U ukrajinských hranic a na okupovaném Krymu je největší počet ruských vojáků od roku 2014, kdy Moskva celou agresi spustila. Je nemožné s určitostí říci, co přesně Ruská federace tímto postupem sleduje. Někteří analytici tvrdí, že útok je nepravděpodobný, protože Krym se hromadění jednotek nesnaží nijak maskovat. Je samozřejmě možné, že Kreml jen testuje reakci nové americké administrativy. Ať už je ale jeho záměrem jen ukázka síly, nebo skutečně plánuje probíhající konflikt eskalovat, připravil na Ukrajině Putin Bidenovi první velkou zahraničněpolitickou zkoušku. 

Ruské cíle

Během studené války se na Západě a především v USA objevila nová skupiny expertů, kterým se začalo přezdívat kremlologové. Ti se při absenci spolehlivých zpravodajských informací snažili z náznaků vyčíst, co konkrétní kroky sovětského vedení znamenají a jaké jsou jeho cíle. Bohužel ale právě nedostatek dat znamenal, že šlo často víc o hádání než seriózní analýzu.

Podobně je tomu se současným vládcem Kremlu. Jakékoliv analýzy pravděpodobných ruských záměrů musí nezbytně přijmout toto omezení. Je jistě pravda, že ostentativní zbrojení moc nesvědčí pro přípravy skutečné vojenské operace. Na druhou stranu je Rusko natolik vojensky silné, že bez přímé zahraniční intervence Ukrajinu porazí v relativně krátkém čase, i když bude Kyjev na útok připraven. Kreml si tak možná jen ověřuje, zda ona intervence v nějaké podobě přijde.

Zvyšovat cenu

Spojené státy a tím méně EU mají ale pramalou chuť poslat své vojáky bojovat na Ukrajinu. Přiznanou strategií již od roku 2014 je zvýšit natolik cenu, kterou by Putin za agresi proti zatím neobsazené části Ukrajiny musel zaplatit. Ani Washington, ani Brusel nechová naděje, že by se Kyjev tváří v tvář rozhodnému ruskému útoku ubránil.

Nicméně i když má Kreml k dispozici velice pravděpodobně nejsilnější armádu v Evropě, jeho zdroje nejsou nevyčerpatelné a pacifikace a okupace téměř pětačtyřicetimilionové země by byla extrémně náročným soustem. Čím lépe bude ukrajinská armáda vyzbrojena a vycvičena, tím větší cenu by ruský diktátor musel zaplatit.

Krátká válka

Pokud by mělo k vojenské akci ze strany Ruska skutečně dojít, je daleko pravděpodobnější, že by měla jen omezený taktický cíl, který by bylo možné dosáhnout v relativně krátkém čase. Putina na podzim čekají volby do Dumy a poslední, co potřebuje, je krvavý a vleklý konflikt. Zároveň ale nemůže vypadat, že Ukrajinu úplně odepsal.

Potřebuje rychlý úspěch, jako byl ten v roce 2014 na Krymu, třeba obsazení suchozemského koridoru na tento poloostrov. Normální stát by se asi nejprve snažil ekonomicky postavit na nohy již obsazené území, kam slibovaná prosperita stále nedorazila. Jenže normální stát také neobsazuje vojensky území sousedního státu ani tam neposílá dobrovolníky na podporu mafiánských pseudostátů.

Americký nepřítel

Putinovi by se také dozajista hodilo Spojené státy nějak ponížit, ale bude vlastně stačit, když se mu podaří její kroky doma vyložit jako agresi. Mávání vnějším nepřítelem sjednocuje řady skoro stejně dobře jako krátká vítězná válka. Prezident Biden zatím v reakci na ruské posilování na Krymu a u hranic Ukrajiny vyslal do Černého moře dva torpédoborce.

To je krok, který je spíše symbolický, protože námořnictvo USA v Černém moři působí relativně běžně a skutečný vojenský význam v případě ruské agrese, by taková flotila neměla. Rusko se už ohradilo proti zvyšující se aktivitě zemí, které na břehu dotčeného moře neleží, aniž by přímo jmenovalo Ameriku.

Jižní křídlo NATO

Spojené státy spolu se spojenci z NATO svou aktivitu v Černém moři zvýšily už v únoru, a to v reakci na dlouhodobě probíhající militarizaci ze strany Ruska, která se stupňuje právě od okupace Krymu v roce 2014.  Je tedy možné, že ruský tlak na Ukrajinu má částečně i Spojené státy přimět, aby od takového postupu upustily.

Může jít i o varování, aby se NATO nepokoušelo prohlubovat spolupráci s Ukrajinou. Efekt ale může být přesně opačný. Litevský ministr zahraničí mluví o tom, že předloží návrh na to nabídnout Kyjevu akční plán členství, předstupeň přijetí. Ostatní země včetně USA se k tomu ale zatím stavějí spíše rezervovaně.

Následky

Ministr zahraničí USA je momentálně v Bruselu, kde jedná i o situaci na Ukrajině. Rusko varoval před tím, že agrese by měla závažné následky. Konkrétní možnost odvety ale nenastínil. To samo o sobě vadit nemusí, pokud USA nějaký plán mají. Bylo by dobře, aby ho tentokrát podporovali i evropští spojenci.

Barack Obama dlouho váhal s dodávkami smrtících zbraní nejspíš právě kvůli odporu Německa. Washington se hlavně musí vyhnout blamáži a tak musí tentokrát jednat klidně i jednostranně, pokud se mu nepodaří evropské země přesvědčit. Biden bude muset najít složitou rovnováhu mezi přehnanou eskalací a nedostatečnou reakcí.