Rudé náměstí v Moskvě FOTO: Pixabay/Vladvictorie
FOTO: Pixabay/Vladvictorie
Bývalý diplomat socialistického Československa Stanislav Suja pro Haló noviny (25. května) líčí, jak je kolem výbuchu ve Vrběticích všechno nejasné, že u soudu by naše vyšetřovací verze neobstála. Rusové prý ale mají širokou slovanskou duši, tak to snad všechno nedopadne tak zle.
Předlistopadový velvyslanec při OSN v New Yorku a pak v USA poslední vývoj česko-ruských vztahů komentuje:
„Tato téměř sedm let stará vrbětická záležitost, která též posloužila k účelové kampani dokonce s rizikem přerušení diplomatických styků s RF, by v uvedených souvislostech a při nezodpovězených otázkách neobstála před řádným soudem. Takové obvinění na základě ‚vysoce pravděpodobného‘ (highly likely) podezření, jako tomu bylo i v případě bývalého ruského agenta Skripala v Británii (‚highly likely‘ otráveného jedem novičok; mimochodem oba tyto případy – Vrbětice i novičok jsou si velmi nápadně podobné), kdy tedy přímý důkaz neexistuje a nepřímé důkazy nevedou k nezpochybnitelnému závěru, nemá u žádného nezaujatého soudce šanci na úspěch.“
To je skutečně zábavné. Příslušníci GRU Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin nebudou nikdy vypovídat, protože se k nim zcela zaručeně nedostane žádný důvěryhodný vyšetřovatel. Dodnes jsme se nedostali k moskevským archivům, abychom se tam dozvěděli něco o tom, jak se Kreml choval ve dnech nevyjasněné smrti Jana Masaryka. Na nějaká svědectví ohledně počinů této vydařené dvojice si tedy musíme nejspíš ještě dlouho počkat.
Nicméně podle běžné logiky, když někdo vidí, že mu kolem dvorku chodí liška a začnou mu v noci mizet slepice, nebude z toho podezírat ředitelku místní školky. Nepotřebuje fotopasti, aby se dobral jedné vyšetřovací verze, kdo má slepice na svědomí. To samé je tento případ, a to bez ohledu na to, jestli se někdy dostane k soudu.
Stačí se podívat na jednoho aktéra vrbětických událostí. Anatolij Čepiga, který jinak cestoval s pasem na jméno Ruslan Boširov, v roce 2014 obdržel řád Hrdiny Ruské federace, nejvyšší vyznamenání udělované ruským prezidentem. Podle Ukrajiny to byla pravděpodobně odměna pro Čepigu za to, že byl vedoucím týmu zajišťujícího osobní bezpečnost tehdejšího svrženého prezidenta Viktora Janukovyče během úspěšné „vyprošťovací mise“ z Ukrajiny do Ruska. Mohl mít ale další zásluhy, protože Čepiga byl v říjnu 2014 v České republice v době těsně před prvním výbuchem ve Vrběticích. Rozhodně to nebyl turista, jak pak se svým kolegou vykládal na videu v televizi. Z otevřených zdrojů se dá docela dobře zjistit, kdo je náš hrdina.
Insider zveřejnil fotografie památníku absolventů Dálněvýchodní federální univerzity ve Vladivostoku – Hrdinů Sovětského svazu a Ruské federace za pomníkem Konstantina Rokossovského na území školy. Tam je vyraženo jméno „Čepiga A. V.“. Na oficiálních stránkách organizace DOSAAF (něco jako byl u nás Svazarm) v Ivanovském okrese Amurské oblasti se píše, že „v prosinci 2014 byl plukovníku A. Čepigovi udělen titul Hrdina Ruské federace za splnění mírové mise“. O přidělení tohoto titulu se píše na portálu absolventů DVOKU (Dalněvostočnoje vysšeje obščevojskovoje komandnoje orděna Žukova učilišče).
Rádio Svoboda spolu s Bellingcat zveřejnilo fotografii stánku internátu „Hrdinové Alumni“ ze sociální sítě Odnoklassniki, na níž je „jasně vidět Anatolij Vladimirovič Čepiga, jeho jméno, příjmení a otcovské jméno jsou dobře čitelné“. V rozhovoru pro Business FM online a televizní kanál Dožď Alexandr Boržko, předseda regionální pobočky DOSAAF Amurské oblasti, který byl velitelem kadetského praporu DVOKU, kde Čepiga sloužil, potvrdil, že „Čepiga dostal Hrdinu Ruska“, i když neví, za co přesně.
Mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov odpověděl na dotaz novinářů, zda byla prověřena informace uvedená ve vyšetřování BellingCatu, že Vladimir Putin udělil medaili osobě s tímto jménem: „Ano, prověřovali jsme. Nemám žádné informace o tom, že by osoba s tímto jménem byla vyznamenána“. Na upřesňující otázku, zda je možné, že osoba dostane vyznamenání, ale tato informace je tajná, a proto Peskov takovou informací nedisponuje, odpověděl podle agentury RIA Novosti: „Ještě jednou opakuji, že nechceme pokračovat v těchto nepodložených diskusích“.
Takže Čepiga hledá jako turista v Salisbury katedrálu a s kolegou turistou se procházejí někde úplně jinde, kolem domu Sergeje Skripala, načež záhy jsou otráveni Skripal a jeho dcera novičokem. U nás si tahle dvojka prohlíží krásy Česka a pak vybuchne muniční sklad. Zřejmě nějaké tajemné psychické síly, za které ti dva nemohou. Tomu ovšem může věřit snad nějaký letitý čtenář Haló novin. V duchu ruské hybridní propagandy se vymýšlejí všechny možné další „vyšetřovací“ varianty, jen je potřeba vždycky nějak Čepigu s Miškinem vypustit. Stejně jako v případě mizení slepic prostě s potřebnou jistotou víme, že v tom jede některá z lišek, a pro smysl událostí je celkem jedno, která to byla.
Jako bývalý diplomat to ale soudruh trochu žehlí, že třeba nebude tak zle:
„I já mám pocit, že tato vztahová krize bude nepříjemná. ČR se bezprecedentně dostala mezi dva první Ruskem označené státy, které nejsou přátelské (nikoliv jsou nepřátelské!), a ze slovanských zemí vůbec jako první, což pro rozumné není důvod k otvírání šampaňského. Proces obnovení normálních vztahů asi nebude rychlý, avšak předpokládám, že k němu dojde spíš dříve než později, pokud to ovšem naše strana ještě více nezkomplikuje. Ze zkušenosti vím, že Rusové bývají se svojí širokou slovanskou duší hodně velkorysí a podobných ústrků a domnělých obvinění zažili z různých stran již mnoho. V Rusku se údajně rozšířilo přísloví, že ‚bývaly i horší časy, než jsou tyto, ale nebyly tak podlé‘.“
Takže je to nadějné, Rusové mají „širokou slovanskou duši“. Jen to širokým duším nesmíme moc komplikovat. Za úvahu ještě stojí, jestli vztah Kremlu k nám je stejně podlý nebo podlejší, než to bylo někdy v minulosti. Ono to nikdy nebylo moc slavné.
