Zatímco sovětsko-ruské impérium intervenovalo a krvácelo na své východní periferii v Afghánistánu, další revolta se rozhořela i v jeho nejneposlušnější západní gubernii, totiž v Polské lidové republice. Úder přišel poněkud paradoxně od dělníků, kteří s odvoláním na tehdejší polskou ústavu a mezinárodní úmluvy založili 31. srpna 1980 v Gdaňsku nezávislé odborové hnutí Solidarita. V jeho čele stanul Lech Wałęsa, elektrotechnik z Leninových loděnic, a během jednoho roku se proměnilo v masové hnutí podporované celou společností včetně intelektuálů a katolické církve.

Když pak v roce 1989 padly komunismus a sovětská hegemonie ve střední Evropě, přičemž roku 1991 zanikl i samotný Sovětský svaz, bylo možné bez nadsázky konstatovat, že to byli Afghánci a Poláci, kdo svou odvahou a umanutostí usmýkal chřadnoucí „říši zla“ a pomohl ji srazit na kolena.

Dnešní 40. výročí založení Solidarity je tak i pro nás v Česku důvodem k sebereflexi, neboť svoboda a demokracie jsou vždy křehké, bez trvalé a sebevědomé péče občanské společnosti a její vnitřní solidarity slábnou a hynou.

Polský institut v Praze – kromě dalších zářijových akcí – spoluorganizuje v Knihovně Václava Havla veřejnou debatu nazvanou „My a Solidarita“, která se uskuteční v úterý 1. září 2020 od 17 hodin. Diskutovat budou Petr Pospíchal a Alexandr Vondra, někdejší disidenti, kteří se podíleli na vzniku Polsko-československé solidarity, a polský historik Łukasz Kamiński, moderuje Michael Žantovský.

Info: https://www.vaclavhavel.cz/cs/index/kalendar/1791/my-a-solidarita