To, že se komunisté rozhodli do říjnových sněmovních voleb kandidovat pod vedením dosavadního předsedy Vojtěcha Filipa, vzbuzuje celou řadu otázek. Co je k tomu vedlo? Jak to, že po krajských volbách, ve kterých komunistická strana zaznamenala bezprecedentní debakl, a kdy to vypadalo, že Filip bude muset na předsednickém postu neprodleně skončit, mu přesto dali svoji důvěru a odmítli ho z čela strany odvolat? A jak to všechno souvisí s jeho předvolební strategií?
Málo platné, ale jedno je třeba šéfovi KSČM přiznat. Předsedou komunistické partaje je už bezmála šestnáct let, vede stranu od jedné prohry k druhé, a přesto se ho komunisté ne a ne zbavit. Dokonce pod jeho vedením chtějí znovu kandidovat do dolní komory parlamentu. Klíč k tomu, proč to tak je, je nejlepší hledat u samotného Vojtěcha Filipa.
Filip ve svém projevu na sobotním zasedání Ústředního výboru KSČM v Nymburku prohlásil: „V krajských volbách jsme neuspěli a skončili jsme neuvěřitelnou porážkou. Skončilo období, které jsme zažívali od roku 2008, kdy jsme stále byli ve vedení nejprve dvou, pak devíti, a nakonec jednoho kraje. To období, které trvalo vlastně dvanáct let, nám umožnilo ukázat, jak jsme schopni pracovat na úrovni středního článku řízení státu. Přestože se nám dařilo, občané to považovali za normální a od komunistů za očekávané. A my jsme pak neuspěli,“ zdůraznil šéf komunistické strany.
Vzápětí však dodal: „Pro krajské volby jsme jako výkonný výbor, já osobně i ostatní místopředsedové, projednali dopředu před krajskými konferencemi vedoucí kandidáty. Řada krajů je neakceptovala a vybrala si jiného kandidáta jako vedoucího pro samotné volby. Chtěli jste, abychom vám do toho jako vedení nemluvili, protože ti krajští zastupitelé jsou novými tvářemi strany. Tak jsme vám do toho jako ústřední výbor nemluvili, myslím jednotlivým krajům. A když to špatně skončilo, tak za to může vedení,“ prohlásil Filip, který posléze uznal svůj díl odpovědnosti, zároveň však upozornil na to, jak málo kandidátů komunistické strany v kampani před krajskými volbami skutečně pracovalo.
Kolektivní porážka komunistů
Předsedovi komunistů se zjevně podařilo členy Ústředního výboru KSČM přesvědčit o tom, že jsou v tom všichni společně a že odpovědnost za volební neúspěch v loňských volbách do krajských zastupitelstev nesou tak nějak pěkně kolektivně. Je zvláštní, že mu to prošlo, protože přeci jen šéf je šéf a jeho odpovědnost je o něco větší, ale část komunistů se zřejmě nechá protřelým a mazaným Filipem vodit za ručičku a stále věří tomu, že jim před volbami jeho zkušenosti mohou být k něčemu dobré.
Pravdou je však i to, že pro Filipovo odvolání byla v sobotu většina přítomných delegátů, ovšem ne dvě třetiny všech členů ústředního výboru, které k tomu byly potřeba, takže nemalé množství soudruhů a soudružek s Vojtěchem Filipem moc spokojené není. V situaci, kdy ale jeho odvolání nebylo schváleno, jim nezbývá než počkat, jak dopadnou volby do sněmovny.
Strategie, kterou chce Filip před volbami zvolit, je víc než očividná: manévrovat mezi vymezováním se vůči vládě a vůči pravicové opozici. Na jedné straně chce komunisty dostatečně odlišit od vlády Andreje Babiše, k čemuž posloužilo i vypovězení toleranční dohody, kterou měli s hnutím ANO. Na straně druhé vyzdvihuje nebezpečí, které podle něho představuje pravice.
Vojtěch Filip to sám popsal velmi pregnantně: „A tady se dostávám k tomu, že se musíme zásadním způsobem oddělit od pravicové opozice – budou nás s ní spojovat, jakmile budeme v čisté opoziční roli, a uvidíte, co se bude v médiích dít, jak budou říkat: tak oni hlasují s ODS, hlasují s Piráty, vidíte je, jsou obojetní. Ne, my musíme mít jasno, jak v tom hlasování proti vládě, tak v tom hlasování s vládou.“
Neméně zásadní je to, jakým způsobem Filip rozlišuje ideové protivníky komunistické strany a její hlavní soupeře ve volbách; i z toho je patrné, že šéf KSČM má velmi jasnou představu o tom, koho mají komunisté před volbami vykreslovat jako největší hrozbu a bubáka a s kým se pro změnu mají přetahovat o voliče.
Bývalý policista a velký konkurent
Pozoruhodné je, že Vojtěch Filip nezapomíná ani na uskupení, která zatím nejsou příliš významná. Předseda komunistické strany má však čich na konkurenci a už teď předvídá budoucí problémy: „A zopakujme si, že našimi ideovými protivníky jsou pravicové strany TOP 09, ODS, KDU-ČSL, Starostové a nezávislí, z kterých se skutečně stala pravicová strana. Ale našimi hlavními soupeři v boji o hlasy voličů je někdo jiný, a to je hnutí ANO, Svoboda a přímá demokracie, ČSSD a Piráti. A pro někoho možná překvapivě, ale zcela jistě také hnutí Přísaha vedené bývalým policistou Robertem Šlachtou. Mě mrzí, že se nám nepodařilo, aby Robert Šlachta nestavěl nové hnutí a šel na naši kandidátní listinu. Ne vždycky je naše jednání takové, že partner, kterého zveme k jednání, nám vyhoví.“
Tahle informace je rozhodně zajímavá a dá se z ní vyvodit, jak moc se vzestupu Šlachtova hnutí komunisté obávají a že ho Vojtěch Filip skutečně považuje za velmi významnou konkurenci komunistů. Nutno dodat, že se v tom asi nemýlí. Docela dobře se může stát, že to bude právě Šlachta, který zásadním způsobem přispěje k tomu, že se komunistická partaj ocitne mimo sněmovnu.
Filip jistě disponuje nemalým politickým citem a ještě větší vychytralostí. Proto nakonec není tak velkým překvapením, že se zoufalí a bezradní komunisté – nebo alespoň jejich část – k němu přimkla v naději, že to s ním bude přeci jen o něco lepší než bez něho.
Kromě toho Vojtěch Filip je zkrátka sázka na to, co už dobře znají. A jistoty jsou pro komunisty, jak známo, důležité. Filip je nabízí. Ostatně ani ve svém projevu na sjezdu nezapomněl citovat z Vladimira Iljiče, aby všem připomněl, na čem jsou: „Jak říkal V. I. Lenin, komunisté vědí, že někteří spojenci jsou nestabilní, že odběhnou, ale pro splnění určitého úkolu jsou důležití.“