Vratislav Ludvík FOTO: Vratislav Ludvík / se souhlasem
FOTO: Vratislav Ludvík / se souhlasem
ROZHOVOR / Jejich předpovědi se vyplnit nemohly z toho prostého důvodu, že to nebyla pravda, říká bývalý náměstek ministra a poradce v oboru plynárenství Vratislav Ludvík o těch, kteří před zimou strašili, že se neobejdeme bez ruského plynu. Podle něj zkrátka existuje skupina lidí, kteří jsou navázáni na ruské plynárenství. V rozhovoru pro deník FORUM 24 však zároveň varuje, že má Česko před sebou větší problém. Konkrétně zastavení těžby a spotřeby uhlí.
Přežili jsme zimu i bez ruského plynu, přestože nás mnozí varovali, že to nepůjde, protože ruský plyn je pro nás nezbytná surovina. Jak to, že se jejich předpovědi nevyplnily?
Jejich předpovědi se vyplnit nemohly z toho prostého důvodu, že to nebyla pravda. Existuje zkrátka skupina lidí, kteří jsou navázáni na ruské plynárenství, zhusta velice osobní měrou. Vidíme, že v současné době je ruský plyn v Evropě kompletně nahrazen. Jen na Slovensko, do Maďarska a Rakouska jde přes Ukrajinu pouze nějaká zbytková hodnota plynu. Jediný ruský plyn mimo tyto země, který v Evropě reziduálně existuje, je plyn, který byl natlačen do zásobníků v minulém období, a ten byl již z velké části během zimy spotřebován.
A ty zásobníky jsou kde?
Je tady osm našich, z toho šest patří RWE a dva Karlu Komárkovi, respektive Gazpromu a Komárkovi. Ty jsou na jižní Moravě. Plynárenská soustava nejsou pouze zásobníky. Soustava je potrubí a zásobníky. Technologie dodávky plynu spočívá v tom, že musíte mít v tom potrubí stabilní pravidelnou dodávku plynu po celý rok. V momentě, kdy je spotřeba plynu ve státě menší, než je základní dodávka, tak vzniká přebytek. Od jara do podzimu tento přebytek vtláčíte do zásobníku; ten naplníte a přijde podzim a s ním moment, kdy základní dodávka je nižší než rostoucí spotřeba plynu. V této chvíli musíte z těch zásobníků čerpat a toto děláte až do jara dalšího roku. To je cyklus, který se opakuje každý rok. To, co musí stát nebo někdo jiný, především dovozci plynu, zajistit (státu je do toho v podstatě houby), je smluvně sjednat dodávku sedmi či osmi miliard kubíků plynu ročně v rovnoměrné křivce. Potom už ten systém plnění a vyprazdňování zásobníků automaticky funguje jako součást plynárenské soustavy. Není to žádný kanystr v garáži „na potom“.
Má to pro nás nějaký význam, že tu máme zásobníky vlastněné ruskou státní společností?
Otázka je, kdo to od Rusů koupí. Tady existuje zákonná norma, že když si koupíte kapacitu zásobníku a nedáváte tam plyn, tak vám stát, reprezentovaný Energetickým regulačním úřadem, může tu kapacitu sebrat a plnit tam plyn podle svého. Ať už je kapacita zaplacena, nebo ne. Ono to ostatně platí v celé EU jako princip „use it or lose it“. To je reminiscence na roky 2020 a 2021.
To byla doba, kdy ruští plynaři ty zásobníky schválně nenaplnili.
Rusko plánovalo útok na Ukrajinu delší dobu. K tomu, aby ten útok byl jistější a účinnější, tak chtěli zastavit dodávky plynu Ukrajině a zastavit i tranzitní přepravu přes její území. K tomu potřebovali uvést do provozu systém plynovodů Nord Stream I. a Nord Stream II., které měly zajistit dodávky plynu pro Evropu; tak by mohli přerušit ukrajinský koridor plynovodů. Vytvořili situaci, kdy firmy, které byly zčásti či zcela vlastněny Gazpromem – což byl německo-ruský Wintershall a jeden z jeho největších německých zásobníků Rehden nebo Dambořice, v obou případech řádně zaplatily kapacitu, ale žádný plyn tam reálně nedodali. Týkalo se to ještě několika německých zásobníků. Pak vypukl říjen 2021. Nastalo počasí, které ortodoxní přátelé zelené energie dříve zcela kategoricky vylučovali: 14 dní lilo jako z konve, nesvítilo a nefoukal ani vánek. Na to mají Němci připraveny plynové elektrárny, které zelený výpadek pokryjí; jinak OZE zkrátka provozovat nelze. A v té chvíli sklapla nastražená Putinova pastička: elektrikáři zjistili, že nemají plyn, protože zásobníky jsou prázdné. Jen jsem čekal, kdy se Putin ozve, a nečekal jsem dlouho. Putin tenkrát prohlásil cosi v tom smyslu, že plynu je dost, stačí pouze souhlasit s otevřením plynovodu Nord Stream II. podle obvyklých ruských podmínek, a Evropa bude mít plynu, kolik bude chtít. Ale s tím se hrubě přepočítal. Časy se zkrátka mění.
Katastrofa se nestala, mluvilo se o tom, že budou krachovat podniky, že budeme mít nezaměstnanost.
Evropa a vláda dokázaly správně zareagovat. Byla to jediná možná reakce, celá historická zkušenost s Ruskem je v tom, že Rusko se snaží rozeštvat zbytek světa jen z titulu udržení, dnes spíše obnovení své hegemonie. Tady vytváří napětí přes mírové iniciativy; výraz „chcimír“ se mi jako mimořádně výstižný strašně líbí. To v podstatě existovalo už za minulého režimu, Svaz novinářů a Mezinárodní svaz studentstva. Ty byly Ruskem řízeny a placeny. A hlavně úkolovány a ideologicky formovány. Tahle parta, která u nás pořád působí, vytváří vlny polopravd a dezinformací jenom proto, aby vznikla a setrvala blbá nálada. Poslední akce tohoto typu jsou ty zanášející se kotle. Mě překvapilo, kolik lidí se k tomu přihlásilo odborně, jakkoliv mimo jakoukoliv pochybnost museli vědět, že lžou.
Námitka byla, že ruský plyn kotlům neškodil, zatímco ten ze Západu ano.
Informace zní, že to byl norský plyn. Ta informace je zcela vadná, protože norský plyn žádnou síru neobsahuje, navíc tady deset let od roku 1997 do roku 2007 třetina plynu pocházela z Norska. Pak přišli Němci, potřebovali potrubí pro ruský plyn, tak to skončilo. Důležité je, že tady ten plyn fyzicky existoval a nic se nedělo. Za druhé: k zanášení sírou skutečně došlo, a to v západním příhraničí s Bavorskem. Šlo o několik případů v oblasti Rozvadova, kde se vrací plyn z Německa. Je vysoce pravděpodobné, že se tam dostalo malé množství LNG z Francie, které zřejmě obsahovalo více síry, týkalo se to malého území na čtyřech či pěti kotlech. K žádným podobným případům od té doby nedošlo. Není to tedy vada systému a nezpůsobilo to žádné škody na plynových spotřebičích.
Pamatuju katastrofické scénáře od Pavla Tykače, Mirka Topolánka, Karla Havlíčka. Proč to podle vás viděli tak černě?
Příčiny jsou dvě: špatní rádci z oblasti Klubu přátel ruského plynu a přísloví „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Upřímně řečeno, občas si potichu vyji, mám-li tu příležitost poslouchat některé politiky. Dobře rozumím tomu, že politik z podstaty své činnosti nemůže být polyhistorem. Ani bych to od něj nepožadoval. Chápu i ohled na voliče, přesněji jejich budoucí hlasy. Jenomže právě v tomto čase se blíží katastrofa vzniklá jako komplementární vývoj našeho lajdáctví v chrámu ekologie spojeného s taktikou odkládání návštěvy zubaře.
Za pouhých dvanáct let má být zastavena těžba a spotřeba uhlí. Tím dnem ztrácí Česká republika kompletní regulační elektrárenský výkon, část výkonu základního a čtyři miliony klientů teplárenství budou poněkud mrznout. Dvanáct let je doba na prováděcí plány, ne na koncepce a sektorové politiky. Je to evidentní a neodvratné – i když jistě řada uhlařů počítá s tím, že těžbu uhlí budou moci z titulu nouze prodloužit. Důrazně je upozorňuji, že nebudou.
Návrhy penále a pokut za „čoudění do ovzduší“, projednávané dnes Evropskou unií, budou natolik drakonické, že existenčně znemožní další těžbu a spalování uhlí. Za dvanáct let lze nově vybudovat hustší síť paroplynových elektráren, schopných vytvářet výkonovou rezervu OZE, nahradit neekonomické soustavy CZT a spoluvytvářet regulační výkon pro elektrizační soustavu. Než se začnete šklebit kvůli plynu, vzpomeňte našeho podílu při tvorbě taxonomie, kdy zemní plyn byl zařazen mezi zelená paliva, ovšem za podmínky, že nahradí uhlí. A tuto podmínku náhrada uhlí plynem splňuje bezezbytku. A ty zpropadené emise CO2 klesnou tak o osmdesát procent. A to ještě není všechno.
Tématem se bude zabývat příští vydání Týdeníku FÓRUM.
