Americký prezident Joe Biden FOTO: Gage Skidmore / Wikimedia Commons/Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0
FOTO: Gage Skidmore / Wikimedia Commons/Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0
KOMENTÁŘ / Bidenova administrativa před odvetnými údery za zabití svých vojáků íránskými proxies vyslala signál Teheránu, že „nemá zájem na širší válce v blízkovýchodním regionu“. Přesto podle informací ředitele Middle East Institute Charlese Listera v noci na čtvrtek Íránem organizované milice v Sýrii, Iráku, Jemenu, Bahrajnu, Palestině a Libanonu vyhlásily mobilizaci do boje proti Američanům.
Přesněji řečeno, zmíněná mobilizace přichází právě proto, že Teherán nevěří v odhodlání USA jít do ozbrojeného konfliktu. Pojetí založené na strachu z „eskalace“ vedlo v důsledku právě k bezprecedentní eskalaci.
V rámci revize Bushovy politiky „budování demokracie v Iráku“ předložil jeho nástupce Obama pod nepříliš libozvučným heslem „Don’t do stupid shit“ revoluční přístup. Odmítl tradiční základy americké blízkovýchodní politiky a zaměřil se na „vyvažování“ mezi spojenci a nepřáteli.
Kromě trestání Saúdů a vměšování do vnitřní politiky Izraele – bez nějž by možná „nepohodlný“ Netanjahu byl už v politickém důchodu – přišel Obama také s usmiřováním Íránu. Tato politika vůči zemi, která se od roku 1979 netají zuřivým nepřátelstvím k USA a celému Západu, byla ovšem založena na zcela chybné analýze íránského režimu.
Formálně sekulární instituce Islámské republiky Írán jsou ještě v mnohem menší míře nějakým skutečným centrem moci, než jím bývaly kvazivlády a kvaziparlamenty komunistických států.
V komunistické diktatuře takřka všechna klíčová rozhodnutí přijímaly nejprve ideologické struktury státostrany, zatímco na poslancích a ministrech bylo jen rozhodnutí schválená stranickými sjezdy a ústředními výbory převést do formy zákonů a realizovat.
Obecně se mezi sovětology přijímá, že dotvořený režim v SSSR ovládaný komunistickou stranou musel brát ohledy na tři mocné vlivové skupiny: Tajné služby, ozbrojené síly a manažery velkých podniků. Na poslance nebo ministry ovšem nikoliv. To byly pouze „převodové páky“.
Jestliže v pozdním systému brežněvovské stagnace (podle Václava Havla „posttotalitní systém“) mělo určitý smysl hovořit o alternativních centrech moci, srovnatelná situace v Íránu nikdy nenastala a dosud ani nastat nemohla.
Přízrak íránského Gorbačova
I kdyby se íránští tzv. reformisté dostali do vlády – což se nestalo a místo toho byli rozprášeni – nemohli by ovlivnit ani zdaleka tolik, jako když KGB protlačila do čela KSSS Michaila Gorbačova.
Jinými slovy, íránský teokratický režim nelze reformovat ani v té malé míře, v jaké byl rozvolněn sovětský komunistický režim během závěrečné etapy své existence.
A protože jde o režim totálně ideologizovaný a nereformovatelný, bylo a je naprosto bláhové od něj očekávat pragmatické změny směrem k usmíření se Západem.
Nicméně právě na ně vsadila Obamova administrativa. A v základních rysech si její politiku osvojila i současná administrativa Joea Bidena. Politika vstřícnosti vůči teheránskému režimu, uvolňování sankcí a údajně historická dohoda o jaderném programu (JCPOA) měly být Obamovým „politickým odkazem“, na nějž bývalý viceprezident Biden navazuje.
Tato politika je však zcela neúspěšná. V důsledku rozmrazení svých aktiv a uvolnění sankcí Teherán pouze posílil podporu ozbrojených proxies v celém regionu a rozšířil tyto jednotky o dalších nejméně 150 000 příslušníků. Za cenu půl milionu mrtvých a etnických čistek ovládl Sýrii, v podstatě dominuje irácké politice, jím kontrolovaný Hizballáh diktuje základní parametry politiky v Libanonu a velká část Jemenu se nachází pod vládou proíránských Húsiů. Také povýšil dezorganizované bojůvky Hamásu v Gaze na solidně organizovanou pravidelnou bojovou sílu.
Jeho program výroby balistických raket dlouhého doletu velmi pokročil, pravděpodobně i díky spolupráci se Severokorejci.
A kromě všeho uvedeného Írán též masivně urychluje svůj program výroby jaderných zbraní.
Když Jake Sullivan chce poníka
Touha, aby Obamova nerealistická politika vůči Íránu přece jen nějak fungovala, však má tuhý kořínek. Ještě dva týdny před tragickým útokem na Izrael Bidenův národněbezpečnostní poradce Jake Sullivan prohlásil, že prý blízkovýchodní region je údajně „nejklidnější za mnoho dekád“.
Po napadení Izraele Hamásem Bidenova administrativa vedle nemalého úsilí vojensky podpořit spojence, za něž sklízí nevoli radikalizovaných propalestinských „progresivistů“, usilovala také o lokalizaci konfliktu.
Přítomnost útočné skupiny amerického námořnictva ve východním Středomoří měla odradit libanonský Hizballáh od invaze na sever Izraele. Mezitím americké námořní uskupení v Rudém moři likvidovalo drony, střely s plochou dráhou letu a balistické rakety jemenských Húsiů směřující na Izrael, aby zabránilo přímé izraelské odvetě a rozšíření konfliktu.
Jakkoliv se však ministr zahraničí Anthony Blinken ohání údajnými diplomatickými úspěchy, lokalizace konfliktu se zjevně nezdařila. Hizballáh dosáhl přinejmenším vylidnění ostřelovaných severních oblastí Izraele a situace postupně směřuje k rozsáhlé trestné akci IDF s cílem vytlačit ozbrojence Hizballáhu severně za řeku Lítání, kde mají být podle Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1701 z roku 2006.
Húsiové místo ostřelování izraelského přístavu Ejlat pálí na civilní dopravní lodě v Rudém moři, čímž si vynutili společnou britsko-americkou odvetnou akci. Teprve dlouhodobé nálety však mohou přinést podstatné oslabení jejich protilodních kapacit vybudovaných díky štědré íránské pomoci.
A další íránští proxies zaútočili na americké vojáky rozmístěné v Sýrii, Iráku a Jordánsku již více než stosedmdesátkrát. To vše před oficiální protiamerickou mobilizací vyhlášenou v noci na 8. únor.
Joe Biden teď má na vybranou. Buď nařídí stažení vojáků z blízkovýchodních základen, ponechá Íránu volnou ruku k dalším útokům proti Izraeli a poskytne republikánům politickou munici k devastující kritice jeho blízkovýchodní politiky.
Nebo rychle nechá čerstvé poradce vypracovat novou a realističtější politiku, která už nebude v Obamových stopách arogantně ignorovat základní danosti.
