Komunisté dlouhodobě usilují o vystoupení České republiky z NATO. Na tom není nic nového. Ve svých programových dokumentech uvádějí například to, že Severoatlantickou alianci považují za „přežitek éry bipolárního světa“ a prosazují její úplné zrušení. V aktuálním článku v Haló novinách však předseda Plzeňského krajského výboru KSČM Miroslav Kavij prezentuje náš odchod z NATO jako vzdání pocty někdejšímu prezidentovi a disidentovi Václavu Havlovi. Je to nebetyčná drzost, kdy komunista zneužívá a překrucuje Havlův odkaz.
Už jen titulek Kavijova článku, který zní „Naplňme slib Václava Havla“, je více než výmluvný. Samotný text je absurdní hned z několika důvodů. Kavij v něm horuje za naplnění slibu bývalého prezidenta, což je samo o sobě nehorázné, protože Havel samozřejmě nikdy neslíbil, že do Severoatlantické aliance nevstoupíme. Navíc to, že se bývalého prezidenta takovýmto způsobem dovolává funkcionář KSČM a ještě se u toho tváří, že mu tím vzdává hold, je strašná troufalost.
Předseda plzeňských komunistů ve svém článku napsal: „Stále více občanů, přestože veřejně hovořit o těchto věcech je zatím ‚nemožné‘, si uvědomuje, že k obnovení skutečné suverenity a dřívější prosperity našeho státu je nezbytné jeho vystoupení z EU a NATO. Od převratu v roce 1989 nejvýznamnější Čech, humanista Václav Havel, svým občanům sliboval mnohé. Mimo jiné, že náš stát po vystoupení z Varšavské smlouvy nikdy již nevstoupí do žádného vojenského paktu. Sliby a světská sláva někdy ale nejdou dohromady.“
Je pravda, že Havel ještě předtím, než byl zvolen prezidentem, hovořil o tom, že „součástí politiky přátelské spolupráce bude odmítnutí obou vojenských bloků, NATO i Varšavské smlouvy“. Později už jako hlava státu zmiňoval nový evropský bezpečnostní systém, v němž se Varšavská smlouva i NATO přežijí.
V květnu 1990 pak navrhl, aby se obě vojenská uskupení proměnila v nový bezpečnostní systém, jehož zárodkem by mohla být Severoatlantická aliance. Následně však od těchto úvah upustil a začal prosazovat náš vstup do NATO. Ten se stal jedním z jeho hlavních cílů, které si jako prezident stanovil.
Účelové zacházení vydávané za poctu
Sliby, které vytahuje Kavij, ve skutečnosti neexistovaly. Havel jako prezident nikdy nesliboval, že do NATO nevstoupíme. Měl pouze jinou představu uspořádání evropské bezpečnosti, kterou ale postupně přestal protlačovat, a z jeho vyjádření v roce 1993 už bylo zřejmé, že usiluje o vstup do Severoatlantické aliance.
Havlovi se dá vyčítat, že jeho uvažování o obraně a bezpečnosti bylo dlouhou dobu spíše přemítáním vizionáře a vzletného myslitele, než v realitě ukotveným praktickým přemýšlením, které sledovalo konkrétní bezpečnostní cíle. A nějakou dobu mu trvalo, než k tomuto tématu přestal přistupovat jako intelektuál na volné noze a osvojil si postoj a jednání státníka, který musí řešit dlouhodobé bezpečností záruky pro stát, v jehož čele stojí.
Nelze mu však podsouvat, jak se o to snaží předseda Plzeňského krajského výboru KSČM, že jako prezident občanům sliboval to samé, co komunisté už desítky let opakují stále dokola a co mají napsané i ve svých programových materiálech. Takovým směrem se někdejší prezident nikdy neubíral a s komunisty tohle nesdílel.
Vrcholem drzosti je, když Kavij uvádí: „Pro KSČM je otázka vystoupení ČR z útočného paktu NATO trvalou programovou prioritou. V době, kdy členské státy NATO se zmítají v narůstajících problémech, se naplnění zmíněného slibu stává stále aktuálnějším. Jeho uskutečněním navíc vzdáme poctu muži mnoha přívlastků, Václavu Havlovi. Lidem celé planety pak naději, že ve 21. století je možné kupící se problémy lidstva řešit jinak než vojenskou cestou.“
Co je to za poctu vytrhnout z kontextu Havlova života a díla určité sdělení, převrátit ho a využít ke svým propagandistickým a ideologickým záměrům? Navíc to udělat s výroky dramatika a spisovatele, kterému záleželo na každém slově a který si moc dobře uvědomoval, co se slovy dělá kontext a okolnosti, v nichž zaznívají.
Takové účelové zacházení a ještě k tomu vydávané za poctu si bývalá hlava státu nezaslouží. Nejhorší je, že se komunista z Plzeňského kraje tváří, že na problematiku bezpečnosti nahlíží stejně idealisticky jako svého času Václav Havel. Nelze se však zbavit dojmu, že Kavijovi jde především o oslabení, odzbrojení a zdolání někoho, koho vnímá jako ideologického nepřítele.
O to ale Havlovi nešlo. Tomu skutečně, ať už snil o rozpuštění všech vojenských organizací nebo naopak prosazoval náš vstup do Severoatlantické aliance, záleželo na světě, který by byl příznivěji nakloněn člověku a jeho existenci.