Okupační vojáci projíždějí v srpnu roku 1968 pražskými ulicemi. FOTO: ČTK/Fotobanka ČTK/Hajský Libor
FOTO: ČTK/Fotobanka ČTK/Hajský Libor
Každý národ má svá specifika, obdobně jako je má každá společnost. Nemá smysl se jimi chlubit nebo je odsuzovat. To, co někdo vnímá pozitivně, je někým jiným vnímáno negativně. Důležité je pochopit, že všechno má své příčiny. Karel Čapek na tuto skutečnost upozorňuje v povídce Poslední soud, kde Bůh nesoudí, pouze svědčí, protože je vševědoucí, a tak zná příčiny všech činů, skutků a událostí.
Pokud se nám podaří identifikovat příčiny negativních událostí, máme šanci se konečně z dějin poučit a omezit opakování strašlivých tragédií. Zní to ale jako utopie, a tak se dějiny stále opakují, jen v nových podmínkách a se stále dokonalejšími technickými prostředky k páchání zla, manipulaci s lidmi, jejich okrádání a zabíjení.
K přírodním zákonům patří i poznatek, že se slušní lidé drží v pozadí a jsou méně nápadní, takže to vzbuzuje mylný dojem, že jsou v menšině. K moci se odjakživa derou psychopati. Normální člověk nepociťuje uspokojení z manipulace jinými. Toho těší výsledky jeho vlastní tvořivé práce. Vysoké procento psychopatů, kteří moc získají, není zapříčiněno jejich vysokým IQ – tím se příliš neodlišují od štamgastů pivnic. Jejich konkurenční výhodou je atrofované svědomí a talent manipulovat spoluobčany.
K tomuto účelu bylo dokonce vynalezeno řemeslo decentně nazývané marketing. Toto řemeslo je postaveno na dalším přírodním zákonu: lidská lenost se týká i myšlení a vede k tomu, že podstatná část lidí není ochotná si přiznat osobní odpovědnost za svůj osud a s potěšením uvítá, když někdo myslí za ně. A tak si kupují zboží, o kterém ani netušili, že existuje, natož aby je potřebovali, a to za peníze, které nemají, přičemž si je za lichvářský úrok půjčí.
Podobně volí politiky, kteří jim vysvětlí, že za jejich neúspěšnost v životě nemůže jejich lenost, nevzdělanost a nízké IQ, ale mohou za ni ti pracovití, vzdělaní a úspěšní. Joseph de Maistre dospěl k poznání, že každá společnost má právě takové vládce, jaké si zaslouží.
Machiavelli zase řekl, že národ je zrcadlem své vlády a konstatoval, že „obyčejný lid“ si bere příklad ze svých vládců. Takže tu máme začarovaný kruh. Když se zamyslíme nad tím, jak jej rozetnout, musíme vycházet z faktu, že psychopatie je neléčitelná. Takže zbývá jen vzdělávání lidí pro správné nastavení hodnot a poznání příčinných souvislostí. To se ovšem nehodí psychopatům u moci a jejich marketérům.
A tak se ve školách nikdo příliš neobtěžuje výukou soudobých dějin a analýzou souvislostí. „Rámcové osnovy“ umožňují věnovat většinu času v hodinách dějepisu pravěku, starověku a středověku a pouhému memorování dat. Jen výjimeční pedagogové si troufnou vstupovat na tenký led a analyzovat události posledních několika desetiletí. Média, včetně těch veřejnoprávních, jsou zase motivována co největší sledovaností, a tak zveřejňují zejména negativní zprávy a v zájmu majitelů reklamních agentur propagují jako jediné relevantní hodnoty zisk a konzum.
Tak se z pojmů morálka a etika staly zaprášené a nepoužitelné archaismy. Pravda a láska jsou vnímány jako nadávka a jsou shrnuty v pohrdlivém výrazu „pravdoláskaři“. A to se děje ve střední Evropě, ve státě, kterému rozvinuté země záviděly Masaryka a Havla, protože tito politikové byli pro svět nadějí, že je možné zaběhnutý začarovaný kruh přerušit a vydat se cestou slušnosti a lásky, která nahradí nenávist, úspěšně využívanou a zneužívanou politiky, kteří používají osvědčenou metodu „Divide et impera“ a také „Panem et circenses“.
Co potom můžeme očekávat od postsovětské společnosti? Tím, že budeme všechny ruskojazyčné lidi označovat pojmem „Rusáci“, jen přispíváme k šíření nenávisti a dáváme „karty do rukou“ oligarchicko-kágébácké mafii, která si přivlastnila to, co zbylo po rozpadu největší říše zla – SSSR.
Její taktika je postavena na představení okolního světa jako nebezpečného kartelu, jehož cílem je zlikvidovat postsovětské státy a rozkrást jejich surovinové zdroje. Do masivního vymývání mozků jsou úspěšně investovány stovky miliard a výsledky jsou patrné i v mnoha dalších zemích.
Je užitečné si uvědomit, že národy bývalého ruského impéria se staly největší a nejtragičtější obětí zločinecké ideologie, jejíž nositelé usilovali o světovládu. A národy Ruska a jeho zdroje jim měly posloužit jen jako „palivo pro založení požáru celosvětové revoluce“. Hrůzy, které následovaly, a počty lidských obětí byly podstatně vyšší.
Proč byla tato ideologie úspěšná právě v Rusku, má celou řadu objektivních příčin. Tehdy ale ještě s praktickou realizací této ideologie nebyly žádné zkušenosti, a tak primitivní lži, demagogie a zneužití negativních lidských vlastností měly úspěch.
Výsledkem byla stratocida, likvidace celých společenských vrstev, a po ní následovala genocida řady národů a národností. Cílená likvidace lidí schopných samostatného myšlení zanechala nenahraditelné škody na stavu společnosti. Značná část takovýchto lidí, a nejen z řad inteligence, se zachránila v emigraci a největší pomoc jim poskytla Masarykova Ruská pomocná akce v tehdy nově vzniklém Československu. Letos si připomínáme sté výročí jejího zahájení.
Tehdy prezident Masaryk vycházel z předpokladu, že bolševický zločinecký experiment povede ke zhroucení centrálně plánované ekonomiky postavené na otrocké práci a na troskách tohoto superkoncentráku vznikne nový stát, do jehož čela se postaví lidé, kteří získali vzdělání v demokratickém Československu. Tento stát proto nebude nebezpečným sousedem, ale spojencem. A toto spojenectví bude výhodné pro obě strany.
Leč Masaryk podcenil krutost bolševických hromadných vrahů, a tak se SSSR za cenu obrovských obětí udržel. S pomocí demokratických zemí přežil i druhou světovou válku, a dokonce rozšířil sféru svého vlivu a ovládl řadu států, z nichž se staly sovětské kolonie. Ta část ruské inteligence, která neemigrovala z českých zemí dále na západ, byla v květnu 1945 zatýkána, mučena, deportována do gulagu nebo zavražděna na místě.
Česká společnost varování ruských emigrantů neuvěřila a dobrovolně v parlamentních volbách roku 1946 volila masově komunisty. Výsledkem byl bolševický puč v roce 1948, propad ekonomiky ve světovém žebříčku o cca 10 míst, ztráta konkurenceschopnosti českého průmyslu, tisíce politických vězňů a desetitisíce polámaných lidských osudů.
Ve srovnání s osudy národů Ruska šlo sice o „soft verzi“, ale i tak napáchala značné škody. Nejhorší škody vznikly na mentalitě společnosti. Ta se léčí mnohem déle než ztráta konkurenceschopnosti průmyslu a odtok značné části zisku do ciziny.
Takže teď je na tahu pokolení mladých a je jen na nich, zda se z dějin poučí, nebo budou opakovat chyby svých předků.
Alexej Kelin je potomek donského kozáka, který uprchl před bolševiky z Ruska a usadil se v Československu. Studoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT, pracoval ve Výzkumném ústavu telekomunikací a v Dálkovém telekomunikačním uzlu Praha. Od roku 1968 byl pod dohledem StB a nesměl vykonávat původní profesi. Po roce 1989 působil jako personální ředitel v Českých radiokomunikacích. V letech 2002–2007 a 2014–2018 byl členem Rady vlády pro národnostní menšiny, spoluzakládal občanského sdružení Ruská tradice. Od roku 2018 je atamanem Vševelikého vojska donského za hranicemi, tj. exilové republiky donských kozáků. Publikoval řadu historických studií k dějinám ruských exulantů v Československu a je spoluautorem Dějin Ruska XX. století (česky 2015).
