Po okupaci Československa uvažovali Sověti o vytvoření loutkové kolaborantské dělnicko-rolnické vlády, která by nahradila legitimní vládu vedenou Oldřichem Černíkem. V jejím čele měl stanout všehoschopný stalinista Alois Indra. Záměr však nakonec selhal, protože se pro tento krok nenašel dostatečný počet domácích zrádců, kteří by se na jejím ustanovení podíleli. S podobnou taktikou nyní přicházejí Rusové podruhé, tentokráte na Ukrajině. Nemíní však vyměnit jen vládu, ale chtějí namísto zvoleného Volodymyra Zelenského nainstalovat do prezidentské funkce sesazeného a za vlastizradu odsouzeného Viktora Janukovyče.
V listu Ukrajinská pravda byly publikovány podrobnosti o přemísťování Janukovyčova letadla, které několikrát týdně křižovalo Rusko, aby následně přistálo v Bělorusku. Z Moskvy se vypravilo do Orenburgu, odkud se posléze vrátilo zpět do Moskvy. Následně letělo do Murmansku a odtud do Soči a ze Soči opět do Moskvy (cestu mezi Soči a Moskvou si následně zopakovalo), poté do Petrohradu a s mezipřistáním opět v Moskvě zamířilo nakonec do běloruského Minsku. Zde má podle ukrajinských zpravodajských zdrojů Janukovyč pobývat od 2. března a připravuje se zde na moment, kdy z něj Moskva opět udělá „prezidenta Ukrajiny“.
Kancelář ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v reakci na tato zjištění uvedla, že tyto informace svědčí ze strany Ruska o naprosté neznalosti skutečných nálad na Ukrajině.
Janukovyč byl v mládí opakovaně ve vězení, ale v 90. letech si jej vyhlédl jako vhodnou osobu uhlobaron a majitel fotbalového klubu Šachťar Doněck Rinat Achmetov, který v roce 1997 přesvědčil tehdejšího prezidenta Leonida Kučmu, aby z Janukovyče udělal gubernátora Doněcké oblasti. Podle ukrajinského novináře Volodymyra Jermolenka fungovali oba muži od počátku jako proruský tandem.
Janukovyč se v roce 2004 za pomoci ruských poradců účastnil prezidentských voleb, ve kterých byl v listopadu prohlášen vítězem se ziskem 49,42 %, ale po stížnostech na jejich regulérnost a po protestech bylo hlasování anulováno a uskutečnilo se druhé kolo, v němž v lednu 2005 zvítězil prozápadní kandidát Viktor Juščenko. Janukovyč se do prezidentského křesla dostal až o pět let později. Ve funkci odmítal členství Ukrajiny v NATO a přes původní vyjádření o sbližování s Evropskou unií nakonec smlouvu o spolupráci s EU odmítl, což vyvolalo v zemi sérii protestů, při nichž zemřelo asi 80 lidí. V prosinci 2014 pak demonstranti požadovali jeho okamžité odstoupení, zaútočili na parlament a vládní čtvrť, násilně ji zabrali a požadovali Janukovyčovo odstoupení. Janukovyč to prohlásil za státní převrtat a uprchnul na Krym, jenž byl v té době již anektován Ruskem. Následně pak odjel do Ruska, kde se usadil v Rostově na Donu.
Když v roce 2014 Janukovyč uprchl před hrozícím zatčením do Ruska, mohli se lidé na vlastní oči přesvědčit, jak zneužíval svého postavení ve vlastní prospěch. V „prezidentské“ rezidenci v Mežyhirje je přivítal nebývalý luxus. Na pozemku o velikosti asi 130 fotbalových hřišť stála obří vila, ke které patřila například solná jeskyně, tenisové kurty, kino, soukromá zoo, lesopark se stádem jelenů, hala na box či solárium. Stěny byly vykládány mramorem a zlatem. Zvláštní kapitolou pak byly účty za péči o domácí mazlíčky. Psí boudy připomínaly malé paláce a dochoval se i účet na 1000 dolarů za péči o zlatou rybičku. Kromě toho na pozemku parkovala celá řada luxusních automobilů.
Ukrajinský soud Janukovyče v lednu 2019 odsoudil za vlastizradu a napomáhání při vedení války proti Ukrajině na 13 let do vězení. Nyní jej Rusko s největší pravděpodobností hodlá instalovat jako loutkového prezidenta Ukrajiny v jeho službách. O tom, že jej Moskva považuje za oficiálního představitele Ukrajiny, svědčí i jeho včerejší účast na pietním aktu v Minsku.