Bezpečnostní analytik Michal Smetana FOTO: Vladimír Šigut / Univerzita Karlova / se souhlasem
FOTO: Vladimír Šigut / Univerzita Karlova / se souhlasem
Rusko si uvědomuje, že konvenční válku s NATO nemá v žádném případě šanci vyhrát. To si uvědomuje už dlouho, a proto vsadilo na jadernou kartu, komentuje rozmístění ruských jaderných zbraní v Bělorusku Michal Smetana, vědecký pracovník a pedagog v Institutu mezinárodních studií FSV UK a koordinátor Peace Research Center Prague. V rozhovoru pro deník FORUM 24 popisuje, kdy může začít jarní ukrajinská ofenziva, i to, jak by jaderný útok na Ukrajině ovlivnil Českou republiku.
Na konci března prezident Vladimir Putin prohlásil, že Rusko rozmístí v Bělorusku taktické jaderné zbraně. V zemi už je deset letadel, která jsou schopná jaderný náklad nést. Jde jen o hru se strachem, nebo existuje reálná šance, že Rusko sáhne k jejich použití?
Rozhodně to není úplně neočekávatelný krok. Už od změny běloruské ústavy se čekalo, že by něco podobného mohlo ze strany Ruska a Běloruska přijít. Je to snaha o pokračování širší nátlakové strategie k Západu. To znamená nějakým způsobem u západních politiků zvyšovat v tomto konfliktu rizika, která by mohla vést k širší eskalaci a potenciálně až na jadernou úroveň.
Každopádně to rozhodnutí zásadně nezvyšuje riziko, že k využití jaderných zbraní dojde. To, že se Rusko takhle rozhodlo, je sice bezprecedentní v aktuální situaci, je to eskalace, ale zároveň už během studené války Sovětský svaz, Spojené státy i Velká Británie rozmisťovaly své jaderné zbraně na území jiných států. Spojené státy tak činí v Evropě, kde mají rozmístěny jaderné zbraně v pěti státech, dodnes.
To, že se tak Rusko rozhodlo, je bezesporu problematické, je rozhodně správně, že na to západní politici reagují kritikou a že zdůrazňují, že to situaci neprospívá, ale nic to dramaticky nemění na celkovém strategickém obrázku konfliktu.
Může to být i varování pro západní společnost, aby začala tlačit na politiky a ti přestali Ukrajinu podporovat?
Myslím si, že určitě ano. Když si představíme, co se asi aktuálně může honit Vladimiru Putinovi v hlavě a jak si může představovat budoucí vítězství, tak je ta jeho představa asi hodně založená na myšlence, že Západ bude v nějaké fázi unavený, ekonomicky vyčerpaný a že se západní společnosti budou posouvat směrem k tomu, že konflikt trvá příliš dlouho a že je možná čas tlačit Ukrajinu k nějaké formě jednání s Ruskem. To, že je to představa Vladimira Putina, neznamená, že se to promítne do reality.
V tuhle chvíli si Západ uvědomuje, že se Rusko o něco podobného bude snažit, a velmi důrazně se snaží dávat najevo jednotu. Kreml může bezesporu doufat, že podpora veřejnosti se postupem času rozdrolí. Nějaké náznaky už vidíme.
Když se podíváme na Spojené státy, které jsou rozhodně největším poskytovatelem vojenské pomoci Ukrajině, tak vidíme, že podpora myšlenky, že by Spojené státy měly dodávat zbraně ve velkém množství, postupně klesá. Pořád je vysoká, ale ten trend je jasný a zvláště viditelný u některých sociodemografických skupin, jako jsou například voliči republikánů.
Z vojenskostrategického hlediska nedává žádný smysl rozmisťovat jaderné zbraně v Bělorusku, aby pak byly použity na Ukrajině.
Jaderné zbraně budou podle ruského velvyslance v Bělorusku rozmístěny u hranic s NATO. Ukazuje to, že jejich cílem má být Západ, a ne Ukrajina?
Z vojenskostrategického hlediska nedává žádný smysl rozmisťovat jaderné zbraně v Bělorusku, aby pak byly použity na Ukrajině. Rusko disponuje obrovským jaderným arsenálem, ve kterém má plejádu zbraňových systémů, kterými je schopné zasáhnout jakékoliv místo na Ukrajině a v zásadě i jakékoliv místo na světě.
Pokud budou rozmístěny více u hranic se Západem, to znamená u hranic s Polskem nebo s pobaltskými státy, tak vzhledem k tomu, že se jedná o taktické jaderné zbraně, které mají omezený dolet, tak to možné použití, pokud by k němu došlo, je myšleno právě směrem na východní křídlo NATO.
Tahle myšlenka ale aktuálně nedává vojenskostrategický smysl. Je to hlavně politický krok, který jde směrem k Západu a částečně k vlastnímu obyvatelstvu, kdy Putin ukazuje, že v této situaci, kdy se Rusku příliš nedaří a očekává se ukrajinská ofenziva, Kreml pořád něco dělá a jsou vidět nějaké kroky, které může část veřejnosti vnímat jako silové a může s nimi souhlasit.
Víme, v jakém stavu ruské jaderné zbraně jsou? Na začátku války na Ukrajině se totiž ukázalo, že ruská technika není tak kvalitní a tak připravená na válku, jak jsme si dříve mysleli.
Byl bych opatrný extrapolovat z toho, že ruská technika v některých částech nefunguje, to, že se totéž nutně týká jaderných zbraní. Rusko od roku 2000, kdy se stal Vladimir Putin prezidentem, klade čím dál větší důraz na svůj jaderný arsenál. Investuje do něj ve srovnání s jinými státy velké prostředky. Spojené státy v celkovém součtu dávají na jaderné zbraně více, ale Rusko v kontextu svého obranného rozpočtu klade na strategické systémy a jaderné zbraně větší důraz. Uvědomuje si, že konvenční válku s NATO nemá v žádném případě šanci vyhrát. To si uvědomuje už dlouho, a proto vsadilo na jadernou kartu.
Nemáme přesné informace o tom, v jakém stavu jsou, ale máme základní informace o tom, že tam existuje rutinní údržba. Nemáme jinou možnost než předpokládat, že z větší části fungují. Kdyby se zjistilo, že deset procent jaderného arsenálu Ruska nefunguje, tak to pro nás nemůže být velká útěcha, protože se stále bavíme o tisíci jaderných hlavic, jejichž zlomek by stačil ke kompletnímu vyhlazení Evropy.
Strategicky je rozumné předpokládat, že systémy v zásadě fungují. Víme to i z raketových testů, kdy vidíme, že jsou funkční samotné nosiče. Nedává smysl se spoléhat na to, že pokud by se Rusko rozhodlo použít jaderné zbraně, tak přestanou fungovat a nic se nestane.
Je pravda to, co říká ministryně obrany Jana Černochová (ODS), která tvrdí, že použití taktické jaderné zbraně na Ukrajině by občany České republiky neohrozilo?
To je dost problematické prohlášení. Chápu, že se paní ministryně snažila uklidnit veřejnost, což může mít smysl, ale tvrdit, že by se to nikoho nedotklo, je krok příliš daleko. Rozhodně bych něco takového netvrdil.
Je tam obrovské množství možností, jakým způsobem by jaderné zbraně byly použity. Například detonace ve velkých výškách může být lépe funkční na zničení některých cílů, tím se také omezuje riziko jaderného spadu. Pokud by došlo k použití proti nějakému cíli na zemi, tak potenciální radioaktivní spad je mnohem vyšší. Nevíme, kolik zbraní by bylo použito, v jaké části Ukrajiny, a také nevíme, jaká by na to přišla reakce.
To, že by se to nikoho nedotklo, nemůžeme vědět. Je tam kombinace způsobu útoku, rozsahu útoku, cíle, povětrnostních podmínek a tak dále. To může hrát obrovskou roli. Do toho je tam vojenskostrategické hledisko, k jaké úrovni eskalace by to mohlo vést. Byl bych opatrný s velkými prohlášeními, že o tolik nejde.
Vy jste už částečně o reakci Západu mluvil, ale jak ji celkově hodnotíte? Neměly by západní státy bouchnout do stolu a říct: Takhle si vyhrožovat nenecháme. My máme také jaderné zbraně a máme jich víc než Rusko?
Nechci se zastávat režimu Vladimira Putina, ta kritika, která zazněla, je namístě, ale když Západ bouchne do stolu, že udělá to samé, tak už to vlastně udělal. Spojené státy rozmisťují jaderné zbraně úplně stejně, jako to aktuálně plánuje Rusko. Má jaderné zbraně v Itálii, Belgii, Nizozemí, Německu a Turecku. Rusko to dlouhodobě kritizuje, ale je to praktika NATO.
Západ správně kritizuje tento krok Ruska, protože nepřispívá ke stabilitě situace, je to namístě, ale pokud bychom se bavili o tom, co je adekvátní odpověď, tak ji už Spojené státy udělaly. Někteří říkají, že je to ta chvíle, kdy má NATO odpovědět tím, že rozmístí jaderné zbraně v Polsku.
Nevidím ale v tuto chvíli, že by to čemukoliv pomohlo. Ruské rozhodnutí to nezmění, rozhodně to nepomůže obrazu Západu, který se v jaderných otázkách snaží být velice umírněný a nenechat se vtáhnout do vzájemné dynamiky. Zároveň jakákoliv snaha měnit jadernou politiku NATO a rozmisťovat jaderné zbraně v dalších aliančních státech na východě by vadila spoustě států NATO, které si to nepřejí. Ve finále by to narušilo jednotu. Nemáme žádné náznaky, že by aktuální administrativa Spojených států chtěla rozmisťovat jaderné zbraně v dalších státech na východním křídle NATO. Není to její preference a nedokážu si představit, že by to chtěla udělat.
Bývalý americký prezident Bill Clinton lituje, že dotlačil Ukrajinu k tomu, aby se vzdala svých jaderných zbraní. Pokud by je Ukrajina měla, pomohlo by to její snaze odradit Ruskou federaci od tohoto útoku?
Kdyby se zázračným mávnutím proutku v lednu v roce 2022 objevily na území Ukrajiny jaderné zbraně v dostatečném množství, nad kterými by měla operační kontrolu, tak ano, dokážu si představit, že by si Rusko invazi rozmyslelo. Historický vývoj tak tenkrát ale nestál.
Sami lidé z administrativy Billa Clintona, když na toto období vzpomínají, tak nemluví o tom, že si Ukrajina mohla zbraně nechat a nic by se nezměnilo. Co by se změnilo, je to, že by to pro Ukrajinu znamenalo obrovské ekonomické náklady, které tenkrát nebyla schopná utáhnout. To je jeden z těch klíčových prvků. Ukrajina nebyla v první půlce 90. let v situaci, kdy měla nad zbraněmi kompletní kontrolu. Kdyby se rozhodla si je nechat a ostatní státy by s tím souhlasily, tak by byla otázka let, kdy by byla schopna s arsenálem pracovat. Zbyl tam od dob Sovětského svazu a Ukrajina nebyla v situaci, kdy si je mohla legitimně nechat.
Kdyby si je tenkrát nechala, tak by velmi pravděpodobně došlo k vojenskému konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou už tehdy. Minimálně diplomaté z té doby o tom mluví celkem seriózně. Je možné, že by anexe Krymu proběhla už v 90. letech. Nevíme, jak by ten konflikt dopadl, a ta myšlenka, že si jaderné zbraně tenkrát Ukrajina mohla nechat, je postavená na vodě. Je potřeba se vždy podívat na historický kontext a jestli tenkrát měla Ukrajina na výběr.
Od začátku roku se mluví o tom, že se obě strany konfliktu připravují na jarní ofenzivu. Už tato fáze války, ať už ze strany Ruska, nebo Ukrajiny, začala?
Ruská ofenziva se už chýlí ke konci. Začala koncem ledna útokem na Vuhledar a nějakým způsobem se Rusku podařilo získat iniciativu na dalších úsecích fronty. Nicméně nebyla moc úspěšná. Teritoriální zisky jsou marginální a stálo to Rusko obrovské lidské i materiální zdroje.
Ofenziva byla velmi slabá a vidíme, že v dalších týdnech bude dále slábnout. Pravděpodobně neuvidíme z ruské strany nějaký zásadní průlom. Není vyloučeno, že se Rusku podaří dobýt Bachmut, Avdijivku nebo nějakou další lokaci, ale v kontextu toho, jak je to nákladné, to nemůžeme vnímat jako úspěch.
Ukrajinská ofenziva se stále připravuje. Systematicky si Ukrajina připravuje půdu na možný útok. Pravděpodobně v horizontu příštích týdnů uvidíme širší ukrajinskou snahu obnovit ofenzivní operace a získat iniciativu v rámci konfliktu. Těžko říct, jak to bude vypadat. Je dost možné, že nepůjde jen jedním směrem, například směrem na Melitopol nebo na severovýchod do Luhanské oblasti. Je možné, že se povede na více úsecích fronty. Není to ale veřejná informace, takže nevíme, jakou strategii Ukrajina zvolí. To, že se pokusí využít dodávek západní techniky z posledních měsíců, je takřka jisté.
Má Ukrajina dostatek zbraní, munice, složitých systémů na takovou akci?
To je strašně těžké říct. Dodávky byly rozhodně substantivní, ale co se týče munice, tak to určitě nenaplňuje potřeby Ukrajiny v takové míře, v jaké by si asi představovala. To je bohužel klíčová věc. Spotřeba munice, pokud se dáte na ofenzivu a chcete dominovat v konfliktu proti ruské armádě, je obrovská. Myslím, že Ukrajina by chtěla, aby těch zdrojů měla v danou chvíli více.
Dodávky ale byly substantivní. Vedle munice se Ukrajině dostalo i dalších dělostřeleckých systémů, obrněných transportérů, bojových vozidel pěchoty a celkově je v pozici, kdy jimi může změnit strategickou mapu konfliktu, jakkoliv nemůžeme očekávat, že se jí podaří tak rychlý posun, jako jsme viděli vloni v září.
