějak sebevědomě vykládat, co „považuje za nejdůležitější pro sebe“.

Medveděv to ovšem nejspíš tuší, proto hned sahá k oblíbenému strašidlu: „Rusko je jaderná velmoc, která vlastní nejsilnější zásoby jaderných zbraní a strategický arzenál. To samozřejmě nikoho konkrétně neohrožuje. Poměrně nedávno byl strategický potenciál naší země uveden do zvláštního režimu, aby si všichni uvědomili hrozby, kterým by se vystavily ostatní státy, kdyby se pokusily vojenskými prostředky ovlivnit chod naší země. To snad zchladilo horké hlavy v Polsku a některých dalších satelitních zemích Spojených států amerických. I když se tam stále čas od času rodí hloupé nápady, jako uzavření vzdušného prostoru nad Ukrajinou. Chladnokrevnější analytici z Pentagonu tvrdí, že to nelze, protože by to znamenalo přímý konflikt s naší zemí.“

Dále čtěte

Jak se nezbláznit z nabídky duchovna? O tom je nová kniha Jana Jandourka

Na e-shopu FORUM nyní najdete novou knihu našeho autora, komentátora Jana Jandourka. Jmenuje se Něco je nad námi – a…

Někdejší veličina si ani neuvědomuje, co na sebe a celou kremelskou juntu prozrazuje. V podstatě už nemají jiné argumenty než vyhrožovat zkázou celého světa. Svou zemi tihle šílenci vrhli zase celé roky zpět, do zaostalosti a primitivismu.

Náš přispěvatel z Telegramu samozřejmě vidí, kam se všechno propadá, a musí tedy vzbuzovat naděje: „Doufám, že v současné situaci budou naši kolegové z vlády schopni nalézt řešení, která budou vhodná pro podporu rozvoje domácího průmyslu, včetně výroby letadel, automobilů a velmi důležité oblasti mikroelektroniky a IT technologií. Tyto problémy budeme muset ještě vyřešit. To teď bude těžší, ale na druhou stranu se nemůžeme spolehnout na nikoho jiného. V tomto případě je musíme vyřešit sami.“

Doufat můžete, Dmitriji. Nevyrobíte nic, co by stálo za řeč, jako jste toho nebyli schopni nikdy v minulosti. Vždyť i kosmický program, kdysi výkladní skříň na jinak prázdném a ošuntělém obchodním domě SSSR a Ruska, stagnuje, nemá peníze, utíkají odtamtud odborníci.

Co v takové chvíli zbývá? Ano, nadpřirozeno! Proto se na Telegramu přechází do kázání: „Rusko zaujímá své místo. Toto místo bylo předurčeno dějinami a chcete-li, Bohem. Rusko je Rusko. A Rusko má svou vlastní budoucnost, své vlastní postavení, svou vlastní hrdost, svou vlastní sílu, své vlastní příležitosti a své vlastní problémy. Nejsme tedy vedle nikoho, jsme sami. Jsme velká, velmi důležitá a velmi dobrá země.“

Je to poslední zoufalý čin kuchaře, kterému došly suroviny. Když už nic nemáš, vraz tam Boha. Nebo Dějiny. Nebo Prozřetelnost. Patriarcha Kirill to nějak okouří kadidlem. A co bude pak? No pak to dopadne jako vždycky.