Lev Gudkov FOTO: Иван Абатуров / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
FOTO: Иван Абатуров / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
Ruský sociolog z nezávislé organizace Levada Center Lev Gudkov pro Echo Kavkaza popisuje, jak se za sto dní od invaze Ruska na Ukrajinu změnil postoj Rusů k válce, jakou podporu má válka mezi lidmi a co by bylo potřeba k tomu, aby se jejich myšlení změnilo.
Lev Gudkov se zabývá výsledky průzkumů, které tvrdí, že 80 procent Rusů válku podporuje, a popisuje, jak těmto číslům můžeme rozumět:
„Nejsilnější vymývání mozků masového vědomí probíhá v podmínkách totální informační izolace: nezávislé publikování, internetové portály, několik tisíc stránek apod. již bylo potlačeno a zablokováno. Funguje především televizní propaganda. Pracuje pro hlavní masu obyvatelstva, provinční obyvatelstvo, chudé. Jde o dvě věci: v podstatě stále neexistují žádné negativní ekonomické důsledky a za druhé propaganda nejen lže, zabývá se demagogií a manipulací, ale pozvedla celou vrstvu sovětského vědomí. Právě v podmínkách izolace vyrostla na protizápadních postojích na jedné straně a imperialistických a militaristických postojích na straně druhé. A to vedlo k tomu, že lidé nechtějí slyšet nic pro ně nepříjemného o akcích ruských vojsk na Ukrajině – o zvěrstvech, rabování, drancování, znásilňování, ničení. Na druhou stranu neexistují žádné jiné hodnověrné informační kanály. Zdůrazňuji – hodnověrné – které by podávaly jiný výklad.“
Podle Gudkova se dá odhadnout, jak je postoj k válce v populaci rozdělen. Skuteční „jestřábi“, radikálové, nejsou tak četní. Je jich kolem šesti až osmi procent, nejvýš do deseti procent. Pak je tu hlavní masa, která souhlasí, tak jako souhlasila za sovětských časů, a křičí: „Schvalujeme!“ Vnitřně u toho cítí značnou nepohodu, ale pasivně souhlasí, přijímá všechny výklady o nutnosti boje proti ukrajinskému nacismu a Západu, proti NATO, které chce oslabit, zničit Rusko.
Nejde o to, co lidé chtějí, tvrdí Gudkov. „Lidé to nechtějí, ale také neprotestují. Důležitá je právě absence odporu vůči ní (válce): berou ji jako samozřejmost, a nic víc. Neexistuje žádné nadšení, euforie, vzrušení,“ popsal.
Důvodem pasivity obyvatelstva je podle Gudkova především identifikace se státem. „Je to pocit, že jsme poddanými velké mocnosti – mocné, silné, disponující morálním kapitálem, kapitálem pro boj proti nacismu či fašismu, a ta má právo a možnost diktovat svou vůli ostatním národům a zemím. Ale především je to samozřejmě identifikace s mocí – vojenskou mocí, militarismem, hrdinskou minulostí. ‚My máme vždycky pravdu‘, to je to hlavní. ‚Západ na nás útočí, Západ nás chce zničit, my se tomu bráníme a tím ukazujeme sílu, důstojnost, hodnoty a moc.'“
Propagandě se povedlo také radikálně změnit postoj Rusů k Ukrajincům: „Ukrajina byla odlidštěna a ve vztahu k ní zmizely veškeré sympatie a ztotožnění s pocitem ‚jsme stejné krve‘. Tento pocit se zcela vytratil, přesněji řečeno propaganda ho prostě zničila. Vůči Ukrajincům necítíme žádnou empatii ani sympatie, až na malý kontingent. Je to zhruba stejné jako v případě anexe Krymu, kdy pocit studu pociťovalo jen šest až sedm procent lidí.“
Nakonec Lev Gudkov odpovídá na otázku, co by mohlo myšlení lidí v Rusku změnit, ale jeho odpověď není moc optimistická:
„Dvě věci: neúspěch ruské armády a vyhlídka na vojenskou porážku, která by se změnila ve velkou politickou krizi, protože vojenská porážka vždy znamená delegitimizaci imperiálního vědomí a imperiální vědomí se opírá o militarismus. Druhým důvodem jsou samozřejmě ekonomické důsledky pro masy. Zatím, opakuji, provincie – a to je více než polovina obyvatel – nepociťuje žádné negativní důsledky sankcí, respektive růst nezaměstnanosti a podobně. Dochází k velmi silnému růstu cen, mizí potraviny a léky, ale lidé si to zatím nespojují s politikou Vladimira Putina – domnívají se, že buď je to tím, že Západ hází klacky pod nohy, nebo jsou za tím spekulanti.“
