Italský ministr vnitra, vicepremiér a šéf strany Liga Matteo Salvini byl obviněn z toho, že přijímá pokyny z Moskvy, jak by se Italové měli chovat. Co se stalo? Na žádost Kremlu byla zakázána stávka v ruské ropné rafinérii v Itálii. (Píše o tom například list The Times.)
Místní zástupce italského ministerstva vnitra uvedl, že v rafinérii Lukoil na Sicílii je třeba zachovat „veřejný pořádek“. Při soudní výzvě odborové organizace CGIL proti rozhodnutí se vynořil dopis, který Salvinimu napsal ruský velvyslanec v Itálii. V něm byl Salvini požádán, aby protesty zastavil, protože by poškozovaly pověst Lukoilu a stály by „pár milionů eur“.
„Rusko se vždy snaží udržovat co nejlepší podmínky pro italské firmy pracující v Rusku,“ poznamenal poněkud vyděračským tónem velvyslanec Sergej Razov.
Roberto Alosi, úředník odborů CGIL, řekl: „Byli jsme šokováni, když jsme objevili tyto dopisy v soudních dokumentech. Dokazují, že to nemá nic společného s veřejným pořádkem, ale že to byla reakce na silný politický tlak, který na Salviniho vyvíjí ruská vláda.“
Salvini je horlivým zastáncem prezidenta Putina. Sám zveřejňoval fotografie, na kterých má na sobě tričko s V. V. Putinem. Požaduje například ukončení sankcí Evropské unie uvalených kvůli nezákonné anexi ukrajinského Krymu. Salvini také čelí aféře, ve které jde o to, že jeho strana vyjednávala o nezákonném financování z Ruska. Pro mentalitu jeho voličů je příznačné, že toto obvinění, které Salvini odmítá jako „fantazie“, nemají žádný dopad na jeho popularitu.
Stalo se v Itálii, ale to není tak daleko od našich hranic. Jako ukázka ruské mentality to stačí. Kreml má velmi tvůrčí pojetí toho, co je podle něj takzvané „blízké zahraničí“. Má sklon chovat se jako na okupovaném území i tam, kam (zatím) nedojely jeho tanky. Tanky ostatně nejsou potřeba, když je možné použít k prosazení vlivu jiné nástroje, především peníze.
Je potřeba si ještě jednou všimnout toho, co se stalo. Ministerstvo vnitra tvrdí, že stávka je proti veřejnému pořádku. Když se odbory brání, najednou se ukáže, že ministerstvo vnitra to nemá ze své hlavy, ale myšlenka vznikla v Moskvě.
Rusko a Čína tady postupují stejně. Vytvoří nějaké ekonomické vazby a pomocí nich si pak prosazují, co by jim líbilo. Za tím účelem si získají místní vysoce postavené politiky a ti se pak chovají jako prodloužená ruka těchto cizích mocností. Za odměnu se jim pak po konci v politice dostane lukrativních trafik.
Příkladů je dost. Bývalý rakouský kancléř Christian Kern se stal letos členem dozorčí rady společnosti Ruské železnice. Kern je samozřejmě taky odpůrcem sankcí proti Rusku. Wolfgang Schüssel, bývalý rakouský kancléř v letech 2000 až 2007, má místo v dozorčí radě ruského ropného koncernu Lukoil.
V Rusku našel místečko za miliony i bývalý německý spolkový kancléř Gerhard Schröder. Ten je také proti sankcím a o Putinovi soudí, že je „perfektní demokrat“. Nepřekvapuje, že mu Zeman v roce 2017 dal Řád Bílého lva. V Rusku je předsedou dozorčí rady ruské ropné společnosti Rosněfť.
Salviniho označuje za přítele Tomio Okamura a Marine Le Pen, která si půjčovala peníze na kampaň od ruské banky, zase za přítelkyni. Vrána k vráně…
Když se takhle Rusko chová ohledně Německa, Itálie a Rakouska, jak je to asi v našem případě? Naši dva poslední prezidenti jsou klasická ukázka kremelských exponentů. Zeman se tím dokonce ještě v podstatě chlubí, zatímco Klaus to halí do rádoby rozumných výroků, které se ale dají prokouknout během několika vteřin.
Už se stalo oblíbenou mantrou, že někteří lidé rádi vhod i nevhod vykřikují: „No jo, za všechno může Putin.“ Čímž chtějí říci, že Putin nemůže za nic. Ne nemůže za všechno, třeba za počasí moc nemůže. Pokud atmosféru zrovna neovlivňují požáry na Sibiři, které bývalá supervelmoc nějak neumí uhasit, takže kouř sahá až do Mongolska. Může ale za dost podstatných věcí. Je znakem obecného hloupnutí, pokud to někdo nevidí nebo vidět nechce.
