Sir Richard Moore. FOTO: commons.wikimedia.org/UK Government
FOTO: commons.wikimedia.org/UK Government
Sir Richard Moore, šéf tajné zpravodajské služby, hovořil při návštěvě Prahy 19. července na britské ambasádě o současném zaměření své služby a potřebě získávání nových lidí v Rusku, aby pro MI6 pracovali jako agenti. Vyzvedl stálou hodnotu „lidského faktoru“ i v době umělé inteligence.
Celý projev zveřejnila na svých stránkách britská vláda. Přinášíme jeho podstatné pasáže.
„Naši čeští přátelé znají lépe než my Britové realitu diktatury a bezútěšnou, nelítostnou mentalitu dobývání a nadvlády, která stála za tragédií roku 1968 a dnes pohání Vladimira Putina. Není divu, že Česká republika byla mezi prvními zeměmi v Evropě, které přišly Ukrajině na pomoc s nezbytnými vojenskými dodávkami, a nadále projevuje mimořádnou humanitární velkorysost vůči ukrajinskému lidu,“ zmínil na začátku Moore.
Předtím připomenul invazi z roku 1968, Dubčeka, Havla a Kunderu a český podíl na pomoci Ukrajině proti ruské agresi.
„Moje služba je obklopena mytologií a ne všechny mýty bych chtěl vyvrátit. Lidský faktor od Grahama Greena je poměrně pěkný, ale nepříliš lichotivý román o mé profesi a mé službě. Název je však nepopiratelně výstižný, protože moje služba existuje proto, aby vytvářela a pěstovala jeden z nejneobyčejnějších a vysoce nabitých lidských vztahů: jedinečné pouto důvěry mezi agenty v zahraničí a zpravodajskými důstojníky, kteří s nimi pracují… Odvážní muži a ženy z jiných národů se rozhodli s námi spojit – často s obrovským rizikem – a vše závisí na navázání vztahu plného empatie, důvěry a porozumění. Musíme zachovávat mlčenlivost, nikoliv však jako samoúčel, ale protože na ní závisí životy našich agentů a efektivita naší práce. A nikdy nezapomínáme, že ty nejlepší lidské vlastnosti se nacházejí ve všech národech.“
Potom popsal rozpory, jaké je dnes vidět v Rusku.
„V roce 1968 se našlo mnoho Rusů, kteří viděli morální parodii toho, co se zde v Praze dělo. Nechtěli být na špatné straně dějin a ti nejstatečnější z nich jednali podle svého přesvědčení a postavili se na naši stranu jako partneři za svobodu. Dnes je mnoho Rusů, kteří jsou tiše zděšeni pohledem na to, jak jejich ozbrojené síly drtí ukrajinská města, vyhánějí nevinné rodiny z jejich domovů a unášejí tisíce dětí. S hrůzou sledují, jak jejich vojáci pustoší spřízněnou zemi. V hloubi duše vědí, že Putinovy důvody pro útok na spřízněný slovanský národ jsou podvodné, jsou to lži a výmysly.
Jeden z architektů tohoto útoku, Jevgenij Prigožin, celou tuto šarádu rozmetal jedinou větou, když řekl, cituji: ‚Putin se chystá zaútočit na Rusko. Válka byla potřeba, aby Šojgu dostal hrdinskou hvězdu… Oligarchický klan, který vládne Rusku, potřeboval válku.'“ Dodal – a zdůrazňuji, že to byla jeho slova, nikoli moje – „Rozhodli o tom duševně nemocní šmejdi: ‚To je v pořádku, přihodíme ještě pár tisíc ruských mužů jako potravu pro děla. Budou umírat pod dělostřeleckou palbou, ale my dostaneme, co chceme.‘
Pár hodin poté, co to řekl, pochodoval Prigožin na Moskvu a vedl vzpouru, která odhalila neúprosný rozklad nestabilní autokracie, jíž Putin předsedá.“
Pak Moore vyzval Rusy, aby se postavili proti současné moci.
„Zatímco jsou svědky prodejnosti, vnitřních bojů a naprosté bezcitné neschopnosti svých vůdců – lidského faktoru v jeho nejhorší podobě –, mnozí Rusové se potýkají se stejnými dilematy a stejnými výčitkami svědomí jako jejich předchůdci v roce 1968.
Vyzývám je, aby udělali to, co už v uplynulých 18 měsících udělali jiní, a spojili se s námi. Naše dveře jsou vždy otevřené. Jejich nabídku pomoci přijmeme s diskrétností a profesionalitou, kterou je moje služba proslulá. Jejich tajemství budou u nás vždy v bezpečí a společně se budeme snažit ukončit krveprolití. Moje služba se řídí zásadou, že loajalita vůči našim agentům je doživotní – a naše vděčnost věčná.“
Moore pak zmínil válku na Ukrajině, jmenoval země, kterén kolaborují s Ruskem, jako například Írán, a snahu Ruska prosadit svůj vliv v Africe.
„Rusko nemá zájem na míru nebo stabilitě v afrických zemích; naopak, jeho strategie vlivu vyžaduje aktivní konflikty a slabé státy, které Kreml považuje za cíle, jež je třeba ovládnout a využít, v rámci nového ruského imperialismu.“
Mluvil také o kontaktech s Čínou. Řekl, že Čína je příliš významná, než aby se s ní nespolupracovalo na řešení důležitých světových problémů, ale varoval před tím, jak Čína rozšiřuje svůj vliv ve sporných oblastech a „nabízí zemím ambiciózní dohody, které vypadají příliš dobře na to, aby byly pravdivé“. Nebezpečné je zvláště to, jak některé země svěřují Číně svá data.
Tím se dostal k tématu umělé inteligence. Autoritářské státy ji mohou využít ke své propagandě, ale stejně tak je nástrojem i pro zpravodajské služby.
„Jak bude AI proplouvat oceánem otevřených zdrojů, bude mít ještě větší hodnotu vylovit dobře nahozenou muškou tajemství, která leží mimo dosah jejích sítí.
Jedinečné vlastnosti lidských agentů na správných místech budou ještě významnější. Nikdy nebudou jen pasivními sběrači informací: našim agentům lze zadávat úkoly a řídit je; mohou identifikovat nové otázky, které jsme si neuměli položit; a někdy mohou ovlivnit rozhodnutí uvnitř vlády nebo teroristické skupiny.
Lidská inteligence ve věku umělé inteligence bude stále více definována jako to, co stroje nedokážou, i když bychom měli očekávat, že hranice schopností strojů se budou posouvat překvapivě rychle. Mé týmy nyní využívají umělou inteligenci k rozšíření – nikoli však nahrazení – vlastního úsudku o tom, jak by lidé mohli jednat v různých situacích. Kombinují své dovednosti s umělou inteligencí a hromadnými daty, aby identifikovaly a narušily tok zbraní do Ruska, které mají být použity proti Ukrajině.“
Na závěr řekl, že každá země má nějaké výhody, které jiné státy nemají. Čína má například k dispozici ohromné množství dat. Demokratické státy ale podle něj mají také konkureční výhodu.
„Díky otevřenosti, diskusi a dynamické výměně myšlenek vynikáme v osvobozování talentů našich lidí, protože jak řekl John Stuart Mill: ‚Génius může volně dýchat pouze v atmosféře svobody.'“
