Člen Ústředního krizového štábu a prezident České stomatologické komory Roman Šmucler FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Na konci března se stal předseda České stomatologické komory Roman Šmucler novým členem Ústředního krizového štábu. Byl to také on, kdo přesvědčoval epidemiologa a náměstka ministra zdravotnictví Romana Prymulu o nutnosti promořit populaci, aby získala imunitu. Ačkoli se proti návrhu staví premiér Andrej Babiš, nemáme podle Šmuclera na vybranou. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mluví o dalším vývoji po uvolnění vládních opatření i o hrozbách pro zdravotnictví. A zdůrazňuje přitom, že aktuální karanténa vojenského typu není řešením. Každý den stojí miliardy, které budou i ve zdravotnictví brzy chybět.
Jak probíhalo jednání o tématu promoření populace?
Tlačil jsem na to, aby Česko mělo exit strategie. Krizový štáb se schází jednou týdně ve středu. Když bylo ale navrženo, že budou mimořádná opatření trvat ještě měsíc, tak jsem řekl, že nejsem právník, abych to posoudil, ale že národ skutečně potřebuje onu exit strategii a jediným řešením je promoření. Takže jsme vyzvali, aby profesor Prymula tuto středu přinesl návrh.
Zkrátka aby i pod tlakem pana rektora Zimy (Tomáš Zima je český lékař a biochemik, od roku 2014 rektor Univerzity Karlovy – pozn. red.), se kterým akorát sedím v kanceláři, vznikla nová strategie toho promoření (rozhovor probíhal v pondělí 6. dubna – pozn. red.). To, co napsal pan rektor, je určitý plán pro Českou republiku. Zdá se, že Univerzita Karlova je tím, kdo by to měl řešit. Tohle není úkol pro ozbrojené složky. Kdybych mohl, tak bych udělal nějakou vládu národní jednoty v čele s rektorem Zimou, protože by nepochybně dokázal dostat stát z krize ven, jelikož tomu rozumí. Jakmile včera vyšlo jeho vyjádření, tak i díky tomu zřejmě pan profesor Prymula okamžitě otočil. Takže se zdá, že i on návrhy pana rektora do jisté míry akceptoval. A to je ta změna, ke které v tuto chvíli dochází.
Kdy bychom mohli znát výsledek?
Čekáme, jak dopadne středeční schůze krizového štábu, ale myslím si, že najdeme praktickou cestu, jak z toho ven, v podstatě od dalšího dne. Nemá cenu nic odkládat, každý den stojí miliardy, které budou chybět například při léčbě onkologicky nemocných. Nikdo to nechce uvolnit bezhlavě, ale nevím, proč by mě nemohl ostříhat můj kadeřník, když si vezme rukavice, bude mít roušku a vydezinfikuje sedačku. Nechci přitom, aby mě ostříhal po Velikonocích za dva roky, ale klidně ve středu.
Ale nehrozí, že se situace zhoupne a epidemie zaznamená velký nárůst?
Naopak to kvůli karanténě tlačíme před sebou, platíme velké sumy, ale ještě jsme populaci nepromořili. Takže nám hrozí čínský scénář, že budeme všichni v karanténě, a pak přijede student z Británie a začne to znova. Stačilo, aby přijel na místo jeden, a Wu-chan zpátky lehl.
Takže jedna varianta je, že můžeme být dva roky zavření a čekat, než bude vakcína, anebo se postupně opatrně promoříme. Nikdo přece neříká, že půjdeme všichni do hospody, budeme se tam líbat a pít z jednoho půllitru. Ale myslím si, že třeba vysokoškoláci mohou jít určitě do školy, protože jim hrozí prakticky nulové riziko, a zároveň to nejsou lidi, kteří po sobě budou plivat a nedodržovat daná opatření. To samé zmiňovaný kadeřník, malé obchůdky a tak dále.
Každý den karantény stojí miliardy, které nemáme. To není filozofická otázka, tak to zkrátka je, a my nemáme jinou možnost. Utratili jsme strašně moc miliard a řešíme, že příští rok půjde na zdravotnictví mnohem méně než letos. Bavíme se o tom, že možná zachráníme pár lidí s COVID-19, což stejně nevíme, spíše to rozložíme v čase. Ale už nyní víme, že nebudeme moci dávat umělé chlopně nebo klouby. Řekněme, že optimistický scénář na příští rok je, že nemocní lidé budou čekat déle. Ten horší, že zkrátka nebudeme schopni poskytnout některou špičkovou léčbu. Z Ameriky nám to zadarmo nepošlou. Tak to prostě je. Můžeme říkat, že se péče nezhorší, ale já jsem člověk čísel a dat.
Jaký očekáváte vývoj z epidemiologického hlediska po uvolnění vládních opatření?
Když budeme postupovat správně, tak není důvod, aby se to nějak extrémně rozběhlo. Populace se bude promořovat, respektive potřebujeme, aby se to rozběhlo mezi mladými, kteří si toho většinou ani nevšimnou. Je ale potřeba zabránit tomu, aby se to stalo starým lidem. Takže nechoďte k babičce. Milenci se ale potkávat mohou. Samozřejmě budou i nějací další lidé, kteří budou těžce nemocní. Ale o tom, jestli budou, nebo ne, nerozhodne karanténa vojenského typu, kterou máme, ale zda konečně ochráníme seniory. Není řešením, abychom poslali děti domů, aby je hlídala babička s dědečkem, místo aby pobíhaly celý den venku.
Co by mělo být tedy prioritou?
Důležité je, aby byla perfektní hygiena v domovech důchodců. Na to jsme se na začátku nesoustředili. Nestačí pouze poslat papír s pokyny, ale je potřeba, abychom ty lidi vyškolili. Lidi v domově důchodců nejsou zvyklí se chovat hygienicky. To je hotel. Takže ty lidi musíme naučit si chirurgicky mýt ruce, starat se o lidi, správně podávat jídlo. To je úkol, který nám pomůže zastavit smrtnost. Chraňme lidi, kteří jsou nemocní a je jim padesát plus. Stejně bychom měli postupovat i za rok při chřipce, i za dva roky. Když se někdo necítí dobře, ať nosí roušku. Ale přestaňme s věcmi typu, že hlavně udržíme děti doma a budeme pokutovat, když někdo běží po lese bez hadru na obličeji.
