NÁZOR / Několik let se diskutovalo o tom, jestli v Rusku panuje fašistický režim. Podle přísných definic z různých učebnic nějaká potřebná známka vždycky chyběla. Hlavně tu nebyla vypracovaná ideologie. Během doby před plnou invazí na Ukrajinu a hlavně po ní se to ale změnilo. Fanatický nacionalismus smíchaný se zaostalými představami carského pravoslaví už slaví vítězství. Přinejmenším v oficiální propagandě.
Ideolog Alexandr Dugin, který občas bývá z jakýchsi nejasných důvodů označován za filozofa, není v Rusku tak významný, jak by chtěl. Více si ho všímají na Západě. Jeho představy, kterým se také dá říkat nacionální bolševismus, jsou teď ale v souladu s tím, co zaznívá v ruských médiích a v projevech činitelů.
„Nyní je země ve válce, je to válečné území… Tam, kde končí frontová linie, je to území míru, nebo něco jiného? A co jiného? Území domácí fronty. To je volba, kterou činí naše společnost, naše úřady,“ píše Dugin na Telegramu.
„Očekáváme, že úřady řeknou, že kultura míru skončila a začíná kultura domácí fronty. Ale úřady nám stále něco neříkají, z nějakého důvodu nám úřady nedávají poslední znamení, přikývnutí, že už není kultura míru, ale je tu kultura domácí fronty. Úřady váhají, protože jsou samy závislé na kulturních pracovnících… Nyní je úkolem naplnit historickou dohodu a vstoupit do války tam, kde jsme, a proměnit naši společnost v týlové území. A válečná kultura má jediný cíl – vítězství za každou cenu,“ tvrdí Dugin.
Pak pokračuje tím, že je třeba si vybrat, jestli někdo chce vyjednávat, nebo bude hrdina. Napadá ty, kdo ze země odešli z obav před mobilizací, a ty, co vyčkávají, až válka (tedy „speciální vojenská operace“) skončí. Podle něj ale válka „nikdy neskončí, je to výhra, nebo nic“ a lidé v kultuře „jsou zásadním prvkem tohoto společenského problému“.
Tón takové řeči se velmi podobá takzvané „Sportpalastrede„, tedy projevu, který pronesl v únoru 1943 v Berlíně ministr propagandy nacistického Německa Joseph Goebbels a ve kterém Němce mobilizoval k „totální válce“.
„Věříte spolu s Vůdcem a námi v konečné úplné vítězství německého národa? Jste vy a německý lid ochotni pracovat, pokud to Vůdce nařídí, deset, dvanáct a v případě potřeby čtrnáct hodin denně a obětovat vše pro vítězství? Chcete totální válku? Chcete v případě potřeby válku totálnější a radikálnější než cokoli, co si dnes vůbec dokážeme představit?“ křičel Goebbels před pečlivě vybraným publikem a dožadoval se nadšeného souhlasu.
Nacisté mobilizovali proti světovému židovstvu a bolševismu, putinisté proti „nacismu“ a „Anglosasům“ a „kolektivnímu Západu“. Putin ovšem rozpoutal válku, o které se s národy svého impéria předem neporadil, a dokonce o ní nevěděli ani mnozí činovníci jeho vedení. Tažení se zadrhlo, nějaké jasné výsledky jsou v nedohlednu a Rusko nevzkvétá. Teď je potřeba povolat další vojáky do mlýnku na maso, nemluvit o statisících zmrzačených, utáhnout doma ještě víc šrouby a aspoň probouzet strach, když s nadšením to moc nejde.
Tyhle režimy jsou si velmi podobné a podobné mívají i své konce. Jen to bohužel znamená pro mnoho lidí nenávratnou zkázu.