KOMENTÁŘ / Koncem minulého týdne jsem měl možnost opět navštívit Kyjev. Od začátku invaze je to už moje třetí cesta na Ukrajinu a pokaždé mě ohromí to samé – jejich odhodlanost a odvaha, počínaje prezidentem, premiérem, ministry až po vojáky z fronty či vedení tajných služeb. Ti všichni během pár dní, které jsem tam strávil, mluvili stejně. Moc dobře totiž vědí, že jiná alternativa než to, co už přes rok dělají, prostě neexistuje. Navíc pro většinu Ukrajinců neznamená vítězství pouze vytlačení ruského okupanta z jejich území, ale také jeho řádné potrestání, odsouzení viníků, zaplacení škod a návrat ukradených dětí. Jsem přesvědčen, že s naší pomocí a dalšími novými zbraněmi takovou Ukrajinu Putin nikdy porazit nemůže, a ví to moc dobře i on sám. 

Ty tři noci v Kyjevě mě utvrdily také v tom, že teď opravdu není namístě snažit se udržet kvalitní diplomacii s Ruskem, zvlášť když oni o ni zatím ani nestojí. Kam se ale musí napnout naše diplomatické úsilí ve spolupráci s našimi partnery, je svět mimo naši západní „bublinu“. Máme země, které mají k nám nebo k našim spojencům blízko, nebo minimálně mít mohou, a na ty se teď musíme zaměřit. Podle nedávného průzkumu EIU sice tábor podporující otevřeně Ukrajinu disponuje 60 % světového HDP, ale ve světě jsou země doposud zastávající neutrální postoj a ty dohromady tvoří 30 % světové populace, které rozhodně nejsou zanedbatelné. Tahle válka je totiž o celém svobodném světě a ten má teď budoucnost Ukrajiny, respektive i celé Evropy ve svých rukou.

Velmi často se ptáme, co s Ukrajinou, ale už si moc neklademe momentálně strategickou otázku a tou je, co s Ruskem. A pokud už si tu otázku položíme, tak pouze v zajetí strachu, ve smyslu, co tomu řekne Rusko. Přitom je to právě Rusko, které ohrožuje mezinárodní bezpečnost, ohrožovalo ji i bez Ukrajiny a zůstane hrozbou i po jejím vítězství. Dokud se to stále budeme bát otevřeně pojmenovat pravým jménem, budeme bláhově žít v představě, že vítězstvím Ukrajiny to všechno skončí. 

Evropa to sice nerada slyší, ale sama začala mít skvělé myšlenky a vztah mezi sebou uvnitř Evropy až potom, co skončily její poslední imperiální války. Rusko musí teď prohrát, hrozbou ale přestane být, jen pokud nebude mít nadále imperiální choutky.

Rusko a jeho podporovatelé se nás již dlouhou dobu snaží všechny přesvědčit, že na ničem už nezáleží. Na hranicích, mezinárodním právu, životech, hodnotách. Tahle válka nám ale jasně ukazuje, jak se mýlí, jak na tom všem opravdu moc záleží a jak je to pro další existenci světa důležité. A proto jediné možné vítězství Ukrajiny musí být vítězství vojenské. Proč? Protože v jiném případě budeme mít Putina za hradbami, v lepším případě budeme mít v Evropě nějaký kompromis odsouzený k zániku již při jeho vyslovení či zamrzlý konflikt, který bude Putinovou výhrou, a budeme opět žít dočasně v iluzi, že to skončilo. Navíc, a to je možná mnohem důležitější, se tím povzbudí všichni ostatní diktátoři a ti, co dnes v okupovaných zemích bojují či usilují o nějakou změnu, nakonec také ztratí naději.

Autor je poslanec TOP 09